Trabantem tam a zase zpátky

Jediný důvod, proč nedávám plné hodnocení, že naprosto souhlasím s tím, co bylo řečeno i ve filmu - po Africe, Austrálii a Jižní Americe (nepočítaje experimentální Hedvábnou stezku) už opravdu nebylo nic úplně dechberoucího, úplné nového a bylo i cítit, že po všech těch expedicích účastníci zkrátka neměli tu správnou šťávu. Únava a potřeba co nejdřív dorazit domů se táhla napříč celými skoro dvěma hodinami. Napětí mezi Danem a Vojtou, na oko jen humoristické, taky nedělalo nejlepší atmosféru. Navzdory tomu je to hlavně technicky nejlépe natočený dokument ze série. Záběry z drona fenomenální, obecně hra s kamerou (nezapomenutelná noční obloha), důraz na filmovost a samozřejmě i na humor, protože bez něj to nejde. Tohle už ani vlastně nebyl dokument, jako spíš regulérní filmový road-movie snímek vhodný multikina (do něhož se také právem dostal). Cesta opět extrémní - bahnitá, hrbolatá, položená v ohromných výškách, čemuž vévodily všudypřítomné přičmoudlé postavičky s mobilem v ruce a prosbou o selfie, nebo až příliš starostlivá armáda s policií. Zakončení víceméně počátkem se mi také strašně líbilo - třeba nás v budoucnu s našimi „hrdiny“ zase něco čeká? Jsem opravdu mile potěšen, ale zároveň zvědav, jak tato „finální“ cesta teprve opravdu vynikne v seriálové podobě. Možná, že až tam po stále nepřekonané Jižní Americe zase rozdám plných pět? Kdo ví... (06.04.2019)

Ono možno že samotný koncept je už vyčerpaný. Ale to nemení nič na tom že Přibáň a partička znova ukazujú, že ak ste správny blázon môžete vidieť svet veľmi netradičným spôsobom. Sériu o trabantoch mám rád a je skvelé sledovať ako veľký kus cesty celá partička ušla. Formálne to predchádzajúce snímky prevyšuje. Tentokrát je to ale naozaj rozlúčka a má to oproti nadávkam a zúfalstvu predchádzajúcich častí skrô veľa pozitívnych a úchvatných scén. Rozhodne povinnosť pre fanúšikov. Najúchvatnejšia scéna určite Himaláje a pre mňa Varanasi. Niečo ku čomu sa budem veľmi rád vracať pri dlhých chvíľach. (12.04.2019)

Vydat se na cestu do exotických dálek nějakým starým endéráckým umělohmotným křápem je stejně "dobrý" nápad jako jít na procházku do lesa a skákat tam celou dobu na jedné noze v botě s vysokým podpatkem nebo tam jezdit na houpacím křesle s kolečkama (a natočit o tom poutavý dvouhodinový dokument). Nejde v tomto případě samozřejmě vůbec o samotnou cestu, ani o objevování zajímavých krajů, ale jen o jakousi silně exhibicionistickou akci, kde po celou dobu pár ujuchaných a sponzorovaných dementíků neustále demonstruje přiblblou nesmyslnost celého "nápadu" - což je pro ně asi jediný způsob jak na sebe nějak upozornit a trošku si i přivydělat... Mám ale pro vás, hoši, nový super nápad: příště zajeďte tam a zase zpátky vybaveni zahradními kolečky, v pravidelných intervalech vyměňujte klusající řidiče a pohodlně se vezoucí pasažéry a občas to za veselého povyku cinematicky vyhrabejte z písku nebo hnoje. Možná ještě zajímavější a asi podobně duchaplné... A sponzorovat to budou Mountfield, Hornbach a železářství Bradáč. (04.05.2020)

Žlutý cirkus se rozhodl – navzdory nebo natruc (?) celosvětovému poselství pomatené švédské autistky – zanechat tentokrát svou nepřehlédnutelnou uhlíkovou stopu na trase Indie - Nová Ves pod Pleší, kde v místní autoopravně obě bakelitová monstra druhdy hibernují po dobu, než se Danu Přibáňovi podaří sehnat peníze na jeho další taškařici. Po předchozím zaneřádění zbytku světa čmoudícími poruchovými východoněmeckými dvoutakty už ostatně na zeměkouli nezbývá mnoho míst, která by se s jejich výfukovými zplodinami důvěrně neseznámila, snad s výjimkou Antarktidy. Jako obvykle záměrně značně nesourodá parta tentokrát toužebně čeká na pomyslného polského Godota, který by do fádního reportu vnesl trochu toho rozruchu, ale ten se v podobě poněkud oplácanějšího Radoslawa zjeví jako deus ex machina až někde v Uzbekistánu, a tak vydržet svéráz náčelníkova dirigování se daří pouze čím dál objemnějšímu a zarostlejšímu Marku Slobodníkovi a také Vojtěchu Duchoslavovi, který hned po svatebnímu obřadu dal své těhotné manželce vale, přičemž permanentně naléhá na žluté cirkusáky, aby to stihli domů do termínu porodu (možná proto je na těch „posledních“ pět tisíc (!) kilometrů na trase Samarkand - Praha vyhrazeno jen pár minut). Na rozdíl od natahovaného seriálu, kde první dva díly byly vlastně zbytečné, je film alespoň lépe sestříhán, jakkoliv oproti cestě napříč Jižní Amerikou je to v podstatě potvrzení, že jde pouze o další, již několikrát vyvařený guláš, jehož (pa)chuť by už snad nezabrala ani v Prostřeno! (07.05.2020)

Tyhle kluky to prostě baví a je to strašně mooc znát. A to je dobře:-)) Super atmoška krásné záběry a skvělá parta lidí. Stopáž mi v kině přišla jak slabá půl hoďka. Tak snad bude taky seriál. Krom stopáže mě ještě mrzel pozdní příjezd poláka Radka. Protože toho bodrého poláka jsem viděl na živo a to je samorost jak má být. Jen tak dál chlapi. Holub, Hanzelka, Zikmund z Vás musejí mít velkou radost!!!! (14.05.2019)