Klec

Všichni mluvíme o Kryštofu Hádkovi jako o tom "mladém Hádkovi", on už ale dávno není ten vyjukaný mladíček z "Tmavomodrého světa". Herecky podle mého názoru dávno předčil svého staršího bratra, což dokázal jak v bezvadných "Kobrách a užovkách", tak i teď v novém televizním filmu Jiřího Stracha. Stracha si většina lidí spojuje hlavně s pohádkami, ale v non-fikčních žánrech je možná ještě lepší. Spolu se svým dvorním scenáristou naservíroval divákům velmi zajímavé podání notoricky známé zápletky - mladík se vydává za vzdáleného příbuzného, vloudí se do přízně bezmocné stařenky a má v plánu ji okrást. Tahle stařenka (Bohdalová na svůj věk pořád válí) ale není tak úplně bezmocná, a tak do poslední chvíle čekáte, jak se napínavé drama vyvine. Bylo mi z toho až špatně, zvlášť když jsem si představovala svou babičku... (25.05.2019)

Klec je snímek, který je nejsilnější v komornosti, každý vedlejší motiv je zbytečně rozbředlý a celkovou strukturu narušuje. Marek Epstein bohužel nedokáže spoustu situací řešit elegantně a zbytečně se pouští do odboček a otoček, které dílo jako celek oslabují. Překvapilo mě režijní vedení Jiřího Stracha, který naprosto ctí onu komorní atmosféru. Soustředí se na jeden byt, konfrontaci dvou lidí a dává prostor diegetickým zvukům, jednoduchý hudební doprovod se ozve jen občas. Vizuální stránka bez problému, takhle by měl televizní film vypadat. Extrémně problematický je ale závěr, který sází spíše než na logiku na efekt. Celému snímku ale vráží kudlu do zad a ukazuje slabost scénáře v celé jeho nahotě. (19.05.2019)

One man show, paní Bohdalová byla spíš do počtu. Dost mi vadila zřejmá inspirace Jarmilou Loukotkovou, jejíž Odměna (mám na mysli knížku) mě kdysi parádně rozsekala. Klec končí tam, kde Odměna v podstatě začíná, a proto mi chyběl ten určitý moment překvapení. Čekala jsem na to kdy, a když to přišlo, tak byl konec. Ale klidně si to dám někdy znovu. (02.06.2019)

Poslední z rodu Uriášů. A Kryštof Hádek, žádný Hádek, nýbrž pořádný Had a pořádný čert v jednom, který nedal Bohdalce (a divákům) ani vydechnout. Dvě ústřední postavy, tedy stará osamělá paní s pedagogickým vzděláním a problémový nýmand z ubytovny s hereckými ambicemi, mají dostatek prostoru, jak diváka vtáhnout a zatáhnout do nehostinného bytu s mřížemi na oknech a pancéřovými dveřmi, kde se rozehraje stěžejní psychárna. Zadlužený mladík, který o sobě tvrdí, že je vzdáleným příbuzným letité paní, chce důvěřivou ženu oloupit o peníze a vše cenné, co má v bytě, vymýšlí si o sobě historky, ovšem posléze narazí, když stařena prokoukne jeho lži a klíče od bytu prozřetelně zahodí do světlíku. Jediná úniková cesta je náhle zablokovaná, mladík je uvězněný a musí ve svém zoufalství improvizovat, zahrát na city a zajít až do krajností. Marek Epstein se nechal inspirovat úspornými západními thrillery a Jiří Strach dodal komorní atmosféru podepřenou vynikajícími herci. Na čele Kryštof Hádek, který v pravý čas v sobě probudil správného českého psychopata, paní Bohdalová s přehledem zvládá své utrpení, pohrdání i pochopení pro svého ničemu. Ostatních herců si ani nevšimnete, neměli proti jejich herecké kanonádě nejmenší šanci. Čestnou výjimku tvoří jen neurvalý recepční ubytovny Mirka Etzlera, ale opravdu se jedná jen o roli o dvou obrazech. Dějovou sevřenost však přece jen mírně narušil běh událostí, které předcházely bytové "kontrole", ovšem bez nich by divák nebyl tak úplně v obraze a neznal by důsledek psychopatova jednání, ani to, jak starou paní objevil pro svůj nekalý záměr. Nechybělo mnoho a film se mohl ucházet i o promítání v kinech. Jiří Strach po podbízivé pohádkové čertovině příjemně žánrově vykolejil a diváka, Bohdalku a ani zbloudilého cvrčka ne(u)šetřil v žádném ohledu. 10/10 (20.05.2019)

Jirky Stracha alias "pana Pohádky" je fakt na televizi škoda a kino by mu moc slušelo. Klec jsem si užíval především díky hlavním představitelům. Jiřinu Bohdalovou jsem od Ucha neviděl tak svěle hrát a Květu Galovou jako starou osamělou pani ve velmi nepříjemné situaci vystihla naprosto dokonale. Přesně jsem cítil z její postavy, když měla obavu (psát strach je u tohoto filmu na pováženou ) a kdy Jeníkem pohrdala a kdy jí ho bylo líto. A Kryštof ? O něm už dávno vím, že patří mezi největší talenty své generace a tady to opět potvrdil, odpornej hajzl první kategorie mu šel opravdu s grácií. Pan Pohádka si přidal do své filmografie další kvalitní zářez, jen možná šlo ještě chvíli ponechat atmosféru "všechno bude dobrý" , aby ještě víc vynikla odpudivost povahy "Jendy" . Dlouho jsem váhal jestli se mám vzdát semifinále Stanley Cupu v NHL (na jiným programu ) ve prospěch Klece, ale nakonec nelituju. (19.05.2019)