Na samotě u lesa

Zvolíme-li dnes už zvetšelé téma "život za komunismu" (možno dosadit První republiku, monarchii, výlet časostrojem apod.) a nedostaneme-li při vyslovení tak hrůzné věty osypky, zjistíme, že bůčkový blahobyt měl i svou specifickou duchovní dimenzi, která byla, jaká byla, ale přesto existovala. Cimrmanovská filmová perioda pozdního komunismu patří k dnes historickým a zvláště cenným kapitolám naší národní kinematografie hraného filmu. Tím spíš, že dodnes není zcela uzavřena a její metoda malých radostí laskavého všedního dne má co říci i dnes (VRATNÉ LÁHVE). Schopní herci, špičkový režisér, scénáristé, kteří vědí, co chtějí a mají říci. Chalupářský způsob života té doby je tu jako na dlani. Zatracované chalupářství, které téměř zastavilo rozpad - myslím stavební - naší vesnice a vneslo do jejího života nové, často prospěšné prvky - dnes i pracovní příležitost, která se po r. 1990 začala vytrácet - je tu jako na dlani. Pro dítě je lepší, poznává-li přírodu a její život zblízka v tomto věku, než když je nuceno pronášet srovnatelně přihlouplá moudra v dospělejším nebo dokonce zralém věku. To všechno a radost ze života k tomu dokázali všestranní tvůrci dostat do svého filmu. To, co bylo divácky vděčné před třiceti lety, hladí po duši dnes a není pochyb o tom, že se tak bude dít i zítra a pozítří. (05.11.2007)

Nemůžu si pomoct, ale tenhle film mě nijak neoslovil, a nemyslím, že je to pouze tím, že jsem mladší generace... Mělo to pár nápadů a docela dobrých hlášek, ale nic, co by mi přišlo opravdu vtipné, snad pouze mírně úsměvné. Konec mi přišel až moc unáhlený a nevšimla jsem si, že by jim tam v průběhu ten dědeček nějak zvlášť přirostl k srdci (snad krom těch dětí), takže to podle mě vůbec nemělo takový dopad, jaký to mělo mít. ~(2,3★)~ (24.10.2015)

Scénář: Zdeněk Svěrák+Ladislav Smoljak. Je snad nutné něco dodávat? Hlášky z filmu jsou věčné! Ten film se mi ani po desítkách shlédnutí neomrzel a neztratil nic na svém excelentním inteligentním satirickém humoru. Nekompromisních 100% Jedna z mých nejoblíbenějších komedií! :-) (26.10.2011)

"Radime, vejš.." Úžasný film Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. Krásný pohled na měšťáckou rodinu, která si pořídí chaloupku na vesnické samotě. Spousta momentů, které zahřejí u srdce, když si člověk uvědomí, že jsou nedílnou součástí každého (ne)obyčejného života. S podobnou grácií, jako například Homolkovi, nám tu autoři předkládají spoutu veselých scén, které jsme určitě zažili i my. Bezesporu jedna z nejlepších komedií, která zdobí českou kinematografii. 95% (06.06.2010)

Pěkně humorné i dojímavě poetické. Za normalizace nepohodlného Bohumila Hrabala sice vystřídala scenáristická dvojka z Divadla Járy Cimrmana, ale Svěrák se Smoljakem to zde Menzelovi rozhodně neskazili ani svou hereckou účastí. Je to typický film Jiřího Menzela z dob minulých, ve víru kouzla všedních dnů a zdánlivě obyčejných věcí. Osobitý děda a jeho výroky (Chčije a chčije...), nezapomenutelná rvačka na pohřební oslavě, ještě svéraznější mistr stavitel Lorenz, který ,,cihlu do ruky neveme, ale na slovo odborník je to vzatej" a řada nezapomenutelných momentů především uprostřed přírodních krás a prastaré chaloupky, i v společnosti zvířat. ,,Kdepák, to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou!" Není divu, že tenhle útěk z přetechnizovaného světa oslovil spoustu diváků i v době svého vzniku. Pěknou civilní roli zde sehrál před svým odchodem do emigrace Jan Tříska. ,,Václave, proč nejsi moje žena?" . . . Nadčasová rodinná klasika. Navíc se tu v pozadí pěkně vyvíjí vztah rodiny se zcela neznámým člověkem jiné generace a prostředí. 85% (25.12.2018)