Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jiří ŠustHrají:
Josef Kemr, Zdeněk Svěrák, Daniela Kolářová, Marie Hradilková, Martin Hradilek, Jan Tříska, Ladislav Smoljak, Naďa Urbánková, Zdeněk Blažek, Alois Liškutín (více)Obsahy(1)
Autoři komedie Na samotě u lesa, Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, humornou formou popisují různé typy tzv. chalupářů. Většinu postav napsali přímo pro jejich představitele, mezi nimiž vyniká především Josef Kemr v roli dědy Komárka. Manželé Lavičkovi, půvabně ztvárnění Danielou Kolářovou a Zdeňkem Svěrákem, jsou sváděni touhou po získání chalupy dědy Komárka, kterou však majitel, jak se zdá, jen tak neopustí. Vše nakonec vyřeší jejich děti, které si starého Komárka zamilují a začnou ho považovat za svého skutečného dědu. (Bontonfilm)
(více)Videa (1)
Recenze (816)
Výborná komedie, která těží z dokonalé znalosti českého malého člověka a nectností, které stačil pochytit a rozvinout v období budování "reálného socialismu". Hlubinná studie maloměšťáctví okořeněná spoustou většinou dobře fungujících vtípků. Evergreen našich televizních obrazovek, který pro mě nikdy nezestárne. Na druhou stranu jde o specificky české téma, protože když uvedli snímek na festivalech v západní Evropě, drtivou většinu narážek diváci nechápali a film vyšuměl. Celkový dojem: 95 %. ()
Zvolíme-li dnes už zvetšelé téma "život za komunismu" (možno dosadit První republiku, monarchii, výlet časostrojem apod.) a nedostaneme-li při vyslovení tak hrůzné věty osypky, zjistíme, že bůčkový blahobyt měl i svou specifickou duchovní dimenzi, která byla, jaká byla, ale přesto existovala. Cimrmanovská filmová perioda pozdního komunismu patří k dnes historickým a zvláště cenným kapitolám naší národní kinematografie hraného filmu. Tím spíš, že dodnes není zcela uzavřena a její metoda malých radostí laskavého všedního dne má co říci i dnes (VRATNÉ LÁHVE). Schopní herci, špičkový režisér, scénáristé, kteří vědí, co chtějí a mají říci. Chalupářský způsob života té doby je tu jako na dlani. Zatracované chalupářství, které téměř zastavilo rozpad - myslím stavební - naší vesnice a vneslo do jejího života nové, často prospěšné prvky - dnes i pracovní příležitost, která se po r. 1990 začala vytrácet - je tu jako na dlani. Pro dítě je lepší, poznává-li přírodu a její život zblízka v tomto věku, než když je nuceno pronášet srovnatelně přihlouplá moudra v dospělejším nebo dokonce zralém věku. To všechno a radost ze života k tomu dokázali všestranní tvůrci dostat do svého filmu. To, co bylo divácky vděčné před třiceti lety, hladí po duši dnes a není pochyb o tom, že se tak bude dít i zítra a pozítří. ()
Naposledy jsem tenhle film viděl v autobuse Praha-Krumlov. Japonka, co seděla vedle mě, odložila znuděně sluchátka už po deseti minutách a taky americké osazenstvo se tvářilo dost nechápavě. Zato našinci se poznali podle lehkého úsměvu na rtech, občas střídaného hlasitějšími chechty. Jsou prostě filmy národní, které exportovat nelze. Kemr u chaloupky náleží spolu třeba s Járou Cimrmanem a Večerníčkem do galerie entit cizozemci nepochopitelných. ()
Pěkně humorné i dojímavě poetické. Za normalizace nepohodlného Bohumila Hrabala sice vystřídala scenáristická dvojka z Divadla Járy Cimrmana, ale Svěrák se Smoljakem to zde Menzelovi rozhodně neskazili ani svou hereckou účastí. Je to typický film Jiřího Menzela z dob minulých, ve víru kouzla všedních dnů a zdánlivě obyčejných věcí. Osobitý děda a jeho výroky (Chčije a chčije...), nezapomenutelná rvačka na pohřební oslavě, ještě svéraznější mistr stavitel Lorenz, který ,,cihlu do ruky neveme, ale na slovo odborník je to vzatej" a řada nezapomenutelných momentů především uprostřed přírodních krás a prastaré chaloupky, i v společnosti zvířat. ,,Kdepák, to jsou blechy psí, ty na člověka nejdou!" Není divu, že tenhle útěk z přetechnizovaného světa oslovil spoustu diváků i v době svého vzniku. Pěknou civilní roli zde sehrál před svým odchodem do emigrace Jan Tříska. ,,Václave, proč nejsi moje žena?" . . . Nadčasová rodinná klasika. Navíc se tu v pozadí pěkně vyvíjí vztah rodiny se zcela neznámým člověkem jiné generace a prostředí. 85% ()
"Jitko!" "Krávo!"Menzlovština se spojila se Svěrákovštinou a vzešel z toho moc příjemný filmík se spoustou zapamatováníhodných hlášek,které se budou citovat asi až do skonání světa.K mému nejoblíbenějšímu českému filmu to má daleko,přesto se na film Na samotě u lesa rád podívám kdykoliv znovu.A Josef Kemr,to je Bůh! 85 % ()
Galerie (10)
Zajímavosti (64)
- Účast Jana Třísky jako doktora Houdka byla, kvůli jeho antikomunismu, jen velmi těžce prosazena režisérem Jiřím Menzelem a představitelem hlavní role Zdeňkem Svěrákem. Jeho účast měla být podle režiséra dárek pro diváky. (hippyman)
- Hlavní lokací byly Obděnice patřící pod nedaleké Petrovice, vzdálené třináct kilometrů od Sedlčan. Chalupa dědy Komárka (Josef Kemr) se nacházela na samotě zvané Svídí asi kilometr od obděnické návsi. (Duoscop)
- Režisér Jiří Menzel bol tak tvrdohlavý a chcel si presadiť herca Jana Třísku (MUDr. Václav Houdek), že už bolo všetko pripravené na natáčanie a on stále nenatáčal a odôvodňoval to tým, že sa stále čaká na herca a až keď herca povolili z vyšších miest, začali točiť. (Raccoon.city)
Reklama