Drahokam

Nekompromisní, freneticky sestříhaná dialogová kanonáda, soustřeďující se na úzký časový úsek života hlavního hrdiny. Podobný koncept a podobně zběsilé a neurvalé jako Phone Booth Joela Schumachera. Podstatný rozdíl je v tom, že Budka v závěru přece jen přepne do "smysluplného" vyústění a dotkne se onoho emocionálního oblouku uvědomění si životních chyb a špatného jednání. Hlavní hrdina v Uncut Gems nic takového nemá a je tedy potřeba sledovat jiné parametry. Například vtahující soundtrack, Sandlera pro něj v tak netypické roli židovského překupníka, Julii Fox (snad dostane další role) a spletitý, těkavý, ale výborně promyšlený příběh. Malý, kontroverzní film pro fajnšmekry, co ocení nestandartní přistup tvůrců. (14.03.2020)

Cimprlína na zvuky. Za hudbu bych koňmo hnala Lopatina bosého pěšky až za Leninabád, adekvátní společnost by mu dělali bratři nezávisláci Safdieovi, přičemž do sluchátek bych jim celou cestu dokolečka peckovala zvukovou stopu z této krávoviny. Uvřískané, hnusné, rádoby alpacinovské či turturrovské, ale kdepaáak. Sandlera můžu, ve Volání o pomoc byl skvělý, tady jej obdivuji pouze za to, že kravál během natáčení vydržel. (06.02.2020)

Adam Sandler v tomto filme svojím prejavom normálne pripomína niečo medzi Al Pacinom a Stevenom Seagalom. Ako jasné, že je medzi nimi asi polmetrový rozdiel, ale tá koženka je jasný Seagal a ten pokus o mdlý výraz veľa fuckovania, to je jasný Pacino. Ale napriek všetkému mu to je celkom aj veriť. To je príjemné herecké prekvapenie a asi najlepšie Sandlerove vystúpenie v kariére. Hudba v pozadí je však rušívá, nevhodná, niekedy až nepríjemná. Prvá polhodina je dosť naťahovaná, nakoniec príbehovo film až tak nezaujme, myšlienkovo v ňom nevidím nijaký prínos. Záver totálne o ničom. (02.01.2020)

Tohle je unikum. Strašně otravně nervózní film. Pořád jsem měl tendenci to přetáčet nebo dokonce vypnout, ale ani jednou jsem na ovladač nesáhl. Sandler jako kšeftmanskej král kokotů, kterýmu jsem ovšem neodolal fandit a závěrečnej zápas jsem prožíval, jako kdyby hrál live můj nejoblíbenější tým finále Ligy mistrů. Skvělej a těžkej hudební podkres umocňuje tu všudypřítomnou nervozitu. Tohle fakt není film do nepohody. (21.04.2020)

Neo-noirový Woody Allen na koksu se synťákovým podkresem. Uřvané, přepjaté, hypnotické, umumlané, odpudivé, upatlané, slizké a echt (ale jakože fakticky echt) intenzivní. Nelze to doporučit kdekomu. Dobrý časy byly proti Drahokamu přístupný divácký snímek. Safdiové tentokrát záměrně provokují. Buďto je budete z duše nenávidět či obdivovat, ale stěží si řeknete "hmm, solidní tuctovka, na kterou si zítra nevzpomenu". Vzpomenete. Je pouze otázka, zda si u té vzpomínky znechuceně odplivnete či uznale pokýváte hlavou. (13.04.2020)