Trabantem tam a zase zpátky

Trošku postrádá smysl vidět film, pokud jste měli co do činění se skvělým seriálem, ale na zpříjemnění večera při sedmičce vína... proč ne. Moc chválím nápad přijít se seriálem, protože do dvouhodinové stopáže celovečerního filmu, se toho opravdu moc nevejde, jak se ukázalo. Zajímavá destinace, nádherné záběry (zejména dron), vše skvěle ohudebněné, velmi sympatická posádka. Snad jen střih mohl být o něco lepší, ale upřímně bych to moc nechtěl dělat. Probírat se v časovém presu takovou hromadou záběrů a snažit se z nich vycucat to nejlepší, to byl velmi těžký úkol. A velkou Achillovou patou celé této expedice byl časový press. Ať už vinnou antikoncepčního selhání, končících víz, či snahou o rychlý průjezd "drahých" zemí. Indie byla luxusní, ale zbytek divák viděl tak nějak pouze z rychle jedoucího vlaku, což byla velká škoda. Každopádně jsem moc rád, že celý projekt vznikl, protože je to zkrátka vždy takové milé pohlazení na duši a nedám na žlutý cirkus dopustit. Bude-li další výprava, tak se rozhodně s velkou chutí opět podívám. (23.12.2019)

Nemyslím si, že to kdy bylo prioritně o nějakém vzdělávání a podobně. Trabanti byli vždy především o cestě. lidech které na ní potkají, zemích tak jak je vidí "normální" turista a samozřejmě autech a s tím spojených často netradičních opravách (kterých se i v tomto díle dočkáme, jedna dokonce přímo geniální). Také o partě kamarádů, humoru, ale i vážných chvilkách a tohle vše je i v tomto (skutečně posledním?) dobrodružství. Možná se to už někomu může zdát ohrané, mně nikoliv, právě ti lidé a země dělají každý díl jiným. Zde třeba svým způsobem geniální Indie, opět bez příkras a velmi svérázně. Jednoznačně nejlepší část, která dle toho také získává většinový prostor, fantastické záběry Himálají (samozřejmě, Banská Bystrica je Banská Bystrica a tak to má být), ale také celého žlutého cirkusu z dronu. Tady není možné nenavázat na velký technicky posun od posledního dílu, kamera sází jeden úchvatný záběr za druhým, dron v tomto velmi pomáhá, ale tím nejsilnějším, přímo dechberoucím, je noční obloha! Několik pochopitelných mínusů samozřejmě je, pochopitelných z toho důvodu, že nacpat tolik materiálu do dvouhodinového dokumentu, je opravdu nemožné. Tedy, rychlý návrat domů je díky prvnímu filmu vlastně zase pochopitelný, přesto úplně nepotěšil. Dále pak, že někteří členové cirkusu, nedostali téměř žádný prostor, což je trochu škoda, mohlo to být celé ještě zajímavější. Celkově ovšem nic, co by nevyřešil seriál, pokud bude. 80% (20.04.2019)

Jediný důvod, proč nedávám plné hodnocení, že naprosto souhlasím s tím, co bylo řečeno i ve filmu - po Africe, Austrálii a Jižní Americe (nepočítaje experimentální Hedvábnou stezku) už opravdu nebylo nic úplně dechberoucího, úplné nového a bylo i cítit, že po všech těch expedicích účastníci zkrátka neměli tu správnou šťávu. Únava a potřeba co nejdřív dorazit domů se táhla napříč celými skoro dvěma hodinami. Napětí mezi Danem a Vojtou, na oko jen humoristické, taky nedělalo nejlepší atmosféru. Navzdory tomu je to hlavně technicky nejlépe natočený dokument ze série. Záběry z drona fenomenální, obecně hra s kamerou (nezapomenutelná noční obloha), důraz na filmovost a samozřejmě i na humor, protože bez něj to nejde. Tohle už ani vlastně nebyl dokument, jako spíš regulérní filmový road-movie snímek vhodný multikina (do něhož se také právem dostal). Cesta opět extrémní - bahnitá, hrbolatá, položená v ohromných výškách, čemuž vévodily všudypřítomné přičmoudlé postavičky s mobilem v ruce a prosbou o selfie, nebo až příliš starostlivá armáda s policií. Zakončení víceméně počátkem se mi také strašně líbilo - třeba nás v budoucnu s našimi „hrdiny“ zase něco čeká? Jsem opravdu mile potěšen, ale zároveň zvědav, jak tato „finální“ cesta teprve opravdu vynikne v seriálové podobě. Možná, že až tam po stále nepřekonané Jižní Americe zase rozdám plných pět? Kdo ví... (06.04.2019)

Chtě nechtě, trabantí série je už kult a možná, že i udává směr jiným cestopisům. Po zhlédnutí Vandráků jsem měl chvíli problém si opět (po letech) zvyknout na styl Dana Přibáně, ale od přejezdu hor a problémem s zaplavenou cestou, jsem již sledoval závěrečný snímek "žlutého cirkusu" se zaujetím. Finále za tónů upravené Smetanovy hudby potěšil. (02.04.2020)

Žlutý cirkus se rozhodl – navzdory nebo natruc (?) celosvětovému poselství pomatené švédské autistky – zanechat tentokrát svou nepřehlédnutelnou uhlíkovou stopu na trase Indie - Nová Ves pod Pleší, kde v místní autoopravně obě bakelitová monstra druhdy hibernují po dobu, než se Danu Přibáňovi podaří sehnat peníze na jeho další taškařici. Po předchozím zaneřádění zbytku světa čmoudícími poruchovými východoněmeckými dvoutakty už ostatně na zeměkouli nezbývá mnoho míst, která by se s jejich výfukovými zplodinami důvěrně neseznámila, snad s výjimkou Antarktidy. Jako obvykle záměrně značně nesourodá parta tentokrát toužebně čeká na pomyslného polského Godota, který by do fádního reportu vnesl trochu toho rozruchu, ale ten se v podobě poněkud oplácanějšího Radoslawa zjeví jako deus ex machina až někde v Uzbekistánu, a tak vydržet svéráz náčelníkova dirigování se daří pouze čím dál objemnějšímu a zarostlejšímu Marku Slobodníkovi a také Vojtěchu Duchoslavovi, který hned po svatebnímu obřadu dal své těhotné manželce vale, přičemž permanentně naléhá na žluté cirkusáky, aby to stihli domů do termínu porodu (možná proto je na těch „posledních“ pět tisíc (!) kilometrů na trase Samarkand - Praha vyhrazeno jen pár minut). Na rozdíl od natahovaného seriálu, kde první dva díly byly vlastně zbytečné, je film alespoň lépe sestříhán, jakkoliv oproti cestě napříč Jižní Amerikou je to v podstatě potvrzení, že jde pouze o další, již několikrát vyvařený guláš, jehož (pa)chuť by už snad nezabrala ani v Prostřeno! (07.05.2020)