Yesterday

Od Love Actually by člověk kvalitní romantickou komedii těžko dohledal (veškeré pokusy o napodobeninu, pokračování nebo "něco jako"..., vyjma jedné polské záležitosti, selhaly a vyzněly spíše trapně) a za další pokládám ústřední motiv za obdivuhodně zábavný. Svět bez Beatles by byl skutečně horší, minimálně pro ty, které jejich hudba vždycky potěší. Úroveň filmu šlape od A-Z bez jakéhokoli zaváhání, ve scénáři mě nerozladila žádná mezera, Koothrappali mě bavil a zajímal celou dobu a Lilly James byla jedním slovem: úžasná! Film zároveň obsahuje jednu parádní šlehu, která by mě asi nenapadla, ale zaskočila mě solidně. :-) Perfect! Zarazilo mě to na chvíli do sedadla, přičemž to bylo tak prosté... Ano, v jednoduchosti je krása. Kdo se chce příjemně pobavit u letní, vkusné, laskavé, srdečné záležitosti, má zrovna možnost. Něco mi říká, že si Yesterday najde několik diváků, kteří přesně takovýto Boyleův počin dokáží ocenit. Největší devizou filmu je ten nenápadný, nenásilný dojem, že dílko svým "srdcem" přímo koresponduje se skladbami legendárních Brouků. Kdo je má rád, bude vědět, co tím myslím... čaute. :) (27.06.2019)

Naprosto ultimatni feel good film. Cely film vlastne stoji na jednom skvelym napadu, kdy vetsina sveta zapomene Beatles (a par dalsich veci, nechte se ale prekvapit) a zaroven na skvelejch pisnickach Beatles. Jelikoz se pohybujem v zanru romanticky komedie, necekejte nejaky vysvetlovani, proste clovek musi prijmout fakt, ze svet zapomnel a dal se v tom nenimrat. Obsazeni se taky povedlo, Himesh je dokonalej, tohle se castingu fakt povedlo. A Lily James je prekvapive taky fajn. Jedinej problem filmu a duvod, proc nedam maximalni hodnoceni, je trochu malo obsahu, ne ze bych se nudil, naopak ty dve hodinu utecou ani clovek nevi jak, ale proste se tu zas tak moc nedeje a kdyby mel film 80 minut, tak se vlastne nic nestane (mozna prijdem o par fajn pisnicek). Ale jako celek fakt pohodova komedie s par skvelejma forama a ocekavanym zaverem, na kterou se jeste nekdy rad mrknu. Na Lasku nebeskou to nema, ale i tak dobra prace. (11.11.2019)

Konečně nějaký film po Bohemian Rhapsody, který budu rád nesnášet. Po Lásky čas další scénář, kde zlé a sobecké postavy prožívají neštěstí, když celý svět, každý jeden člověk a každý aspekt jejich života nejsou pro jejich potřeby dokonalé, přestože samy nemají světu co dát. Ústřední morální dilema "měl bych si přisvojit ty písně?" představuje ve skutečnosti ještě ten menší problém v životě hrdiny, který je nesnesitelný, nesoběstačný člověk bez jakékoliv definovatelné charakterové vlastnosti krom svého pasivního očekávání úspěchu (navzdory Himeshi Patelovi, u nějž si umím představit, že bude ok) a v důsledku zneužije všechny lidi, kteří jeho úspěch reálně produkují. Film se samozřejmě hodně snaží, abysme na to nemysleli. (Spoilery? Svému druhému manažerovi hrdina přebere holku, ale tomu to nevadí, protože "vždy věděl, že je jen druhý", takže je to v pořádku. Třetí manažerku připraví o veškerý pravděpodobně nasmlouvaný zisk, ale to nevadí, protože ji ztělesňuje naprosto nepatřičně karikující McKinnon, takže i to je v pořádku. Přestože tohle byli lidé, kteří pro hrdinu udělali to, co on tak moc chtěl a nebyl toho schopný.) Konflikt mezi hrdinou a jeho "láskou" je naprosto umělý a nepřesvědčivý - jeho vyhraněnost a naléhavost je opět způsobena pouze neochotou postav přijmout cokoliv než absolutní spokojenost - tentokrát ze strany nejprázdnější ženské protagonistky za dlouho, která je na jednu stranu absurdně odevzdaná a na druhou absurdně sobecká a já se to ani nesnažím vstřebat (opravdu mi nebylo jasné, proč za ním přijela do Liverpoolu a co po něm chce krom potenciálu zničit svou kariéru kvůli ní "prostě proto"). Podobnou morální kocovinu mívám jen z filmu Bajgara a Vejdělka. Film v podstatě o tom, že můžete být svině tak dlouho, dokud se u toho cítíte příjemně. (25.06.2019)

Nebudu se schovávat, že nejsem protentokrát škarohlíd, ale na vyšší hodnocení bych musel být vskutku fanatikem Beatles. Boyle s Curtisem se rozhodli, že by rádi, trošinku neotřele, vzdali hold jejím písničkám. To se jim sic povedlo, ale skrz příběh jednodušší co ledajaká dětská pohádka, kde hlavní hrdina řeší problémy lehčí než se naučit jezdit na kole. Je vcelku ironické, že tak nevinně, čistě a poctivě tvářící se snímek v celé nahotě oslavuje postavu, která sic s mírnými pohnutkami svědomí, vědomě vykrádá duševní vlastnictví cizích k zisku peněz a poté se díky své absurdní neomalenosti dostane do situace, kdy někomu nepokrytě a bez bázně díky oněm penězům ukradne lásku. Všichni Patelovi jdou na ruku a krom důvtipné a milé Ellie (nicméně i její chování mi přijde z kategorie levné high-school anime) jsou takovými hloupými dvoubarevnými přicmrndávači, tlačící vozík o tom, jak s písničkami starými 50 let nekompromisně uspěje každý. Hey, dude byla slušná křeč. Vzdám kredit Patelovi a Lily, nekonečně sršícímu optimismu a hudbě, ale nemůžu se zbavit dojmu, že jsem viděl mnohem chudšího Milionáře z chatrče. Z tohoto nápadu šlo vytěžit určitě víc. Slabé 3* (26.06.2019)

I tentokrát se ocitáme pod tíhou vřelosti a pozitivity, ale něco tomu chybí. V žádném případě neříkám, že by byl Danny Boyle špatný režisér, ale možná měl mnou milovaný autor Richard Curtis usednout i na režisérskou stoličku. V naprosto jedinečné Lásce nebeské jsme byli svědky metody pokusů a omylů. U Lásky čas přidal Curtis fantaskní prvek cestování v čase. Zafungovalo to. I tady si pomohl fantaskním prvkem. Příjemně plynoucí romantika z britských ostrovů (vážně miluju ten jazyk) dorazila znovu, má to ale několik zdvižených ukazováků. Curtisův humor naštěstí není primitivní, ale tentokrát je ho zoufale málo. Našemu hrdinovi se nedaří prorazit, svého muzikantského snu se začíná pomalu vzdávat, ač ho kupředu žene holka pro všechno, mimo jiné i jeho „manažerka“ s tváří sličné Lily James. Pomůže, že nikdo netuší, že někdy existovala jedna z největších hudebních legend: The Beatles. Notoricky známé skladby prostě nikdo nezná. Stačil dvanáctivteřinový celosvětový výpadek proudu. Texty písniček slavné čtveřice z Liverpoolu mu dokonale změní život, jenže zářná kariéra písničkářského génia úplně nepasuje s láskou z malého městečka. Jenže je to kariéra postavená na lži. Zda je obyčejným zlodějem, mu proudí v hlavě po celou dobu, ale na dřeň s myšlenkou „krádeže slávy“ nepracujeme. Do hloubky nejdeme ani s tím, co má blackout společného s kolektivní společenskou pamětí. I v případě rýpání si do hudebního průmyslu šlo víc přitlačit na pilu. A konečně vývoj ústředního vztahu nemá takovou gradaci, jakou bych si přál. Curtis prostě zapomíná na skutečně bolavé momenty a nepřináší ani hořké otázky. Čelí jen „nějakým“ rozhodnutím, která se stejně obratem vyřeší. No, není toho (těch výtek) úplně málo. Rukopis režiséra Dannyho Boylea je vidět v momentech, které umožňují hravost, debutující Himesh Patel je fajn, poraženecká pokora Eda Sheerana rovněž. Přál bych si každopádně větší dynamiku, nějaký zásadní moment i výraznější tečku. A bohužel (u Curtise to zamrzí dvojnásob) i opravdové emoce. Tři až čtyři hvězdy!! (27.06.2019)