Zlomek sekundy

Tenhle film mi padl do noty, když jsem ho viděl poprvé, a padne mi do noty vždy, když na něj koukám, ať s dabingem nebo v původním znění. Příběh je primitivní, mnohokrát viděn jinde (příšera z vesmíru vraždí lidi), plný klišé (policista tvrďák dělající si věci po svém ve dvojici s policistou nováčkem, který má tvrďáka hlídat), odehrávající se v budoucnosti (z pohledu roku 1992), kdy hladiny moří a řek stouply. Prostě originalitu tady nehledejte. Ale i tak je to film překvapivě zábavný, svižný, bez zbytečných keců, u kterého se párkrát zasmějete. Ani se nenadějete a je konec a druhý den si dáte repete. (04.02.2016)

Režiséři si natočili svého vlastního Temného anděla. Konceptem velice podobné, dokonce v českém dabingu snad ústřední dvě postavy mluví stejní dabéři jako v Dark Angel :) Sice je to béčko se vším všudy, ale má to slušnou atmosféru, luxusního Rutgera Hauera a tajemného vraha. Funguje to zdárně, bavil jsem se, nic víc, nic míň. (13.12.2012)

Béčko jako řemen z Rutgerovy útočné brokovnice, odehrávající se v Londýně za časů, kdy na místní burze rapidně stoupaly ceny akcií deratizačních firem a továren na gumáky. Strojeně drsné, neskonale naivní, s akčními scénami pochybné hodnoty a tunami klišé (kdo mi najde z daného období film, v němž je policejní šéf vyrovnaný, klidným hlasem hovořící zen-buddhista, co v návalu rozhořčení použije maximálně slova jako zlotřilec či ničema, má u mě bod a neskonalou úctu). Ztracené body vrací nejen interakce mezi glykemikem Hauerem a jeho rezervovaným parťákem, který pod tíhou okolností přejde ze slabého čínského čaje a den starého rohlíku na nervy obalující cukrové speciality, ale i třeba na žánr neobvyklé zařazení písně Nights in white satin. Mimochodem, celé to byl stejně nesmysl a totální sci-fi. Ne že bych nevěřil na třímetrové zrůdy, co přijímají lidskou DNA a strkají vyrvaná srdce do ledniček, ale jak mohlo globální oteplování přinést takovou pohromu, když podle pana profesora neexistuje..? Prostě nonsens a od Maylama falešné větičky.. (24.07.2015)

Užiť si vo filme možno nanajvýš naozaj odpudivú víziu Londýna (tú sám za seba musím ale patrične vyzdvihnúť, je skutočne pôsobivá). Ak si na to divák potrpí, vidieť sa tu dajú taktiež síce menej realistické, ale nemenej nechutné kvantá krvi a vnútorností. Hauerovi a akémusi Neilovi Duncanovi to pred kamerou na rozdiel od iných postáv, ako sú barové tanečnice či lovci potkanov, vcelku "sekne", avšak tým výpočet pozitív končí. Monštrum za sebou zanecháva nejaké astrologické pseudoodkazy, nad ktorými sa vo filme medituje, ale nedozvedáme sa vlastne, s kým máme tú česť (ufo, satan či geneticky zmutovaný šialenec, ktorý si myslí, že je satanom [posledné dve možnosti sú vo filme nadhodené, samozrejme, nezáväzne])? Rovnako je scenáristicky odfláknutá štruktúra deja. Väčšinu stopáže čakáme, čo za milú osôbku to ten vrah bude, no čakanie nám spríjemňuje iba banálne potulovanie sa dvoch detektívov po meste. A keď dôjde k záverečnej konfrontácii, tá nie je ani akčná, ani logická (náznak SPOILERU: najskôr je nepochopiteľne statický Hauer, potom pre zmenu beštia), ani patrične vygradovaná. Hrozné béčko; sklamanie, ktoré je pre mňa o to horšie, že som na zhliadnutie celého filmu čakal viac ako 15 rokov. (01.09.2010)

Luxusní béčko plné hlášek a litrů krve. Ponurá budoucnost roku 2008, kdy se vlivem globálního oteplování Temže rozlila po celém Londýně je zneklidňující i teď po Brexitu. Ve městě řádí psychotický (nebo psychopatický?) zabiják co žere šlapkám srdce. Po krku mu jde drsný policajt Rutger Hauer, který se po jejich poslední konfrontaci zbláznil a jeho nový parťák študovanej z Oxfordu. Nadhled, překvapivě podvratné zvraty, záměrné přehrávání a skvělé nelogické bonmoty povyšují Zlomek sekundy na kultovní dílo, které neprávem zapadlo. (16.12.2020)