Kdo hledá zlaté dno

Mezi Skřivánky na niti a Na samotě u lesa natočil Menzel TOHLE. Aby byl zmar dokonalý, scénář mu napsal Zdeněk Svěrák. Protože zrovna čtu pojednání o tom jak šedá ekonomika a příčinliví šmelináři pomalu rozleptali zdánlivě všemocný normalizací posílený komunistický režim, tak jsem si z filmu přece jenom něco vzal. To ale nic nemění na faktu, že je to šmíra nedůstojná talentu Jiřího Menzla. Ovšem pořád mnohem lepší než Donšajni. (24.06.2023)

Těžce normalizační film. Je fakt, že to vypadalo jako spíš dokument o budování jedné velké přehrady (asi to byl i účel, aby tehdejší vláda ukázala už i mimo dokumenty jejich budovatelské inovace) a celé je to zabalené do balíčku s cedulkou romantické drama o mladém páru. Nebo je to naopak? Každopádně to padlo do rukou Menzela, tudíž se na to dalo aspoň trochu dívat. Sice je tam jeho řemeslnost znát minimálně, ale i tak se na to dá zvládnout. 50% (20.09.2013)

Tento film bývá Jiřímu Menzelovi často otloukán o hlavu za to, že to byla jeho úlitba režimu, aby mohl po nucené odmlce znovu začít točit. Osobně se domnívám, že tahle úlitba byla ze všech úliteb tou nejméně úlitebnou. Tvrdí-li dnes někdo, že je to tuctová budovatelská agitka, tak buď snímek v životě neviděl, a/nebo ho viděl, ale jen neustále dokola omílá tradované nesmysly. Jestliže film někdo zhlédne dejme tomu v roce 2080, až nebude naživu ani jeden pamětník čtyřicetileté diktatury proletariátu, bude ho sledovat toliko jako dávný příběh ze stavby Dalešické přehrady, bude udiven historickou technikou a patrně nebude rozumět sousloví „rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví“ (přičemž slovo socialismus/socialistický už v celém snímku nezazní ani jednou jedinkrát). A bude s to vnímat hlavně příběh dvou mladých lidí, v němž jeden z nich je hnán touhou po bohatství, zatímco ten druhý chce dělat práci, která ho baví, i za cenu nižších příjmů: „Jaký to má výhody?“ „Nekradu a nežebrám.“ „A to ti stačí?“ „No.“ Jestli je to pro někoho nepochopitelné, pak je to dáno zřejmě odlišným pohledem na život... Hudba: Angelo Michajlov. (14.06.2010)

Kdo hledá zlaté dno je prostě legranda granda. Člověk jen hledí a kochá se tou malostí, to jsou ty životní vrcholy lemované večeří, kafíčkem a posezením u televize. To jsou ty černé jízdy, nakradené materiály na vilky za Prahou a do toho všeho Honza Hrušínský, který se tehdy v těch kvalitních mladých mužích našel a pokračoval ve všech těch romancích ze současnosti, viz. Můj brácha má prima bráchu / Brácha za všechny peníze. Zlatá normalizace. A Menzel si to točí poeticky a Svěrák vkládá do úst hlavní hrdinky taková moudra, že už to snad ani není satira. (17.08.2016)

Krásný, jednoduchý příběh mladého muže, který odchází na stavbu vodní elektrárny, i když tím nakonec ztratí lásku své dívky, ale zachová si svou důstojnost a poctivost. Laskavý humor a příjemné prostředí při stavbě Dalešické elektrárny vytváří ze snímku velice příjemné dílo. Hláška Co jsi dělal v neděli? Stříhal jsem dětem nehty. Celou neděli? No jo, ale já mám čtyři děti, to máš 80 nehtů neměla chybu. (02.11.2016)