Brankář

Človek nevie čo ma pochváliť skôr. Či atmosféru vojnovej doby, alebo úžasnú Freyu Mavor. Tá hrala ako z partesu, neskutočný výkon hodný niekoľkých Oscarov. (Aj keď Oscarov vyhrávajú samé hovadiny, takže to je skôr urážka). Naozaj som si ju veľmi zamiloval a neviem sa dočkať na viac filmov, v ktorých hrala. Veľmi dobrý bol ale aj hlavný predstaviteľ David Kross. Pre mňa nezabudnuteľný životopisný film, ku ktorému by som sa veľmi rád po rokoch vrátil. Nie je známe, čo nám chce film povedať skôr. Či to, že život je ku*va a môže sa vám prihodiť neskutočné utrpenie, alebo že nemeckí vojaci nemali na výber a museli všetci bojovať za svoju krajinu proti komunizmu a judaizmu. Prvá polovica je skôr o tom, aké to má nemecký chlapec ťažké v zemi nepriateľov a tá druhá je o veľkom depresívnom utrpení. Pre mňa kandidát na film roka 2018. (29.12.2020)

Dost zdařilý příběh o brankáři o kterém jsem neměl vůbec ponětí a přitom poměrně legenda jednoho z nejslavnějšího týmu Premier league. Oproti skutečnému osudu trochu máznuté romantickým nátěrem, který zas na druhou stranu nebyl vůbec špatně udělaný, naopak, bylo to milé a vyvážené, takže nešlo jen o fotbal. Určitě zajímavá doba, atmosféra okolo Trautmanna, ač jsem v té době nežil, patrně reálně vyobrazena. (23.05.2020)

Ačkoli je to v některých ohledech trochu přitažené za vlasy, německým tvůrcům se podařilo natočit opravdu krásný životopisný film, který mapuje soukromý život a profesionální dráhu britského fotbalisty německého původu Berta Trautmanna. Nic jsem o něm nevěděla, takže snímku Brankář vděčím za poutavé přiblížení jeho osudu. Typově přesné herecké obsazení výrazně napomohlo autenticitě vyprávěného příběhu a velmi dobře zvolená hudba zase jitřila emoce. (85%) (17.12.2021)

Je to skutečný příběh brankáře , který se ze zajetí vypracoval na britskou hvezdu. Do nacistické armády vstoupil dobrovolně což je morální dilema. Posedlost Britů fotbalem a jejich pragmatismus je zde dobře vidět. Romance je celkem slabší. Nejvíce zábavný pro mě byl "okresní přebor" na malém hřišti. Režisér nemecký kolega Krosse umí fotbal točit výborně. Jak Kross přestoupí do Manchesteru, zacne byt priběh obyčejný - nenávist fanousku, , statečný postoj manželky, postupný respekt a úspěch, domácí idylka u moře i památný zápas ve Wembley, kde Trautmann dovedl svůj tým k vítězství navzdory těžkému zranění krku. Režisér Rosenmüller soukromá drama hrdiny moc neuměl, počínaje noční můrou z fronty a konče rodinnou tragédií provázenou přepjatou výzvou „Hraj dál, hraj pro svého syna“. Podle někoho trvůrci své kontroverzní titulní postavě mírně nadržují. Ale jde o druhou šanci že. Aspoň neoslavují jeho pět nacistických vyznamenání včetně Železného kříže nevystavují odpustky za brankářskou bravuru. Zajímavé jsou další osudy Trautmanna. Zemřel až v 89 letech, několik dětí i manželek a do pozdního věku pracoval pro fotbal. (16.04.2020)

Bernhard Carl "Bert" Trautman, keďže bol Nemec, mal rovnaké detstvo ako ostatné nemecké deti. V útlom veku členstvo v Jungvolk a neskôr v Hitlerjugend. Po začatí 2. svetovej vojny narukoval k Luftwaffe ako rádiový operátor. Keďže tento výcvik nezvládol premiestnili ho do kurzu pre výsadkárov. Prvé vojnové skúsenosti zbieral v Poľsku, ďaleko od prednej línie. V októbri 1941 už slúžil v 35. pešej divízii a pri Ukrajinskom Dnepropetrovsku sa nemecký postup zastavil. V priebehu zimy robili výpady na zásobovacie trasy sovietskej armády a keď v polovici roku 1942 nastúpila sovietska protiofenzíva Trautmanova jednotka utrpela obrovské straty a bola stiahnutá z východného frontu. Za svoju aktivitu v bojoch bol 5 krát vyznamenaný, vrátane Železného kríža I. triedy (Hitler ho udelil 300 tisíc krát za obdobie rokov 1939 až 1945). Povýšili ho na seržanta a bojoval vo Francúzsku. A keď bol jedným z vyvolených, ktorí prežili spojenecké bombardovanie na Kleve (február 1945) v rámci operácie Veritable, ako príslušník 1. výsadkového pluku v rámci 84. výsadkovej divízie kde z tisícky vojakov prežilo iba 90, sa rozhodol vrátiť domov do Brém. Ako dezertér sa musel mať na pozore pred svojimi vlastnými (dezercia sa trestala smrťou) ale aj pred spojencami. Nakoniec ho zajali americkí vojaci, ktorým ušiel a vbehol do náručia Britom, krátko pobudol v zajateckom tábore v blízkosti Ostende v Belgicku, ďalej v tranzitnom tábore v Essexu odtiaľ do Marbury Hall v blízkosti Nortwichu. Po znížení stupňa previnenia na vojnového zajatca zaradili ho na práce na miestne farmy do Fort Crosby v blízkosti Liverpoolu. Tu sa dlho neohrial a pokračoval v zajateckom tábore PoW Camp 50 (v súčasnosti tu je Byrchall High School ) v Ashton in Makerfield v Lancashire kde bol až do roku 1948. (Veľká Británia mala do konca roku 1948 aktivovaných 1062 zajateckých táborov, nie len v Európe). Keď bol v roku 1948 prepustený a bola mu ponúknutá repatriácia (návrat späť do Nemecka) on to odmietol a pracoval v Lancashire na farme a hral futbal za St Helend Town. A tak sa začína príbeh podľa skutočných udalostí o tom, ako sa elitný nacistický vojak stal oslavovaným britským futbalistom a dotiahol to až na Rad britského impéria. (31.01.2020)