Volání divočiny

Digitální psi ... digitální sobi ... digitální ptáci ... digitální ryby ... digitální medvěd ... digitální emoce. A k tomu všemu na miskách lékárenských vah poměřovaná rasová a genderová vyváženost, bez ohledu na dobové reálie. Ještě mi tam chyběla alespoň maličkatá rolička, alespoň (psí) štěk pro nějakého představitele LGBT komunity (nehledejte v tom, proboha, nic proti ní). ----- !!! MOŽNÝ SPOILER !!! ----- A udělat záporné postavy z Indiánů, jak tomu bylo v samotném závěru předlohy Jacka Londona, to už by dneska nejspíš vůbec neprošlo, to by mohlo být označeno za používání nevhodných zažitých stereotypů. A tak je filmaři pěkně nenápadně vypustili a místo nich natrčili zelenáče bílé pleti ("euroameričana"), který by ve skutečnosti měl pramalou šanci, aby v divočině vůbec přežil, natož aby v ní kohokoli našel. Měl jsi tohle všechno zapotřebí, milý Bucku ??? Dobrá, dobrá, s pomocí zestárlého Indiana Jonese jsi zjistil, kde je tvůj opravdový domov a kdo je tvá opravdová rodina, jenomže kam mám vlastně zařadit film, v němž jsi tím nejhlavnějším hrdinou ? Ať je to jak chce, podstata tvého příběhu je převelice drsná - odehrává se v těch dávných dobách, v nichž slabí neobstáli ... psi ani lidé. V dobách, v nichž platil zákon tesáku. Je možné ho zfilmovat jako dobrodružný snímek pro mládež, ale je nesmyslné pře(po)tvořit ho (bez zásadní změny dějové osnovy) na rodinný, potažmo dětský film s digitálními polidštěnými psi, kde ty, milý Bucku, svědomitě plníš úlohu psího gentlemana a ochránce všech bezbranných, dokonce i divokých králíků. Tak prostě zvířecí svět nefunguje, to ty přece dobře víš - pokud by ses takhle prezentoval, neměl bys v něm ani tu nejmenší šanci. A co ostatní členové tvého spřežení ? Někteří chlupáči byly O.K., ale koho proboha napadlo zařadit mezi saňové psi jedince s kraťounkou srstí bez podsady ? Že by psi krátkosrstých, potažmo hladkosrstých plemen zatoužili po pozitivní diskriminaci ? Jenomže takoví tahouni by byli už dopředu odsouzeni k umrznutí ... pokud by ovšem nebyli digitální. A potom: Psi prý utekli !!! Taková malá náplast na dětskou duši. Londonova pravda byla jiná, krutější a pravdivější. Myslím, že by se nestačil divit, co se stalo s jeho povídkou. Kam se to proboha filmový svět ubírá ... a kam až dojde ? Nooo ... nevím, jestli to chci opravdu vědět, ale řekla bych, že je tam tma ... 2,5* (21.01.2022)

Volání fušeřiny. Abnormální urážka filmařského řemesla. Já už mám plné zuby všech těch digitálních umělin. ZVRACET se mi z toho chce! Práci se skutečnými zvířaty už asi zvoní umíráček, pohodlnost vítězí. Kdyby ty hnusně digitální zvířata aspoň mluvila a dalo by se to brát jako pohádka, ale ono se to tváří strašně vážně jako dobrodružný film a pak taková pěst na oko. U scény, kdy digitální vůdce smečky odchází od poraženého digitálního Bucka, ten se jakože vzepře a digitální vůdce smečky se otočí s lidským výrazem ala:" Co si dovoluješ vstávat? Chceš se mi vzepřít?", jsem se zavrtával hluboko, ale opravdu velmi hluboko do křesla. Studem samozřejmě. Aby to nebylo málo, tak nesmí chybět dnes už nezbytná rasová korektnost, protože jim nestačí, že bělochy tam mají PŘIROZENĚ doplňovat indiáni, tam ten černoušek prostě MUSÍ být! Ty vole, kdyby šlo aspoň o nějakou postavu exoticky pojatou, nějaký černošský moudrý kmet, který kdysi po dlouhém putování dorazil až sem a žije tady, ale oni tam strčí úplně suverénně černouška ve svetříku jako pošťáka se psím spřežením. Černoušek ve svetříku na Klondyku. Přirozené úplně stejně jako digitální vichřice a čokli. A jako třešnička na dortu tu máme nechtěně směšnou karikaturu záporáka, který na všechny furt řve, všechny chce zastřelit, čokly i Forda (kdyby to šlo, jistě by chtěl zastřelit i to zlato, co hledal), aby i ta nejtupější americká děcka pochopila, že to je záporák. Ten film si nejde nijak užít, i když je tam skutečný strom, tak se ztratí ve všem tom hnusném digitálu. Hrůza, kam se ta filmařina ubírá... (22.01.2022)

O problémech s digitálními zvířaty jsem se vyjádřil zde a u Volání divočiny je to úplně stejná písnička. Taktéž nesmyslně drahý film s divně digitálními zvířaty, který studiu prodělal bačkory, tentokráte Disneymu a dalšímu smolnému pohrobku Foxů. V tom nejzásadnějším se však od Dolittla liší a to tím, že se jedná o dobrý dobrodružný film, který má duši a nejednou jsem si v závěrečné půlhodince vzpomněl na Tanec s vlky. Harrison Ford tu zase jednou nevypadá nasraně a přinejmenším o deset let mladší (jako zdatný šedesátník), příště snad bude mít větší štěstí, co se týče neznačkových filmů. Čekal jsem průměr a proto mě neúspěch filmu z tohoto pohledu citelně mrzí, na druhou stranu to nenalákalo do kina ani mě. Třeba ještě bude šance po znovuotevření kin...7,5/10 (04.05.2020)

Filmy o psoch vo mne väčšinou dokážu evokovať veľmi pozitívne pocity a v nejednom prípade dojať, avšak tento prípad je akousi výnimkou. Pár príležitosti ma dojať tu síce bolo, avšak scény vždycky skončili skôr, než sa vôbec k niečomu dobrému priblížili. Je to škoda, keďže z vizuálneho hľadiska je film naozaj nádherný (krásna príroda, fajn kamera, dobré efekty), má pekný soundtrack a fajn Harrisona Forda. Vo filme však bohužiaľ chýba to najpodstatnejšie - psy. Digitálni psi síce sú spracovaní naozaj dobre, avšak sú strašne neprirodzení (prudké pohyby, neprimeraná výška, nie veľmi dobrý kontrast medzi tieňom a svetlom) a skutočného psa nikdy nenahradia. Naviac, príbeh som si vedel predstaviť aj omnoho lepší a dobrodružnejší, antagonista je totálne hrozný a film sa mi začal páčiť až po príchode poštára, pričom po jeho odchode sa málinko zhoršil. A ani keď si Buck nájde svoje miesto a zažíva pekné chvíle so svorkou ma nijak emocionálne nenadchli a nevytiahli zo mňa ani radosť, ani smútok. Rád by som dal tretiu hviezdu, no nemám inú možnosť než nechať tie dve. (10.04.2020)

Pamätám si, že keď som ešte chodil na strednú, Volanie divočiny bolo mojou obľúbenou knihou. A celkovo som vtedy hltal od Londona všetko, čo som mohol. Myslím si, že dnešná doba nepraje takým príbehom. Tá drsnosť sa už nenosí a na to aby sa to spravilo dobre a možno s umeleckým presahom, by bolo treba veľa peňazí a odvážlivcov. Každopádne treba povedať, že toto má s Londonom spoločného len pramálo. Na druhú stranu sa toho Sanders chopil s gráciou. Jeho skúsenosti na poli animovaného filmu mu pomohli dodať emócie tam, kde treba, s tým, že si na to ako divák pomerne ľahko zvykneme. No a čo, že väčšina zvierat sa tam nespráva úplne normálne a majú skôr ľudské rysy ako empatia a pochopenie. V rámci príbehu, ktorý sa tu namixoval je to skvelý spôsob ako najmenším sprostredkovať potrebné myšlienky a pri trochu šťastia im aj priblížiť lásku k prírode. A v tomto smere je film funkčný, aj keď by sa mu mohlo vyčítať kadečo. Je o putovaní, nepôsobí strnulo alebo ťažkopádne, stále sa tam niečo deje a a ľudské postavy tu pekne sekundujú tým animovaným. Je to taká chuťovka. Viem si predstaviť, že ako dieťa by som to žral. A Ford si to zjavne užíva. Teraz už len nájsť taký zrub pri rieke a znova sa začítať do Londona. To by bola spokojnosť. (04.04.2020)