Ostře sledované vlaky

Videné po rokoch opäť a jednoznačná spokojnosť. Ostro sledované vlaky sú skutočne luxusnou tragikomédiou, kde sú aj tie vážnejšie scény prezentované tak ľahko, že niečo podobné sa tak často nevidí. A pritom je tu aj veľa výborných hlášok a hlavne pamätných scén, ako bola napríklad tá s pečiatkovaním zadku, tá bola parádna. Herecká stránka filmu bola rovnako vynikajúca. Václav Neckář sa v postave sexuálne frustrovaného mladíka Miloša Hrmy priam našiel. Vyžarovala z neho prirodzenosť a veľká dávka charizmy, a tá ľahko vcucne diváka do deja. Silný nadpriemer. 85/100 (27.10.2020)

V polovině 60. let se k nám ve filmové tvorbě z Francie přelila nová vlna a mladí filmaři dávali najevo, že chtějí točit úplně jinak než dosud, zajímají je jiní hrdinové a jiný styl vyprávění. Ve válečné a okupační tématice se do té doby vyžadoval heroismus, naturalismus a ideologický aktivismus. Jiří Menzel na to šel jinak. Jeho snímek je melancholický, plný poetické stylizace. Dusivou protektorátní atmosféru a tragický příběh jednoho dospívajícího kluka pojal jako tragikomedii plnou jemného humoru a ironie. I ukázkový kolaborant rada Zednicek v podání Vlastimila Brodského funguje spíš jako neškodný šašek než nositel zla. Menzel nemoralizuje a už vůbec nepoužívá v 50. letech tak oblíbený patos. Pro své chybující nedokonalé postavy má pochopení a jejich činy hodnotí shovívavě. Ostře sledované vlaky mě kromě toho, že raná Menzelova tvorba se dokonale trefuje do mého vkusu, oslovují i ze dvou dalších důvodů. S nejistým Milošem Hrmou skvěle zahraným Vaškem Neckářem jsem se do značné míry identifikoval, připomíná mi naivitu mého mládí. Rozumím té postavě a sympatizuju s ní. V neposlední řadě je mi i sympatické, že Menzel mezi radikálně experimentujícími tvůrci nové vlny neztratil chuť vyprávět - po svém a pomaleji - lidské příběhy. Celkový dojem: 90 %. (13.09.2017)

Zas jednou budu ztrestán filmovým peklem. Dlouhých 12 let na databázi jsem přemýšlel, co o tomto filmu napsat a za celou dobu mě nenapadlo nic jiného než to, že mě to proklatě nudilo. Čistě z mého osobního hlediska je to takový kontrast s o rok starším prvním československým držitelem Oskara, že to snad ani nemohl být větší kontrast s o rok starším prvním československým držitelem Oskara. (12.09.2017)

Tyhle vlaky byly skutečně ostře sledované, stejně jako byl ostrý slovník Bohumila Hrabala, když psal tuto novelu. Opět v ní totiž vévodí ta jeho úchylnost, stejně jako v Obsluhoval jsem anglického krále a opět je to revoluční hlavně ze strany, co si tvůrci dovolili ukázat, než zobrazení atmosféry tehdejší doby. A to mě docela mrzelo. Proto tomu nedávám plný počet, i když to získalo tak velká ocenění. (05.12.2009)

Moje československé výlety pokračují dalším Hrabalem, kterého si v šedesátých letech Menzel (naneštěstí) tak oblíbil. Drobné strasti a radosti života několika postav v nelehkých válečných dobách kdysi zřejmě představovaly filmový kus nadčasových kvalit, dnes už ale ono kouzlo, troufám si tvrdit, lehce pominulo. Místy bez emocí, většinou bez gradace, možná lecčemu ublížil Neckářův monotónní projev, nevím. Vím ale, že jen kvůli ohlasu a zlatému plešounovi, který snímek dostal, nahoru s hodnocením a do kolen za dojem z filmu určitě nepůjdu!! (05.12.2012)