Banda

Snaha vypustit do světa kontroverzního superhrdinu už tu byla nesčetněkrát, ale pokud mě paměť neklame, tak to nikdy nebyl sebestředný hajzl, pro nějž bylo pomáhání lidem jen nutným zlem vylepšující jeho PR. A tady je v zájmovém kroužku podobných parchantů hned několik a nechávají se řídit kariéristickou a mocichtivou potvorou. Proti nim stojí sebranka žoldáků a jeden ňouma, kteří mají k ideálu také daleko, ale když už nic, přišli alespoň s nejujetějším nápadem, jak oddělat zdánlivě nezničitelného supráka. Asi nejoriginálnější žánrovka vůbec, která se s ničím nesere a nejde daleko jak pro nadávku toho nejhrubšího kalibru, tak pro vypálené bulvy či utrhané končetiny. Ennisův rukopis je znát i tady, takže není nouze o smysluplné dialogy a parádně napsané postavy, které vzdor výše zmíněnému nejsou zase tak černobílé, jak se může zdát. Jedním slovem pecka se spoustou nezapomenutelných scének, která, doufám, neskončí jen u dvou řad. 100% (15.08.2019)

Milionový námět, velmi zajímavé postavy a skvělé zpracování. No... tak napůl. The Boys má podobně jako třeba Black Mirror svou vlastní nepříjemnou atmosféru, kterou určitě beru jako silnou stránku a která slibuje silný zážitek. Jen to provedení je občas trošku vedle. Cítím, že postavy, se kterými si tvůrci přejí, abych spíše sympatizoval, mi moc sympatické nejsou, nemám se v seriálu moc o co opřít, nebo vyloženě komu fandit. A naproti realističnosti celé věci jde ten fakt, že se jedná o extrémně nereálný svět. Jako karikatura konzumní společnosti a parodie idolizace superhrdinů ale opravdu skvělé. Homelander je tak nechutná postava, že jsem to už dlouho neviděl a i s ním jsem v závěru dokázal pod ostrým úhlem lehce sympatizovat, nebo pochopit jeho chování. Rozhodně se povedlo víc, než nepovedlo. Trošku to do druhé série přecejen učesat, přidat nějaký ten budget na CGI, ať to křupe, a bude to paráda. 78% (23.02.2020)

Tohle je tak svěží, vtipný a našlapaný seriál plný nápadů, jako jsem už dlouho neviděl. Moderní populární velké seriály mi připadnou jako natahované meh, kde se 7 dílů něco exponuje a rozdávají karty, aby se teprve v tom 8 konečně cosi stalo. Stranger Things, Witcher, Umbrella - všechno stejná otrava. Ale tohle, tohle je poklad. Od začátku jízda, a když už myslíte, že nic víc autoři nevymyslí, oknem dodávky proletí delfín. Královsky se bavím. (26.09.2020)

'The Boys' lze interpretovat ze dvou různých pohledů: 1) buď jako nekorektní parodii na superhrdinský žánr (zejména pak na týmovou odnož Justice League a tvorbu Zacka Snydera); 2) anebo jako provokativní odpověď na to, že superhrdinský žánr už nějakej ten pátek stojí na jednom místě.... Konečně (!) někdo přišel s nevšedním komiksovým seriálem, v němž nejsou supráci vyobrazeni jako černobílé figurky alá Mirek Dušín, ale jako amorální úchylní čuráci, kteří pod idealistickým veřejným pláštíkem schovávají svou hříšnou identitu. Tudíž namísto toho, abyste zde ony rádoby "superhrdiny" obdivovali, máte nesnesitelný nutkání je s největší radostí kopnout do koulí - a kupříkladu takovej Homelander (jehož se perfektně zhostil Antony Starr) je ten největší velezmrd, jaký kdy chodil po televizních obrazovkách. Šoust ve stavu beztíže či brutálně stylizovaný gore není ani za mák špičkou ledovce toho, jakým nehorázným způsobem si tenhle projekt nebere sebemenší servítky, poněvadž kreativní mámvpičismus a parodická nebojácnost tvůrců fakticky neznají mezí. Tahle nevšední žánrová satira/ironický pohled na superhrdiny bez růžových brýlí dozajista nadchne dvě divácké kategorie: ty, kteří tomuto žánru holdují a mohou 'The Boys' považovat za báječnou podívanou, anebo ty, které tento žánr již unavuje a 'The Boys' pro ně bude originálním žánrovým zpestřením. Co dodat? Karl Urban steals the show! (16.08.2019)

Než mi hošani začali v dialozích explicitně sdělovat témata i charakterizaci, protože bůhvíproč usoudili, že jsem úplně blbá, byli vynikající kombinací deadpoolovského humoru postaršeného z inteligentního puberťáka v šestnácti na inteligentního puberťáka v devatenácti a invenčního "coby kdyby to bylo ve skutečnosti" s pořádnou dávkou fujky korporátu a bleh marketingu, jen bez té ubíjející millarovské pózy (kde by si například takoví Hughie a Starlight u Millara ani neškrtli a jejich utrpení by bylo samo o sobě pointou, jaká je snaha o to být dobrý člověk trapná, trestu zaslouženíhodná ptákovina, tam je to u chlapců jen začátek na cestě ke zjištění, že ne, oni ti cyničtí nihilističtí čuráci, co mi ničej život, přece jen nemají pravdu). Ke konci se ty dojáčky a upřímně myšlená poselství sice poněkud nakupí, ale na druhou stranu, pošťouchnutí do toho, jak je ten fikční kult pomsty a kulervoucnosti ve skutečnosti trapný, nucený a zničující, nelze po dekádě, kdy nám Hra o trůny vymývala mozky, neocenit. PS: spajsky jsem naposled upřímně poslouchala v osmi, takže těžký nedík. (11.11.2019)