Svátky klidu a míru

Až sarkasticky vtipné vykreslení jednoho "slavení" Vánoc v rodinném kruhu. Úsměvy a vánoční nálada, za kterou se skrývají vnitřní rozdíly a nevyřčené konflikty. Skvělý je kontrastní prvek malé blonďaté holčičky, ztělesňující andělsky ten nezkažený vánoční ideál, na který si všichni ostatní vlastně jen stereotypně hrají. (27.01.2021)

„A pokud se někdo nepostará o své vlastní, zejména své nejbližší, zapřel víru a je horší než nevěřící. Těmito slovy bych vám chtěla popřát veselé Vánoce.“ Aby to divák neměl se sympatiemi k postavám tak těžké, jsou mu ukázány nepěkné vlastnosti většiny z nich. A když se po příchodu nezvané sestry přidá ještě upřímnost, už moc nechybí k té pravé pohodové, láskyplné a všeobjímající vánoční atmosféře…plné hořkosti, napětí, konfliktů a vytahování dávných křivd. A ačkoliv v rámci tragikomedie přijde i na zvážnění, většinu času jsem se dobře a škodolibě bavil (navíc si libuju v rodinných setkání, kterých se nemusím fyzicky účastnit). Paprika Steen mi potvrdila, že umí nejen jako herečka, ale i režisérka (jak ukázala už v Nechte maličkých…). Je však škoda, že tvůrci nechtěli zůstat tak cyničtí, a přece jen dodali i trochu té laskavosti Vánoc (naštěstí úplný závěr už byl velmi severský). Celkově to vidím na slušné 4*. „Přijde Santa.“ - „On není, ne?“ - „Nikdy nevíš.“ - „Adamovi takové blbosti neříkáme!“ - „Ne…ale o Bohu mu vyprávíte, že?“ (20.11.2022)

Čím to, že právě seveřany tato rodinná setkávací dramata tak fascinují? Ono proč ne, v tomto námětu je mnoho možností vytvořit silný příběh a téma Vánoc si o to přímo říká. Každopádně to lepší již bylo natočeno (Trier, Vinterberg), tedy je možné, že i z tohoto důvodu mělo jít o jakési odlehčení od silných dramat, na nějž jsem se právě těšil. Překvapivě tímto Svátky klidu a míru nejsou, velmi hořké vtipy by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Hold je to další z dramat, které v silné konkurenci ne vždy obstojí. Součástí prakticky každé "vtipné" scény je Poul, takže jich opravdu není mnoho. Silné, které v hlavě zůstanou jsou na tom podobně, totiž, je to zvláštní, ale mám takový pocit, že je často pokazilo až příliš dialogů... snad kdybych uměl dánsky. Takže vzpomenu jen rozbalování dárků, při němž atmosféra začíná nepěkně houstnout. Žel, to je tak vše, ani závěr totiž nenadchne, ranní "usmíření" není příliš důvěryhodné a linie Poula a dcery jsou s dosti očekávaným koncem. Nad jednou věcí ale přeci jen přemýšlím... Proč dělat tyto obří sešlosti, dle zarytých pravidel, když si je vlastně nikdo neužívá. Pouze věčný stres je všudypřítomný. 60% (19.04.2019)

Filmů o pravé tváří rodinných shledání o Vánocích je spousta, všechny (pochopitelně) dostanou na povrch nevyřčené kostlivce ve skříní a všem naruší tu hranou idylku. Příspěvek Papriky Steen do tohoto žánru se bohužel nijak zvlášť neliší. Nejzajímavější na něm je dlouhá expozice, kdy se jen vrší neshody v rodině, aby se co nejrychleji zametly pod koberec a vybublaly až v poslední cca čtvrtině, což tvoří zajímavé rychlé přelévání emocí, ale jinak to není zrovna výrazné. Některými postavami sice ano (třeba pokryteckou farářkou), zajímavé je i vyvrcholení, které částečně potěší a částečně působí jako klišé... dokud nepřijde poslední scéna, která drobná pozitiva úplně zabije skrze klišé ze všech nejotřepanějším a nejhloupějším. Rozhodně se nedá říct, že je to špatný film, ale obávám se, že ve mě zanechá jen málo, na rozdíl třeba od Domů na svátky, kde těch kostlivců bylo mnohem víc. Paprika Steen je mnohem lepší herečka než režisérka. 3* (21.08.2024)

Shlédnuto v rámci přehlídky severských filmů Scandi (resp. po přehlídce) a opět konstatuji, že na mě dýchlo chladné lidské "klima" v podobě tohoto lehce komediálního a hlavně syrového zimního filmu. A myslím, že to máme všichni, když si při těchto podobných rodinných sešlostech říkáme: hlavně to nějak prostě vydržet! :-)) (18.01.2019)