Ostře sledované vlaky

"Jmenuji se Miloš Hrma. Pro to jméno se mi často smáli, ale jinak jsme byli slavná rodina," začíná zpověď mladého výpravčího, jehož dědeček-hypnotizér zahynul při pokusu zastavit německé tanky silou myšlenky a penzionovaný tatínek se okázale povaluje v peřinách, aby jej těžce pracující viděli a měli vztek. Také Miloš nesmírně touží po válení se v posteli, přesněji řečeno po spočinutí na koženém kanapi pana přednosty, kde by jej nějaká zkušená utěšitelka zbavila metly všech mladých mužů jménem ejaculatio praecox. Humor na ostří břitvy, osud smutného hrdiny daleko od válečné vřavy, láska, patos, chtíč a nakonec smrt – kdo film nezná, nepotřebuje vědět víc, pro toho, kdo jej už viděl, zase netřeba mnoho dodávat. Jisté je, že Ostře sledované vlaky vynesly mladému Jiřímu Menzelovi pověst nadějného režiséra s osobitým stylem, který bravurně ovládá. Film se líbil divákům i kritice, posbíral vavříny na světových festivalech a nakonec získal cenu nejvyšší, Oscara za nejlepší zahraniční film roku 1967. Významný podíl na scénáři má samozřejmě i autor původní literární předlohy Bohumil Hrabal, ačkoli se Menzelovi podařilo celý příběh obrousit do laskavější formy. Korunou na pomyslném stromu úspěchu jsou vedle Šofrovy kamery a Šustovy hudby především herecké výkony. Hraný debut oblíbené star tehdejšího světa populární hudby Václava Neckáře poukazuje na velkou míru bezprostřednosti a jisté autentičnosti. Patrně nejvděčnější postavou co do charakteru i významu je sukničkářský výpravčí Hubička v podání Josefa Somra; pro mě osobně však zůstává nejlepším neherec Vladimír Valenta v roli svérázného přednosty stanice. Zcela ojedinělý výkon zde podává Vlastimil Brodský, jehož kolaborantský rada je ztělesněním zla v jeho ďábelské podobě. Klenotem je pak několikaminutový záběr s okouzlující Květou Fialovou jako hraběnkou ("To snad ani není ženská, to je sen..."). Na závěr dávám slovo režiséru Menzelovi, který na adresu tohoto filmu podotkl více než výstižně: "Každý z nás ví, že život je krutý a smutný. Je zbytečné to ukazovat ještě ve filmu. Prokažme svou statečnost tím, že se mu dokážeme smát. V tom smíchu pak nehledejme cynismus, ale usmíření". I přesto jsou Ostře sledované vlaky neobvykle syrové a díky spodnímu tragickému tónu se divákovi hluboce vryjí do paměti. Nechce se pak ani věřit, že již více jak čtyřicet let projíždějí časem bez úhony. (16.02.2009)

Ostře sledované vlaky jsou naprosto klasická Menzelovina. Celý děj je servírován s obrovským nadhledem a pořádnou dávkou humoru. Zejména samotný začátek je úžasný, a to rozhodně nepřeháním. Ve filmu je i spousta skvělých narážek na dobu, o které vypovídá. Samozřejmě i v tomto filmu je mnoho scének, které se mému oku, a dokonce i tomu druhému, prostě nelíbily kvůli své nudnosti. Ale takové scénky jsou skoro v každém film. Zvláště pak ve filmech starších. Po herecké stránce se jedná o naprostý top. Myslím, že stejně nemůžu dát vyšší hodnocení než 3*. Menzel prostě vytvořil i lepší filmy. Stejně se ale tento řadí rozhodně k těm povedenějším. (15.06.2012)

Tragikomická groteska o sexu a smrti. Natolik chytrý film, že je podle mě nutné si o něm něco přečíst, aby člověk docenil, o jak výjimečnou podívanou se jedná. Zajímavě o tomto filmu například píše Josef Škvorecký ve svém textu "Jiří Menzel a historie Ostře sledovaných vlaků" z r. 1982, který všem divákům tohoto filmu vřele doporučuji. S podnětnými poznámkami o tomto filmu se lze rovněž setkat například v knize Jana Žalmana "Umlčený film" z r. 2008. Osobně se obávám, že při povrchním zhlédnutí (navíc v kombinaci s neznalostí Hrabalovy předlohy) nelze odhalit všechny kvality a symbolické roviny tohoto filmu, který bezesporu patří k vrcholům české nové vlny. (13.05.2012)

Osobní Milošův boj se svou "mužností" a boj za "svobodnou" Evropu. Nejen výborný kontrast jednoho, vůči ženám, bezmocného mladíka a fanaticky přesvědčeného služebníka říše,který je opravdu neuvěřitelně prostý a překrásný, ale hlavně začátek jedinečné atmosféry, kterou geniální spojení dvojice Menzel Hrabal poskytuje. Jiří Menzel se po Perličkách pevně zmocňuje otěží pábitelského vyprávění mistra Hrabala a nabízí nám nádhernou podívanou na jednu obyčejnou vlakovou stanici, kde se odehrávají "bezvýznamné" osobní příběhy. I když se zdá, že se válčí na jiné koleji a pouze v hlavě pana rady Zedníčka, realita se přiblíží až smrtelně blízko. Herci/neherci to dolaďují do dokonalosti a typicky česká, Oskarem ověnčená podívaná, může začít. (30.11.2012)

70%. Zacinalo to celkom humorne, avsak neskor sa mi to zdalo byt chvilkami monotonne, teda bohuzial trosku nudne, ale na to som uz pri starych filmoch zvyknuty, avsak mal pekny pribeh a tak 3 hviezdicky by bolo primalo. Najviac ma tu milo prekvapil Vlastimil Brodský, ktoreho som v zapornej ulohe videl po prvykrat a taktiez som netusil, ze doktora Brabca si zahral samotny reziser Menzel. Je to tragikomicky pribeh, avsak u mna staci na jedno pozretie. V oscarovej konkurencii mu sekundovali 4 dramy: Juhoslovansky NÁKUPČÍ PEŘÍ (1967), Francuzsky ŽÍT A UŽÍT (1967), Japonsky PORTRAIT OF CHIEKO (1967) a Spanielska OČAROVANÁ LÁSKA (1967). Nakoniec si Oscara prisiel prevziat osobne reziser Menzel osobne... 06.10.2009 _____ Václav Neckář - (Miloš Hrma) +++ Jitka Bendová - (Máša) +++ Vladimír Valenta - (Přednosta stanice) +++ Libuše Havelková - (Přednostová) +++ Vlastimil Brodský - (Zedníček) +++ Josef Somr - (Výpravčí Hubička) +++ Květa Fialová - (Pani Hraběnka) +++ Naďa Urbánková - (Viktoria Freie) +++ Jiří Menzel - (Dr. Brabec) +++ Pavel Landovský - (Zloděj) +++ Václav Fišer - (Zedník) +++ Jiří Kodet - (SS) +++ Hudba: Jiří Šust +++ (06.10.2009)