Postřižiny

Znova poriadne utlo a ďalší zo super-filmov sa nedočká môjho plného uznania. Usmievavý film s prostorekým príbehom ma zaujal, no neohúril, nenadchol. Poetickosť, ktorá využíva mnohé náznaky, symboly a inotaje skryté a spojené s prácou kamery a podmanivej hudby, sa mi nepozdávala už od začiatku. V niektorých scénach som sa dokonca pozastavil nad chcenou, či nechcenou grotesknosťou. Postupne to však bolo lepšie a príbeh svojou netradičnosťou aspoň rýchlo ubehol. A nebyť kúzelnej Vášáryovej a vypointovaných scénach Pepin (Hanzlík) vs. čeľadník (Hrušínský ml.), nedostal by sa u mňa film ani z priemeru. 65%. (13.07.2008)

Hrabalovu velikost - a důležitost literárních kvalit scénáře obecně - lze dobře ilustrovat na srovnání tohoto filmu s Báječnými muži s klikou a Na samotě u lesa. Režisér stejný, obsazení ve všech případech elitní. Ovšem ten rozdíl! Všechny tři filmy jsou milé, něžné a nostalgické, Menzel je skoro vždy takový. Jenže, Menzel i Svěrák, jak je mám rád, jsou jako literáti jen dobří. O třídu výš stojí příběhy a zejména charaktery vypábené Mistrem. --- Teď si uvědomuji, že shora uvedené lze podtrhnout ještě připomenutím dvou Menzelových vančurovských adaptací. I tam je jeho umění na vrcholu. --- Je to mínus pro Menzela, že potřebuje vynikající předlohu, aby natočil vynikající film? Naprosto ne! Naopak, je poklonou jeho umění, že dokáže vrcholným českým literátům postavit důstojný filmový pomník. Který jiný něco takového dokázal? (29.09.2010)

K tomuhle snímku mám poněkud osobní vztah, a tak se psaní komentáře stále vyhýbam. Děda byl sládek, a i když jsme byl ještě malý kluk, když si ho smrt vzala, tak na dětství v pivováře nezapomenu. Vůně sladu, sešeřelá varna, obří sudy a pivo, kam se podíváš. Mistrně převedená Hrabalova próza, tak jak to snad jen Menzel umí. Krásná M.Vašáryová pijící zlatý mok na jeden zátah tak, že dostanete žízeň, i kdybyste nechtěli. A což šťavnaté bifteky, jejichž vůně se doslova z plátna/obrazovky/monitoru line. Vždy polituji J.Schmitzera pojídajícího jen tvrdé topinky. Všechna ta báječná poetika časů minulých, prodchnutá veselými příhodami, trochou erotiky i odvážnou spank scénou...A pak jistě, strýc Pepin! Nudíte se, kupte si medvídka mývala! A nebo si případně pusťte Postřižiny. (28.05.2011)

90% - V souvislosti s tímto filmem si představím jediné slovo: Idylka. Menzel, spolu se svým dvorním skladatelem Šustem, dokonale ztvárnil svět, ve kterém se vše točí okolo pivovaru, či ještě lépe, okolo šťastného manželství neobyčejně inspirativní paní sládkové s dobráckým a pracovitým sládkem. Je to svět, jehož každý okamžik je „velmi poetický“. Je to svět, ve kterém je největší katastrofou poněkud hlučný sládkův bratr Pepin, bez kterého by tu však byla skoro nuda… Je to svět, do kterého divák na těch pár okamžiků rád emigruje, aby se vrátil coby naivní a vždy usměvavý občan, kterého nikdo nebere vážně. (14.11.2006)

Postava Pepina, kterého hraje Jaromír Hanzlík, je nezapomenutelná. Jeho dobrá vůle pomoci byla až nebezpečná. Skoro zmrzačil zaměstnance pivovaru. Pepin byl energický živel. Všude ho bylo plno a ke všemu se projevoval velmi hlučnou mluvou. Jen, co se ráno probudil, začal ze sebe chrlit jednu historku za druhou a skončil až, když si šel večer lehnout. To bylo vážně na zabití. No, a scénu na komíně musí znat každý, když ne z filmu, tak alespoň z vyprávění o něm. (02.10.2009)