Ostře sledované vlaky

Oscarová koláž na téma ztráta panictví v Protektorátu nikdy nebyla mým filmem snů. Vždycky mě deprimovala ahistoričnost kostýmů a líčení všech těch Urbánkových, Bendových, Zelenohorských, Fialových a spol. Naprosto mimózně působí všechny ty scény z fotoateliéru, kde na pozadí zní slavný šlágr z operety Na tý louce zelený. Neckář je sice príma nezralý, Somr zase obšourník a Ježková klasicky na zabití, ale takový Protektorát zkrátka neznám a nevěřím té iluzi ani minutu a pokud do těch solitérních výstupů suverénně nakráčí Brodský s těmi svými proříšskými proslovy, je to jak z jiného filmu, který měl natočit někdo jiný a úplně jinak. (16.11.2014)

Film úsměvný i vážný..tyto dvě složky nejsou vůbec separovány, ve snímku podle novely Bohumila Hrabala dochází k jejich fúzi, a to tím nejlepším možným způsobem. Jiří Menzel s citem natočil dílko, které ukazuje, že i na pozadí války probíhá normální život..život se všemi radostmi a strastmi všedních dnů. Herecké výkony v popředí s Václavem Neckářem, Josefem Somrem a Vlastimilem Brodským jsou..nepopsatelné, přirozené. Jakoby to sami herci ani nehráli. Ve filmu se nachází tolik úchvatných momentů, že jedno oko nemůže zůstat suché. Od "razítkování zadečku" až po "sabotáž". Získání sošky Oscara byla snad jen formalita. Vždyť se jedná o jeden z nejlepších filmů nejen české kinematografie. (10.05.2006)

Nemám rád r. Jiřího Menzela. [4/10] (Barrandov) (Čb. /// Produkce: Zdeněk Oves /// Scénář: Jiří Menzel podle románu Bohumila Hrabala /// Kamera: Jaromír Šofr /// Hudba: Jiří Pavlík, Jiří Šust /// Oscar: Československo (nejlepší zahraniční film)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (20.01.2009)

Konečně jsem měl tu čest vidět tento slavnej film. Neni to špatný, ale čekal jsem teda mnohem víc. První polovina (do Neckářova pokusu o sebevraždu) za moc nestojí, v tý druhý polovině se pak najde několik téměř geniálních scének, který daly zapomenout na ten nudnější začátek. Ale trochu mě udivuje, že zrovna tenhle film vyhrál osrala. Schválně jsem si našel, jaký další filmy byly v nominaci, ale o žádnym z nich jsem v životě neslyšel. (11.10.2013)

V polovině 60. let se k nám ve filmové tvorbě z Francie přelila nová vlna a mladí filmaři dávali najevo, že chtějí točit úplně jinak než dosud, zajímají je jiní hrdinové a jiný styl vyprávění. Ve válečné a okupační tématice se do té doby vyžadoval heroismus, naturalismus a ideologický aktivismus. Jiří Menzel na to šel jinak. Jeho snímek je melancholický, plný poetické stylizace. Dusivou protektorátní atmosféru a tragický příběh jednoho dospívajícího kluka pojal jako tragikomedii plnou jemného humoru a ironie. I ukázkový kolaborant rada Zednicek v podání Vlastimila Brodského funguje spíš jako neškodný šašek než nositel zla. Menzel nemoralizuje a už vůbec nepoužívá v 50. letech tak oblíbený patos. Pro své chybující nedokonalé postavy má pochopení a jejich činy hodnotí shovívavě. Ostře sledované vlaky mě kromě toho, že raná Menzelova tvorba se dokonale trefuje do mého vkusu, oslovují i ze dvou dalších důvodů. S nejistým Milošem Hrmou skvěle zahraným Vaškem Neckářem jsem se do značné míry identifikoval, připomíná mi naivitu mého mládí. Rozumím té postavě a sympatizuju s ní. V neposlední řadě je mi i sympatické, že Menzel mezi radikálně experimentujícími tvůrci nové vlny neztratil chuť vyprávět - po svém a pomaleji - lidské příběhy. Celkový dojem: 90 %. (13.09.2017)