Yesterday

"Chceš kariéru? Tak za dveřma doleva a vem si taxík." Na hudbě Beatles jsem vyrůstal, tak jak mám být objektivní? Nejsem. Jsem nadšenej.  Pořád hrajou moje oblíbený písničky a když nehrajou, tak se na ně vtipně odkazuje. Já jsem si to užil, umíral jsem smíchy při zběsilým googlování a litoval Jacka v šoubyznysu. Mezi takovejma kreativníma kreténama bych nepřežil ani Pernej den a nepřetržitě bych volal Help! Při Hey Dude jsem fakt trpěl. A taky jsem se zamyslel, takže kdyby Beatles nebyli, tak bych byl rád, kdyby je nějakej Jack oživil. Kdyby ovšem nebyl Harry Potter, Coca-cola, Oasis a cigarety, tak bych se s tím nějak vyrovnal. (26.12.2021)

Tak zajímavý nápad a rozjezd, od dua anglických velefilmařů, a ve výsledku je z toho pouze tuctová moralita o životních hodnotách, a že láska je nejdůležitější ze všeho. Nejvíce mě překvapil naprosto nevyužitý potenciál šlágrů Beatles, a hudby vůbec. On to není hudební film. Přičemž to od něj každý divák očekává. A klíčový handicap - nevýrazný protagonista v hlavní v roli, kterého třikrát přehraje i jeho filmová holčina. Dopadlo to tak proto, že jde o rychlokvašku se snahou svézt se na úspěchu Bohemian Rhapsody? Působí tak, a v podbízivosti divákovi se BR i podobá. Ale jinak takřka opačný výsledek z podobného receptu. (26.08.2019)

Tak jsem myslel, že si mnou neoblíbený Danny Boyle snímkem Yesterday trošku poupraví celkem tristní bilanci, ale s odstupem několika měsíců po filmu nezbylo vůbec nic. Ne že bych se nebavil, ona základní premisa je vtipná dostatečně sama o sobě a moc "pomoci" ani nepotřebuje, ale v hlavě mi uvízl akorát tak nesympatický hlavní hrdina, takže pravděpodobnost, že se na to podívám někdy znovu, moc velká není. Tak zase někdy příště, Danny... 60% (06.09.2019)

I tentokrát se ocitáme pod tíhou vřelosti a pozitivity, ale něco tomu chybí. V žádném případě neříkám, že by byl Danny Boyle špatný režisér, ale možná měl mnou milovaný autor Richard Curtis usednout i na režisérskou stoličku. V naprosto jedinečné Lásce nebeské jsme byli svědky metody pokusů a omylů. U Lásky čas přidal Curtis fantaskní prvek cestování v čase. Zafungovalo to. I tady si pomohl fantaskním prvkem. Příjemně plynoucí romantika z britských ostrovů (vážně miluju ten jazyk) dorazila znovu, má to ale několik zdvižených ukazováků. Curtisův humor naštěstí není primitivní, ale tentokrát je ho zoufale málo. Našemu hrdinovi se nedaří prorazit, svého muzikantského snu se začíná pomalu vzdávat, ač ho kupředu žene holka pro všechno, mimo jiné i jeho „manažerka“ s tváří sličné Lily James. Pomůže, že nikdo netuší, že někdy existovala jedna z největších hudebních legend: The Beatles. Notoricky známé skladby prostě nikdo nezná. Stačil dvanáctivteřinový celosvětový výpadek proudu. Texty písniček slavné čtveřice z Liverpoolu mu dokonale změní život, jenže zářná kariéra písničkářského génia úplně nepasuje s láskou z malého městečka. Jenže je to kariéra postavená na lži. Zda je obyčejným zlodějem, mu proudí v hlavě po celou dobu, ale na dřeň s myšlenkou „krádeže slávy“ nepracujeme. Do hloubky nejdeme ani s tím, co má blackout společného s kolektivní společenskou pamětí. I v případě rýpání si do hudebního průmyslu šlo víc přitlačit na pilu. A konečně vývoj ústředního vztahu nemá takovou gradaci, jakou bych si přál. Curtis prostě zapomíná na skutečně bolavé momenty a nepřináší ani hořké otázky. Čelí jen „nějakým“ rozhodnutím, která se stejně obratem vyřeší. No, není toho (těch výtek) úplně málo. Rukopis režiséra Dannyho Boylea je vidět v momentech, které umožňují hravost, debutující Himesh Patel je fajn, poraženecká pokora Eda Sheerana rovněž. Přál bych si každopádně větší dynamiku, nějaký zásadní moment i výraznější tečku. A bohužel (u Curtise to zamrzí dvojnásob) i opravdové emoce. Tři až čtyři hvězdy!! (27.06.2019)

Vlastně ani nevím, proč dávám ty 2 hvězdy, snad z nostalgické vzpomínky na dřívější Curtisovy scénáristické počiny. Šla jsem do kina se smíšenými pocity, nečekala jsem od filmu nic zvláštního a to bývá většinou dobrý začátek, film často příjemně překvapí. Tady to ale nefungovalo vůbec. Začátek nezajímavý - nesympatický hlavní hrdina, kterého nikdo nebere - naprosto pochopitelně. Pak "velký třesk" a vida, naděje v podobě písní Beatles je na světě. To bych ještě pochopila, kdyby to v něco vykrystalizovalo, ale tak se bohužel nestalo, vyústilo to v naprostý kýčovitý happy end a mně vážně vadí, že nevím, proč lidi najednou neznali zrovna Beatles, Oasis, Coca-colu a Harry Pottera. Ale možná jsem už stará a nebo natvrdlá. Každopádně od tvůrce Lásky nebeské bych čekala něco víc. A to dnešní párování bělošky s Indem, nebo s černochem a nutnosti v každém příběhu zastoupit všechna etnika už mi leze krkem. Jednou větou slátanina, na kterou chci rychle zapomenout a už o ni nikdy nezavadit. (09.07.2019)