Brankář

Mám rád životopisné príbehy z akéhokoľvek prostredia či je to športové, politické alebo hudobné vždy je čo natočiť ale hlavné je príbehom zaujať. Trochu zabudnutá ale výborne natočená športová dráma o osude nemeckého vojnového zajatca Berta Trautmanna , ktorý sa po 2. Svetovej vojne stal brankárom anglickej Manchester City a i cez počiatočný odpor miestnych ľudí to dotiahol k titulu uznania. Film ma dobrý scenár, skvelé herecké obsadenie, bleskol sa aj režisér a výprava je tiež parádna. Nič by som nemohol vytknúť filmu snáď len jeho minutáž, no ide o parádny film jedného šikovného športovca. (05.04.2020)

4* nečekal jsem, že by mě mohl životopisný film o legendárním brankáři dokázal tak uspokojit, ale povedlo se. Ani to nebylo romantickou linkou, natož tou sportovní, ale spíš svým zobrazením tehdejších poměrů. Nedivím se obrovské nenávisti vůči Němcům, ale tady s tím pracují citlivě a snaží se o porozumění obou stran. Film je plný sentimentality, ale myslím, že ji dokázali udržet na uzdě a nepřeháněli. Mnoho výtek k filmu nemám, tak si mou vyšší známku zaslouží a stejně i doporučení pro další diváky, pro které by mohl být film podnětný. [ PŘÍBĚH: 3 /// SMYSL: 2 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (26.07.2021)

Přestože nešlo o žádné hlubokomyslné dílo a všechny problémy se v podstatě jen tak přešly, hodnotil jsem čtyřmi kousky, protože se mi na film tak nějak dobře dívalo. Dokonce jsem se musel intenzívně zamyslet nad tím, jestli se ze mě na sklonku života nestává romantik. Naštěstí se záhy ukázalo, že to byly zbytečné obavy. Nestává. (29.02.2020)

Je to skutečný příběh brankáře , který se ze zajetí vypracoval na britskou hvezdu. Do nacistické armády vstoupil dobrovolně což je morální dilema. Posedlost Britů fotbalem a jejich pragmatismus je zde dobře vidět. Romance je celkem slabší. Nejvíce zábavný pro mě byl "okresní přebor" na malém hřišti. Režisér nemecký kolega Krosse umí fotbal točit výborně. Jak Kross přestoupí do Manchesteru, zacne byt priběh obyčejný - nenávist fanousku, , statečný postoj manželky, postupný respekt a úspěch, domácí idylka u moře i památný zápas ve Wembley, kde Trautmann dovedl svůj tým k vítězství navzdory těžkému zranění krku. Režisér Rosenmüller soukromá drama hrdiny moc neuměl, počínaje noční můrou z fronty a konče rodinnou tragédií provázenou přepjatou výzvou „Hraj dál, hraj pro svého syna“. Podle někoho trvůrci své kontroverzní titulní postavě mírně nadržují. Ale jde o druhou šanci že. Aspoň neoslavují jeho pět nacistických vyznamenání včetně Železného kříže nevystavují odpustky za brankářskou bravuru. Zajímavé jsou další osudy Trautmanna. Zemřel až v 89 letech, několik dětí i manželek a do pozdního věku pracoval pro fotbal. (16.04.2020)

Dost zdařilý příběh o brankáři o kterém jsem neměl vůbec ponětí a přitom poměrně legenda jednoho z nejslavnějšího týmu Premier league. Oproti skutečnému osudu trochu máznuté romantickým nátěrem, který zas na druhou stranu nebyl vůbec špatně udělaný, naopak, bylo to milé a vyvážené, takže nešlo jen o fotbal. Určitě zajímavá doba, atmosféra okolo Trautmanna, ač jsem v té době nežil, patrně reálně vyobrazena. (23.05.2020)