Cesta do zatracení

Co může dokázat skvělá souhra režiséra a kameramana? Déšť v noci snad ještě nikdy nebyl tak atmosferický... Ale čeho si cením ještě víc jsou momenty typu Sullivanova pomsta u auta, odchod z vyúčtování s Connorem, kdy byl výsledek jen jakoby náhodou zobrazen v zrdcadle, nebo závěr točený přes okno - dokonalé, vážně. Až mě mrzí, že filmu s tak fascinujícími momenty, perfektní vizuální stránkou a výbornými herci nemůžu dát plné hodnocení. Nemůžu, protože forma jaksi předčila obsah, vztahy mezi postavami mohly být zajímavější, když už ne rozvinutější (a teď nemyslím, že by se měla zvětšit stopáž) a emocionální dopad taktéž nedosáhl svého potenciálu, zvlášť když se ona klíčová událost ve středu filmu přešla bez jediné slzičky, či vzpomínky... Lepších 8/10 (09.09.2008)

Mé oči hltaly každý nádherný záběr, uši se kochaly hudební složkou filmu (připomínající mi náladou Mendesův snímek AMERICKÁ KRÁSA)... a můj mozek měl co dělat, aby všechno toto stačil vnímat, zpracovávat, vyhodnocovat, archivovat a současně vydávat nezbytné signály do dalších částí těla (očím ke spuštění slz, koutkům úst k úsměvu, nohám k nakopnutí Maguireho atd.). Za použití všech možných prostředků je zde výborně vystavěna atmosféra - déšť, tma x slunce, denní světlo, voda etc. Bylo by hříchem nezmínit také práci kameramana - kamera je prostě perfektní (klidné najíždění, objíždění objektů, zaostřování a rozostřování objektů, hra se stínem a dalo by se pokračovat dále). Mírně jsem se obával toho, jak si Sam Mendes pohraje s citlivým námětem. Jde o dostatečně citlivé téma na to, aby se dalo zmršit a z takto zpracovaného výsledku by pak divákovi zůstala jen divná pachuť v mysli. Naštěstí Mendes předvedl, že i tuto oblast má v malíčku - samotný závěr přesvědčí i nás ze "staré školy", že vše je jak má být (že dobré je dobré a špatné špatným bez ohledu na to, jak to kdo vyargumentuje). Vše je navíc předloženo bez zbytečného moralizování a okecávání. Shrnuto a podtrženo: Tomuto teda říkám čistá filmařina - krásně natočené, výborně zahrané... a s myšlenkou, která člověku něco dá. (18.01.2004)

30. léta jsou mi hodně blízká, takže miluji gangsterské filmy, kde se nosí kloubouky a drží Tommy Guny v rukou! Road to Pedrition jsou kvalitně zpracované, Sam Mendes odvedl dobrou práci stejně tak jako Hanks nebo Law, ale příběh na mně moc nezapůsobil a připadl mi moc jednoduchý bez větší akce. Další navoněná bída! 6/10 (13.03.2008)

Aneb jak i přímá cesta do zatracení může vést k filmové dokonalosti. Vizuálně nepopsatelně atmosférická podívaná. Herecky přesné, kamerou dokonalé a režijně bezchybné i invenční. Sam Mendes natočil doposavad nejvěrnější adaptaci komiksu převedeného na filmové plátno. Dějová linka je sice hodně jednoduchá, ale právě v tom tkví její síla. Možná by se dalo vyčíst, že je to nádherně nablýskané nic o sbližování otce se synem, ovšem já ten pocit nemám. Ba naopak, minimálně scéna v dešti se zařadila do mého žebříčku nejoblíbenějších scén. V té je prostě naprosto vše. Od emocí, přes nádherné zpracování, hutnou atmosféru až po pány herce. A v mírně rozmělněné podobě je takový i celý film. To přeci není zase tak málo, ne? (04.02.2007)

Asi neexistuje typ postavy, ktorá by Hanksovi nesadla. Možno len nejaký comicsový hrdina. Mendesovi vložili do rúk obrovskú vec, ktorú on pretvoril, síce po svojom, na kvalitnú komornú gangsterskú drámu. Skromný príbeh s veľkými hercami síce občas odbáča zo svojej línie originality (hlavne Jude Lawov fotograf), no aj tak si drží vysoký štandard. Záver má tiež svoje čaro. 85%. (18.09.2007)