U Zlaté rukavice

"Es geht eine Träne auf Reisen..." Ten svůj plán dívat se víc na německé filmy, abych si procvičila jazyk, jsem nějak nedomyslela. Film je vlastně sám o sobě docela dost dobrý, ale ugh. --- Po dni a noci přemýšlení zvedám hodnocení na pět hvězdiček, protože Zlatá rukavice je velmi chytrá a metodická, a kdo já jsem, abych neocenila sebevědomý film, který přesně ví co a jak chce říct. Rámování pomocí sousedovy dcery a potom samozřejmě snové ženy a jejího společníka je velmi nenápadné, ale zároveň velmi pádné, jestli si můžu dovolit slovní hříčky. Herci byli extrémně skvělí, ale jsem si jistá, že to pro ně byl stejný očistec jako pro nás diváky. (02.12.2019)

Všemocný Buddho tak tohle byl kolosální námrd !! Hlavní antihrdina je tak extrémně ohavnej, slizkej, duševně chorej zkurvysyn, že jsem ho nenáviděla během prvních pěti minut filmu a to jen tak někdo nesvede. Jonas Dassler ztvárnil Fritze Honka tak bravurně, že mu okamžitě předávám Oscara a může ho narvat další tlustý kurvě do prdele místo párku ze sklenice (páč čurák sice je obrovskej, ale má problémy s potencí), chvíli předtím, než jí rozčtvrtí a hodí do spižírny. Místní putyka je místo té nejvybranější společnosti německý spodiny, kde je vám na blití úplně ze všech snad kromě jednoho barmana. V tohle panoptiku zrůd, alkoholiků, kurev a duševně chorých magorů se Fritz cítí jako doma a velmi rád si tam chodí vybírat další dobytek na porážku. Kdo dá 20 německejch piv a pár flašek kornu, tomu holt začne zaručeně mrdat a z bytu se mu pak line takový aroma souznění, že ani les vonných stromečků to nezachrání. Kdo se o sériové vrahy nezajímá, ten bude vědět píču o tom, jakou si tvůrci dali práci s detaily hlavně vrahova bytu i Honka samotnýho. Zatímco Zlo s lidskou tváří byl film, kde bylo 90% všeho jinak než ve skutečnosti a vrahovej neznalec si mohl i myslet, že je Bunda Efronů fuckt nevinnej, tak tady je to skoro obráceně. Cca 90% filmu sedí s historickejma análama a o tom, kdo je tady ZMRD není pochyb od prvních záběrů filmu. Němci jsou krásně zvrácený sadistický prasata a tenhle film je klenot na kterej se podívám ještě kuuurva hodněkrát. Honka hoňká jak o život buďte si jistí, že jak mu zvadne čurák, zvadne i život kurvy, která je u něj doma. A že mu ten kokot vadne nonstop! Rejžo příště prosím Fritze Haarmanna, díky ! (03.10.2019)

Extrémně nechutné a vulgární, až je to místy vtipné; vkrádá se tam ale i nuda a jako celek to na mě nijak zvlášť dojem nedělalo. Nemyslím si, že si taková látka zaslouží zfilmovat nebo že to je film, který člověku něco dá - mě osobně ta přehlídka hnusu nijak nepohoršuje, jen mi to prostě přijde tak nějak zbytečné. Btw. vzdáleně mi to připomnělo film Strach jíst duše. (03.10.2019)

Už jste někdy viděli film, kde vám byly všechny postavy odporné a dokonce se vám během něj zvedl aspoň jednou žaludek? Já určitě ne, a protože zde se mi to stalo, už proto se tenhle film zařadí hodně vysoko v mých neotřelých a nezapomenutelných filmových zážitcích. A přitom je to vlastně tak prosté. Hlavní hrdina je odporný shrbený loser, kterému se ani nepostaví přirození, když dojde na věc, a tak si sem tam svůj vztek vybíjí na těch nejošklivějších ženách, které shání ve své oblíbené putice, a které jediné jsou ochotny jít s ním do jeho odporného bytu. A neštítí se ani vražd. Tohle byla taková syrová, zvrácená a svými detailními záběry opravdu nechutná úchylárna, že mě to přikovalo do sedadla a nepustilo dřív než se závěrečnými titulky. Film jako dělaný pro festivalovou pozdně večerní projekci, která tomu dodala tu správnou atmosféru. Naprosto skvělý a ve všech směrech uvěřitelný výkon zde předvádí v hlavní roli Jonas Dassler, kterého tímto začnu podrobněji sledovat, ale vlastně všichni herci jsou tak skvělí a reální, že to bylo až děsivé. Každopádně byť je to mega úchylárna a možná budu v menšině, hodnotím nadprůměrně, protože když mě něco takhle baví, nemůže to být špatné. [27. Art film Fest Košice] (18.06.2019)

Selby? Bukowski? Pelc? Aber nein... Herr Strunk! Tak tomuhle já říkám underground! A s nelibostí a se skřípějícími zuby musím připustit, že ze zhoubného tureckého nádoru v chátrajícím německém těle vymetastázoval minimálně jeden užitečný plod, a tím je Fatih Akin, který Strunkovu předlohu zfilmoval tak geniálně, že mám teď chuť po stu letech zase zajít do knihovny. Ale počítám že až se zítra vzbudím a pojedu s přítelkou na víkendový výlet, rád pustím v lůně podzimní přírody tyhle pekelné výjevy z prostředí hamburské spodiny z hlavy. Každopádně ale extra silný filmový zážitek, okořeněný dokonalou výpravou a dokonalými hereckými i nehereckými typy. P.S.: Děkuju všem bohům, že už nechlastám. (25.10.2019)