U Zlaté rukavice

Špína, smrad, zahulený pajzly, oškliví lidi, lacinej chlast...těžká realita 70.let, určitě nejen, německého života lůzy. Tak trochu jinak natočený příběh jednoho ,, chudáka" a jeho zbytečnýho života. Cílené zaměření na hnus se autorům povedl, z filmu opravdu čpí puch rozkládajících se bezdomovkyň a šlapek , ve zdech malého, hnusného podkrovního bytu. To je ale tak vše, co se z filmu odnést dá. Jinak se, podle mého, nejedná o žádný extra kousek, ač tomu, opírání se o skutečné události, dodá jemně nepříjemnou atmosféru. 3* (12.11.2019)

Snad nejošklivější člověk na světě ("já bych chtěl mít tvé foto ve zlatém rámečku, já bych chtěl mít tvé foto na nočním stolečku"), omámen ošklivým alkoholickým raušem, loví v nejošklivějším hamburském baru ty beztak vůbec nejošklivější Němky (bezzubé, vypité, bezprizorní osůbky, které by se z fleku mohly ucházet o úlohu Polednice), odvádí si je do svého tuze ošklivého příbytku ("vy tomu říkáte dům?"), kde je ošklivě zprzní, a nakonec ošklivým způsobem zavraždí. Zní to ošklivě? Nenechte se mýlit, "U zlaté rukavice" nabízí podívanou... ještě ošklivější než ošklivou! Nabízí se otázka, proč něčemu podobnému věnovat pozornost? Má odpověď (a důvod, proč nešetřím s hvězdičkami) zní, kvůli demýtizaci obrazu sériových vrahů. Zapomeňte na dr. Lectera a jemu podobné, nepřikrášlenou pravdu o vraždě (ale i démonu alkoholu; dovolím se tvrdit, že Fatih Akin je v mnohém pokračovatel Émile Zoly) naleznete zde (a když už jsme při tom, tak také zde a zde). 85% (27.05.2020)

Naprosto stylová žánrovka. Hospoda U Zlaté rukavice mě připoměla dvě dnes už bývalé hospody na Žižkově, tam se taky scházely podobné "silné osobnosti" jako tady u rukavice, tedy i když Honk to težce vygradoval na úplně jiný level. Fatih si neskutečně umí hrát se žánry, když si vemu jeho předloňské Odnikud a tento biják, tak opravdu multižánrovost zvládá na výbornou. Já film pojal jako brutálně černý humor s velkým bonusem nechutností v podobě většiny scény i postav, ale bavilo, bavilo a zase bavilo. Jo a hořčici na ptáka nikdy v životě. Tohle z hlavy jentak nevyndám, opravdu v některých chvílich sem na chování hlavního hrdiny jen nevěřícně zíral, takovej magor tu fakt asi ještě nebyl a jako bonus nám z radia zazpívá Karel Gott. Fascinuje mě i to, jak taková odpornost může vypadat realisticky. (19.06.2019)

Luxusní výprava do doby sedmdesátek mezi spodinu německé společnosti. A také film o sériovém vrahovi konečně tak trochu jinak. Hluboká sonda do duše Herr Hoňky - vyšinutého sexuálně a emočně nenaplněného psychopata, ve kterému alkohol probouzel silné nejenom sexuální, ale především i silné násilnické sklony, což negativně ovlivnilo život postarším šťabajznám, které si krátily večery v nádherném podniku U Zlaté rukavice, který doporučil i sám Mishelin. Přehlídka toho nejdůmyslnějšího hnusu, beznaděje a ztracených iluzí, kde jdou tvůrci až na samou hranu možné představivosti. Tuším, že se mi snad ještě nestalo v rámci filmu tohoto typu, abych si přál a následně byl rád za to, že se některé brutálně nechutné věci odehrávají mimo kameru. Jonas Dassler byl fantastický a zahrál roli zvráceného psychopata naprosto procítěně. Více takhle skvěle zpracovaných témat. Něco takového nemá ve světě filmu obdoby, minimálně co se týče syrovosti a surovosti. (26.10.2019)

Cenu nejodpudivějšího úchyla za rok 2019, získává herr Wonka v podání Jonase Dasslera,(ve skutečnosti sympaťák jak hrom) který si ze svého podkrovního kutlochu, udělal takovou malou bourárnu masa, převážně ženského původu a s nějakou hygienou ani počty těl si ale vůbec neláme hlavu. Není to rozhodně příjemné koukání, na druhou stranu je to takový jiný pohled na trošku podobné filmy. A navíc s vypečeným koncem. Doslova a do písmene. (06.06.2020)