Aniara

Poctivě natočené a působivě napsané sci-fi o několika tisících pasažérech směřujících na Mars ve vesmírné lodi, která musí po nehodě a vychýlení z kurzu zahodit veškeré palivo. Následná mnohaletá odysea, sledující zánik lidské civilizace prostřednictvím proměňující se atmosféry v izolovaném společenství ponechaném napospas, v němž postupně zmírá naděje i smysl existence, skvěle buduje pár zásadních postav (zejména hlavní hrdinku) i svět, v němž se děj odehrává. Pod efektním povrchem lze dokonce vyčíst i myšlenkově hlubokou, provokativní a nekompromisní vizi, jejíž realizaci však poněkud podráží nohy ta skutečnost, že příběh příliš dlouho setrvává na jednom místě, téměř negraduje, a na konci, když se to všechno snaží narychlo dohnat, nenechá dost prostoru finálním devastujícím obrazům na to, aby stihly dostatečně zarezonovat. (15.10.2018)

První otázkou je, jestli je vůbec možné tenhle snímek považovat za scifi, protože vesmírné lety s lidskou posádkou na vzdálenější planety jsou již "reálným" plánem na několik málo dekád let. Máme již technologie na to, dosahovat jiných planet, ale přesto se zdá být vůbec tím nejpalčivějším problémem lidská psychika a definitivní odloučení člověka, při takovéto cestě, od planety. Jednosměrná jízdenka do vesmíru, byť třeba jen na Mars, může mít zdrcující dopad na psychiku člověka a právě tomuto "morálnímu dilematu a problému, je v poslední době věnována snad vůbec ta největší pozornost a nosným tématem celého filmu. Aniara je na motivy knihy, která vznikla před více než padesáti lety. V samotném snímku pak vidíme postupně rozpadající se stavební kameny společnosti, která ztratila naději a vizi v budoucnost, ve které se sem tam zmítá alespoň pokus o falešnou naději za cílem nalezení smyslu života. Film je skutečně silným psychologickým dramatem, který vedle zmíněného, lehce nadnáší i téma, kam nás technologie mohou dotlačit, ba dokonce bych se to nebál interpretovat i jako varováním před "přetechnologizací" lidstva. Nejblíže má snímek svou bezvýchodnou a skličující atmosférou ke snímku "The Divide", ve kterém postavy příběhu také čelí bezvýchodné situaci. Nazvat tento snímek průměrným, může skutečně jen negramot. Je to úžasné dílo. (26.10.2019)

Má to prvky z rôznych sci-fi filmov a kníh (Aldissov Nonstop, Voyagers: Vesmírna misia), ale inak je to plus-mínus samo sebou. Čo je fajn. Už menej fajn je, že herci mi pripadali veľmi nesympatickí, postavy detto a ono je síce pekné, že sa to odohráva vo vesmírnej lodi, čo je niečo, pre čo mám od detstva slabosť, ale v 99% prípadoch sledujeme interiér, ktorý vyzerá ako bežná budova/miestnosť. Takže po chvíli zabudnete, že sa dej odohráva vo vesmíre. Zo začiatku ma Aniara nebavila, ale s pribúdajúcimi minútami sa situácia vylepšovala a posledné minúty boli „krásne“ depresívne. (16.02.2024)

Aniara je vesmírná loď převážející tisíce kolonizátorů směrem na Mars. Po nehodě však přijde o palivo a kvůli vychýlení z kurzu nevratně namíří přímo do hlubin vesmíru. Malá pravděpodobnost návratu existuje, avšak cesta se z několika dnů protahuje na roky. Nudu a depresi si tedy pasažéři léčí ve speciální místnosti „MIMA“, kde díky zvláštní technologii s umělou inteligencí mohou oživovat své vzpomínky ze Země, čímž se dostávají do euforického transu. Jakmile však přetížená „MIMA“ začne stávkovat, začíná se společnost na lodi rozpadat a měnit. Instantní švédská existencialistická deprese s mnoha silnými momenty bohužel kvůli větším dějovým skokům v druhé polovině mírně postrádá gradaci. A některé otázky zůstávají na konci nezodpovězeny. Celkově jde však o velmi silný počin s nesmířlivým závěrem. Takhle nějak by vypadali Pasažéři, kdyby v Hollywoodu měli koule. [Sitges 2018] (22.10.2018)

Atmosféricky zachycený úpadek společnosti v obří vesmírné lodi vychýlené z kurzu. Pár dobrých nápadů, skoro až snová atmosféra a pěkný audiovizuál vs. nepříliš výrazné či snad dokonce sympatické postavy a až příliš pomalé tempo. Film se nesnaží nic moc vysvětlovat, spíše jen tak plyne a tvůrci si s tím dost umělecky prohrávají a máchají diváka v bezvýchodné depresi. Finální pointa je ovšem snad to nejúdernější shrnutí vesmíru, co jsem kdy viděl. (22.02.2020)