Yesterday

Konečně nějaký film po Bohemian Rhapsody, který budu rád nesnášet. Po Lásky čas další scénář, kde zlé a sobecké postavy prožívají neštěstí, když celý svět, každý jeden člověk a každý aspekt jejich života nejsou pro jejich potřeby dokonalé, přestože samy nemají světu co dát. Ústřední morální dilema "měl bych si přisvojit ty písně?" představuje ve skutečnosti ještě ten menší problém v životě hrdiny, který je nesnesitelný, nesoběstačný člověk bez jakékoliv definovatelné charakterové vlastnosti krom svého pasivního očekávání úspěchu (navzdory Himeshi Patelovi, u nějž si umím představit, že bude ok) a v důsledku zneužije všechny lidi, kteří jeho úspěch reálně produkují. Film se samozřejmě hodně snaží, abysme na to nemysleli. (Spoilery? Svému druhému manažerovi hrdina přebere holku, ale tomu to nevadí, protože "vždy věděl, že je jen druhý", takže je to v pořádku. Třetí manažerku připraví o veškerý pravděpodobně nasmlouvaný zisk, ale to nevadí, protože ji ztělesňuje naprosto nepatřičně karikující McKinnon, takže i to je v pořádku. Přestože tohle byli lidé, kteří pro hrdinu udělali to, co on tak moc chtěl a nebyl toho schopný.) Konflikt mezi hrdinou a jeho "láskou" je naprosto umělý a nepřesvědčivý - jeho vyhraněnost a naléhavost je opět způsobena pouze neochotou postav přijmout cokoliv než absolutní spokojenost - tentokrát ze strany nejprázdnější ženské protagonistky za dlouho, která je na jednu stranu absurdně odevzdaná a na druhou absurdně sobecká a já se to ani nesnažím vstřebat (opravdu mi nebylo jasné, proč za ním přijela do Liverpoolu a co po něm chce krom potenciálu zničit svou kariéru kvůli ní "prostě proto"). Podobnou morální kocovinu mívám jen z filmu Bajgara a Vejdělka. Film v podstatě o tom, že můžete být svině tak dlouho, dokud se u toho cítíte příjemně. (25.06.2019)

Po nesmrtelných písních od Queen a Eltona Johna vzkřísili filmaři The Beatles, na jejichž stejně nadčasové písně si však najednou takřka nikdo nepamatuje. Samotný námět je vskutku zajímavý a líbilo se mi, že se tvůrci jistým způsobem snažili Brouky a jejich vesmír přizpůsobit dnešní době. Půvabná Lily James mě opět okouzlila a doufám, že se nováček Himesh Patel objevím v dalších filmech. Pobavila mě humorně pojatá účast Eda Sheerana, na druhou stranu se mi ani po tomto snímku nepodařilo přijít na chuť Kate McKinnon. Když by se chtěl člověk ve filmu zevrubněji rýpat, určitě by něco našel, ale já byl v kině spokojený - nechal jsem se unášet na nesmrtelných rockových klasikách, prožíval jsem s hlavními postavami jejich turbulentní vztah a v neposlední řadě jsem se nechal dojmout a překvapit "účastí" jistého nejmenovaného zpěváka, který povstal z mrtvých. Místy je to sice kýčovité a na city hrající, ale je to podáno tak milým způsobem, že jsem to spolkl i s navijákem. (07.07.2019)

Nerad se opakuji, ale Danny Boyle stvořil další pohodovou letní komedií, která obrazně uzavírá trilogii Queen - Elton - Beatles. Svým způsobem jsme tak dostali "nechtěný", ale veskrze povedený trojlístek filmů, který vzdává hold hudebním idolům století minulého. A je strašně fajn, že každý snímek přišel s něčím trochu jiným a v podstatě se neopakuje. V případě Yesterday jde o dobře zvládnutý humor a povedeně zakomponovanou myšlenku "hitu, který zmizel". Neřeší se sice proč, nebo jak (rád bych viděl něco, kde se tento problém bude řešit do hloubky, ale toho se asi nedočkám), nicméně ono to nakonec ani nevadí. Naprostá většina linek funguje přesně tak, jak byla tvůrci zamýšlena a já jsem s výsledkem spokojený. Trochu mě mrzí, že v druhé půlce mírně spadlo tempo, ale tuhle jednohubku si rád někdy zopakuji. (25.06.2019)

Himesh boží, muzika taky, přesto po konci spíše zklamání. A to hlavně z mezihry. Připadal jsem si jak na opeře, když dirigent ztratí noty a najde je až před koncem a místo aplausu je jen vlažný potlesk vsedě. A Lily mě neskutečně vytáčela, svou rolí, jinak ❤️ samozřejmě. Jako vzpomínka na Beatles super s originálním nápadem, ale budu si muset počkat, až Danny natočí něco lepšího. Určitě na to má. (05.10.2019)