Ostře sledované vlaky

Nepochybně velice silný film. Přesto při srovnání s Hrabalovou kongeniální předlohou působí jako její dosti slabý odvar. Je znát, že se režisér teprve učil vnímat "hrabalovskou poetiku". Mnohé z předlohy buďto nepochopil, nebo mu to připadalo nadbytečné a při vytváření scénáře to osekal. Mnohé v daných podmínkách natočit asi nešlo, neboť by to bylo příliš drahé. Třeba rozstřílený německý vlak na páté koleji, nebo zmrzlé koně ležící vedle trati. Mnohé ovšem natočit jistě šlo. Zcela se ztratilo jak soucítění s trpícími zvířaty, tak především smíření s Němci skrze totéž utrpení a bolest. Výrazně potlačena byla charakteristická mnohovrstevná struktura předlohy. Utrpení zvířat se jako prostý popis situace (bez známky soucitu) mihne v dialogu železničních zaměstnanců, soucítění s trpícími Němci se ovšem ve filmu neobjeví vůbec, přestože to je, vedle citových problémů Miloše Hrmy, prakticky základní téma Hrabalova textu! Pokud Hrabal ve svém textu rozehrává obrovskou spoustu paralelních témat, pak v Menzelově filmu zůstaly pouze dva: eiaculatio praecox a protinacistický odpor. Už tady se ovšem objevuje prakticky základní Menzelův charakteristický rys, záliba v "absurdních obrazech", zde například v přidaném (!) motivu železničáře předvádějícího na stojící lokomotivě své obrazy... Menzelova poetika není s tou Hrabalovou komplementární. Hrabal vykresluje nesmírně silné, z reálného života odpozorované obrazy, které sice mnohdy jsou zcela absurdní, ale v daném prostředí a době mají hluboký smysl, poukazující na burcující zvrácenost dané situace, Menzel kreslí slaboduše absurdní "barvotiskové obrázky", které o dané době a situaci většinou nevypovídají vůbec nic, pouze v sobě mají krásu naivních malířů... Celkový dojem: 80% PS: Velice by mě zajímalo, jak by tuto látku natočil Vláčil, Forman či Passer. (23.09.2006)

Nemám rád r. Jiřího Menzela. [4/10] (Barrandov) (Čb. /// Produkce: Zdeněk Oves /// Scénář: Jiří Menzel podle románu Bohumila Hrabala /// Kamera: Jaromír Šofr /// Hudba: Jiří Pavlík, Jiří Šust /// Oscar: Československo (nejlepší zahraniční film)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (20.01.2009)

Nechapu, co na tomhle filmu vsechny tak bere. Jiste, je dobre natocenej, ma velice dobre herecke vykony, ale celej mi prisel takovej o nicem. To, ze se Neckarovi nepovede vomrdat svoji holku a pak je z toho celej film na nervy opravdu nepovazuju za dobrej pribeh. Jediny dve sceny, ktery si z filmu pamatuju je rezani zil a razitkovani a to mi pride na film, kterej byl ocenenej oskarem docela malo. Ve filmu se skoro celou dobu nic zajimavyho nedeje, a vypada spis jako film o zivote zeleznicaru. Nektery hlasky a dialogy jsou dobry, nektere mene. To samy plati vlastne o celym filmu. Neco me zaujalo, neco me uspavalo. Pro me jen dalsi prumerny cesky film. Tak po skouknuti z dvd zvysuju na 4*, sice je to pro me porad asi nejhorsi Menzelovo film podle Hrabala, ale tentokrat jsem si film docela uzil a svy kvality urcite ma. (05.05.2005)

Osobní Milošův boj se svou "mužností" a boj za "svobodnou" Evropu. Nejen výborný kontrast jednoho, vůči ženám, bezmocného mladíka a fanaticky přesvědčeného služebníka říše,který je opravdu neuvěřitelně prostý a překrásný, ale hlavně začátek jedinečné atmosféry, kterou geniální spojení dvojice Menzel Hrabal poskytuje. Jiří Menzel se po Perličkách pevně zmocňuje otěží pábitelského vyprávění mistra Hrabala a nabízí nám nádhernou podívanou na jednu obyčejnou vlakovou stanici, kde se odehrávají "bezvýznamné" osobní příběhy. I když se zdá, že se válčí na jiné koleji a pouze v hlavě pana rady Zedníčka, realita se přiblíží až smrtelně blízko. Herci/neherci to dolaďují do dokonalosti a typicky česká, Oskarem ověnčená podívaná, může začít. (30.11.2012)

Tragikomická groteska o sexu a smrti. Natolik chytrý film, že je podle mě nutné si o něm něco přečíst, aby člověk docenil, o jak výjimečnou podívanou se jedná. Zajímavě o tomto filmu například píše Josef Škvorecký ve svém textu "Jiří Menzel a historie Ostře sledovaných vlaků" z r. 1982, který všem divákům tohoto filmu vřele doporučuji. S podnětnými poznámkami o tomto filmu se lze rovněž setkat například v knize Jana Žalmana "Umlčený film" z r. 2008. Osobně se obávám, že při povrchním zhlédnutí (navíc v kombinaci s neznalostí Hrabalovy předlohy) nelze odhalit všechny kvality a symbolické roviny tohoto filmu, který bezesporu patří k vrcholům české nové vlny. (13.05.2012)