Trabantem tam a zase zpátky

Jediný důvod, proč nedávám plné hodnocení, že naprosto souhlasím s tím, co bylo řečeno i ve filmu - po Africe, Austrálii a Jižní Americe (nepočítaje experimentální Hedvábnou stezku) už opravdu nebylo nic úplně dechberoucího, úplné nového a bylo i cítit, že po všech těch expedicích účastníci zkrátka neměli tu správnou šťávu. Únava a potřeba co nejdřív dorazit domů se táhla napříč celými skoro dvěma hodinami. Napětí mezi Danem a Vojtou, na oko jen humoristické, taky nedělalo nejlepší atmosféru. Navzdory tomu je to hlavně technicky nejlépe natočený dokument ze série. Záběry z drona fenomenální, obecně hra s kamerou (nezapomenutelná noční obloha), důraz na filmovost a samozřejmě i na humor, protože bez něj to nejde. Tohle už ani vlastně nebyl dokument, jako spíš regulérní filmový road-movie snímek vhodný multikina (do něhož se také právem dostal). Cesta opět extrémní - bahnitá, hrbolatá, položená v ohromných výškách, čemuž vévodily všudypřítomné přičmoudlé postavičky s mobilem v ruce a prosbou o selfie, nebo až příliš starostlivá armáda s policií. Zakončení víceméně počátkem se mi také strašně líbilo - třeba nás v budoucnu s našimi „hrdiny“ zase něco čeká? Jsem opravdu mile potěšen, ale zároveň zvědav, jak tato „finální“ cesta teprve opravdu vynikne v seriálové podobě. Možná, že až tam po stále nepřekonané Jižní Americe zase rozdám plných pět? Kdo ví... (06.04.2019)

Konec už docela zkrácený a Indie teda jako byla to destinace, kterou jsem chtěl někdy navštívit, ale po letošnim Nizozemsku, kde jsme naráželi na spousty Indů, tak se nedivim že Přibáňova expedice nadávala pořád na Indy, protože já na ně nadával už v Nizozemsku! A ty silnice?! No jako my můžeme být ještě rádi za to málo těch “dobrých” cest co tady máme... a ano bylo super slyšet hlášku z Pelíšek, protože to by se fakt v Číně člověk zcvokl!!! (09.11.2019)

Chtě nechtě, trabantí série je už kult a možná, že i udává směr jiným cestopisům. Po zhlédnutí Vandráků jsem měl chvíli problém si opět (po letech) zvyknout na styl Dana Přibáně, ale od přejezdu hor a problémem s zaplavenou cestou, jsem již sledoval závěrečný snímek "žlutého cirkusu" se zaujetím. Finále za tónů upravené Smetanovy hudby potěšil. (02.04.2020)

Nejodvážnější žlutá odysea se zase posunula nejen zeměpisně, ale i technicky a mnohem odlehčenějším stylem, než tomu bylo v dílech předchozích, nám prostřednictvím jejich posledního trabantího výletu servíruje téměř dvouhodinový pohled na nejkrásnější scenérie Himalájí, stejně jako na neohrabanost indického národa a tamní ignoraci jakéhokoli systému. Vytknout musím jen oněch 114 minut, sáhodlouhé scény o problematice na cestě jsou jistě zajímavé, ale na konci se začne strašně chvátat. Ano, cestu skrze Hedvábnou stezku jsme již viděli před deseti lety, ale v tomto dokumentu to působí jako kdyby filmařům došlo, že už to přepískli a zalomili to v tom nejlepším. Pocit, že jsme se z hranic Pákistánu najednou ocitli v Bánské Bystrici, na mě nepůsobil nikterak dobře. [viděno v Cinestar Plzeň 15.4.2019] (16.04.2019)

Partička suchopárnejch, megatrapnejch a mnohdy i mentálně zavostalejch Pražáků dvě hodiny rozebírá a skládá trabanta nebo ho tahá z písku a vody. Jindy vtipný pšontek se objevil i ztratil na čínsko ruských hranicích a zábavný maďarský motorkář si tentoraz na cestu pribalil málo žinčice. Kouzlo v prdeli, cestopis v prdeli a s tolik svěží Jižní Amerikou to má společný akorát ten Sachsenringer. Přiblblé ždímání dávno suchého hadru za každou cenu. Nejvyšší čas sešrotovat bakelit a vrátit se ke svý Máně do Přibáně, Dane. (04.05.2020)