Řidič slečny Daisy

Zcela obyčejný řidič změnil život jedné postarší dámy. Jejich postupné sbližování nebylo jednoduché. Neustále se dohadovali a špičkovali. Film udělal z téměř neznámého herce Morgana Freemana velkou hollywoodskou hvězdu, která září i dnes a má stále co nabídnout. Viděla jsem ho v tomto snímku úplně prvně a připadal mi hodně sympatický. (28.10.2009)

Opravdu hrozně moc milý a zároveň nenásilný film, který se v zásadních momentech dokáže vyhnout vyústěním, kterých by se nám dostalo v každém dalším podobném snímku. Tím si mě nejenom získal, ale také ukázal, že se vymyká. Jediné, na co si neodpustím postěžovat, je Zimmerův příšerný hudební doprovod, který zřejmě pod vlivem probíhajících 80tých let zapomněl, kdy že se samotný film odehrává a stvořil tak iritující a opravdu nehodící se syntezátorový soundtrack. 8/10 (03.02.2014)

Moc příjemné dílko. Jessica Tandy jako tvrdohlavá a protivná slečna Daisy a Morgan Freeman jako její řidič sympaťák Hoke. Humor, vážné scény a dojemné výjevy jsou rozumně a nenásilně "namixované" v celek, který spolu s nenápadnou Zimmerovou hudbou tvoří obrovsky pohodobý a krásný film. A po zhlédnutí už chápu, proč snímek dostal Oskara také za masky. (28.10.2008)

No jo, je to tak; i takový zvnějšku i vnitřně erodovaný, cynický jedinec jako jsem já si občas dopřeje kus kultury, u níž může vykouknout ze svého ochranného krunýře a nechat na sebe působit záležitost, která není úplně bez chyby, vyznívá poněkud naivně, ale přesto má něco do sebe. Už jsem samozřejmě viděl nejednu utopickou variaci na mezirasové sblížení, ale zrovna tento film mi docela sedí. Jasně, to téma je těžce provařené a silně mi připomíná předválečné filmy s Oldřichem Novým, jen tu nejde o romantickou lásku ale o segregaci. Ale i když si to plně uvědomuji, nemůžu si pomoct, pořád mě to baví. Líbí se mi herecké výkony, tentokrát můžu s klidem pochválit i český dabing, ale nejvíc mě bere to, že jde o vyloženě lidskou záležitost. Taky mě zaujalo, jak tady šlo po celou dobu o jedno velké téma, ale přesto ho nikdo naplno nepojmenoval. Byl to jeden náznak tady, jedna zmínka támhle a každému alespoň průměrně bystrému divákovi muselo být jasno. Tohle se už dnes nenosí. V dnešních snímcích s touto tématikou musí hlavní hrdina neustále omílat, jak se na něm těžce podepsaly roky otroctví, které skončilo před sto šedesáti lety, a jak strašlivě trpí tím, že byl vykořeněn z rodné hroudy. Jenže to všechno působí prvoplánově a lacině; nějak jsem si totiž nevšiml, že by se současní potomci otroků houfně vzdávali výdobytků bílé (a tedy otrokářské) kultury a houfně se vraceli přes Atlantik do vlasti svých praprapředků. A proto mám rád tento snímek, který se obešel bez deklamací dnes neustále omílaných frází, zato byl fest cítit člověčinou. / Poučení: Američany zrovna nemusím, ale auta uměli parádní. (30.09.2022)

Tenhle film se chová stejně jako automobily, které v něm řídí přesympatický šofér hraný Morganem Freemanem. Na začátku nastartuje a jede, jede a jede. Nijak zvlášť se nežene, hlavní je, že se pohybuje vpřed, ke spokojenosti všech, a že posádka po mírné počáteční nedůvěře příliš nebrblá, protože vlastně ani nemá proč. Stejně jako slečna Daisy mohou být i diváci rádi, že se vezou, mohou se dívat po krajině, poslouchat přitom Zimmera i Dvořáka a užívat si milou, akademií oceněnou jízdu, která sice ničím nepřekvapí, neboť se přesně drží známé mapy, ale na druhou stranu citově nevydírá, pohladí na duši, uchlácholí a zahřeje. (19.11.2011)