Na samotě u lesa

Zdeněk Svěrák a Daniela Kolářová - jedna z nejlepších filmových manželských dvojic. Jak jinak to mohlo dopadnout, když se sejdou takoví herci a navíc pod vedením pana Menzela. K tomu všemu ještě Josef Kemr, nad jehož vynikajícím výkonem nestačíte krouti hlavou. Vypadá to, jako kdyby se na samotě u lesa opravdu narodil. Mlynářovic pár v podání Ladislava Smoljaka a Nadi Urbánkové také nemají nejmenší chybu. Příběh působí tak mile a poklidně, že jen koukáte a když se dokoukáte, tak se divíte jak ten čas letí... Právem se může tento snímek řadit k zlatému fondu české kinematografie. (31.12.2007)

Další skvělá komedie od dvojice Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Pražská rodina koupí chalupu na venkově. Má to ale jeden háček. Koupili ho i s dědou Komárkem a ten ne a ne umřít. Má hold tuhý kořínek. A když vidí jeho čilého otce, tak pochopí, že na tom světě ještě nějaký ten čas pobude. A tak se k němu na léto nastěhují. Nakonec jsou stejně rádi, když neumře. Kemr tu podává naprosto vynikající výkon. Všechny ty vesnické postavičky jsou skvělé. Třeba nejlevnější zedník na vozíku pan Lorenz a jeho zákazník, který má zmáklé všechno kolem stavby domu. Samozřejmě tu o vtipy není nouze. Dobrý je třeba dědův údiv, že Pražáci ještě v 10 hodin spí nebo jeho hádání se s rádiem. Pak taky návštěva mlýna s mlynářem Ladislavem Smoljakem. Ten jim poví příběh, který chce každý slyšet ještě jednou. Nebo pan Novák, který koupil barák s babkou a dědkem a ti taky nechtějí umřít. Tak si dělají různé naschvály. On jim lije vodu do příkopu, přes který se chodí do domu a oni zas do zrní sypou hřebíky. Takže pokaždé, když přijede, tak píchne. "Dědeček je hodný, ale překáží nám. No počkej. To přece takhle nemůžeš napsat!." :D (31.01.2013)

Prachobyčejná lidskost. Jubilejní desátou projekci jsem si náhodou střihl hned po Hopperově Bezstarostné jízdě a oba jinak zcela nesourodé filmy se mi v hlavě pustily do křížku. Nespoutaná volnost versus omezená, ale hřejivá, kapka lidství. Na jedné straně stojí vášně a touhy prchavý, na straně druhé kousek obyčejnýho pocitu štěstí z drobných radostí neméně obyčejného života. Zatímco Easy Rider ve mně vzbuzoval melancholickou náladu z dávno zapomenutých snů, Na samotě u lesa mi zase připomnělo, že i můj život je v naprostém pořádku. I takhle se totiž dá a s úsměvem, a to i když vám občas ve "struku tvarohovatí mlíko". Viděno během Challenge tour 2015 Speciál: Filmový lov (18.06.2015)

"On teda cihlu do ruky neveme, ale odborník je to na slovo vzatej." Kdybych se jednou vzbudil a zjistil bych, že jsem Pražák, tak si okamžitě pořídím parcelu na konci světa, nakoupím tvárnice, překlady, krovy, latě, tašky, odpad, hřebíky, vruty, trámy, dvojlinky, trojlinky, okapy, plechy, zemnící drát, elektroměr, pojistky, hromosvod, krabice pod vypínače, krabice odbočné a za odborného dohledu pana Lorence sám sobě postavím stylovou víkendovou chatku 25+3. Rodině Lavičkových stačila chalupa. To udělali dobře, protože já nebudu mít v ceně dědu Komárka, mlynáře Radima, Ferdu Kokeše ani psí blechy a s těmi všemi se vždycky dobře pobavím. (25.12.2012)

"Týýýýýýý..." - "Ty neznáte, dědečku !!" - "Týýýýýý..." - "Ale ty neznáte, dědečku, to jsou pánové až z Prahy !! Omluvte ho, on má těžkou sklerózu, chudáček !!" - "Týýýýýýý..." - "No, půjdeme si lehnout, dědo, bylo toho na vás moc !!" - "Týýýýýýý..." - "Ale ty pány neznáte, dědo !!" - "Týýý........vypadají !!" ;) Co dodat k nezapomenutelnému a naprosto provařenému snímku, který vypráví o rodině Lavičkových toužící po vlastní chalupě, která však nakonec bude i s dědkem, co jim překáží ?? Jo, pardon, takhle to přeci nemůžu napsat !! ;) Pro mě osobně platí Na Samotě u lesa za jednoznačně nejlepší film režiséra Jiřího Menzela, když neopakovatelným způsobem pojí menzelovskou poetiku s cimrmanovským humorem, aniž by docházelo k nějakému nechtěnému vzájemnému tření, ani jedna složka totiž rámcově nevyčnívá, ačkoliv samostatně mě často až iritují.. Snímek jakoby mimoděk využívá tolika vzájemně koexistujících kontrastů, až opravdu jednoho napadá, jak vůbec dokáže držet jako celek pohromadě, ať už se budeme bavit o hereckém obsazení, kde vedle sebe excelují tehdy ještě neherec Zdeněk Svěrák a mistr Josef Kemr, který coby čtyřiapadesátiletý duchovně založený rodilý Pražák ztvárňuje dědu Komárka, zemitého sedmdesátníka z vesnice, s takovou samozřejmostí, až z toho vyloženě mrazí, či o typicky poetických pasážích, které si skvělý brněnský kameraman Jaromír Šofr vyloženě užívá, vedle typicky cimrmanovských prkenných, ve všech významech slova, scének, kde se může jeden málem potrhat smíchy a jimž kralují výstupy Zdeňka Svěráka s tím jeho všeználkovským, byť dobrákem od kosti, Lavičkou, či Ladislava Smoljaka v roli Radima "pana otce" Zvona, byť mezi ně lze paradoxně řadit i famózně minimalistického Františka Řeháka jako zedníka Lorence !! Nemůžu nezmínit a nesrovnat s Bočanovým hitem S Čerty nejsou žerty, ačkoliv se to na první pohled jeví jako poněkud zcestné, protože jednak oba spojuje jméno již zmiňovaného kameramana Šofra, pak se zde znovu ukazuje nutnost kvalitního scénáře, zde tedy Zdeněk Svěrák Jiřího Justa poněkud převyšuje, ostatně ten jeho scénář sice také parafrázuje, nikoliv však jiný film, ale skutečnost, když samotný Komárek má reálný předobraz a příhody s ním si na vlastní kůži zažili Svěrák se Smoljakem, navíc oba filmy patří k těm nejnahláškovanějším v rámci tuzemské filmografie vůbec, když ohromná spousta replik naprosto zlidověla a stala se zcela plynule součástí hovorové mluvy, což jen dokazuje Svěrákovu genialitu a nesmírně inteligentní a lidský humor.. A tak se vlastně i ta úsměvná skutečnost, že dostal za scénář omylem zaplaceno dvakrát, jeví až fatálně symbolickou !! (31.05.2014)