Postřižiny

Možno, keby som mal naštudovanú Hrabalovu tvorbu, možno, keby som toho vedel viac o dobe, v ktorej sa príbeh odohráva, tak by som sa nad Menzelovou adaptáciou intelektuálne rozplýval. Z filmu mám pocit, že je v ňom všetko na svojom mieste, že jeho tvorcovia sú so svojou prácou nadmieru spokojní a majú byť prečo. Lenže pre mňa je český poetizmus podobne obávaným pojmom, ako súčasný laskavý humor. Klasické figurkárčenie, repetetívne obsadenie, čechíčkářství. Stopercentné hodnotenia plne chápem, ale ja sa možno naladím na Menzelovu tvorbu až niekedy v budúcnosti. Ak by režisér po vzore svojich postáv skrátil trochu aj svoj film, asi by som neprotestoval a nedal mu kvôli tomu na holú. Možno po uležaní v hlave zdvihnem hodnotenie. (16.02.2013)

90% - V souvislosti s tímto filmem si představím jediné slovo: Idylka. Menzel, spolu se svým dvorním skladatelem Šustem, dokonale ztvárnil svět, ve kterém se vše točí okolo pivovaru, či ještě lépe, okolo šťastného manželství neobyčejně inspirativní paní sládkové s dobráckým a pracovitým sládkem. Je to svět, jehož každý okamžik je „velmi poetický“. Je to svět, ve kterém je největší katastrofou poněkud hlučný sládkův bratr Pepin, bez kterého by tu však byla skoro nuda… Je to svět, do kterého divák na těch pár okamžiků rád emigruje, aby se vrátil coby naivní a vždy usměvavý občan, kterého nikdo nebere vážně. (14.11.2006)

Legendární český film, který všichni viděli. Krom mě. Svůj osobní rest jsem tedy doplnil. A nebyl jsem z filmu ani v nejmenším zklamán. Opravdu velmi příjemná a poetická podívaná s pohlednou Magdou Vašáryovou, která není žádná veganka. K Pepinovi snad ani není potřeba komentář. Ten je opravdu geniální. Myslím si, že těch pět je na místě. (30.01.2019)

Zajímavé počtení od Bohumila Hrabala, ale jeho tvorba mi neříká absolutně nic. Je to spisovatel, který (pro mě) nepíše záživný způsobem a neumí mě vtáhnout do děje. Je to těžké, když Postřižiny jsou sbírka povídek. Teď k filmu, je záživnější a knížka je hodně podobná, což by měl uvítat každý divák. Jak u knihy, tak u filmu jsem se párkrát zasmál a strýc Pepin je zobrazen ve filmu naprosto skvěle. V knize se to nepozná tolik, ale ve filmu je hodně rozeřvaný, až to není hezké, ale to je účel. Tudíž největší klad jsou herecké výkony všech hlavních postav, což dokáži vždy ocenit... 8/10 = 80% (23.05.2012)

Mládí Hrabalových rodičů je i mládím spisovatelova pábení. V tomto případě ztělesněným půvabnou mladou ženou, která ve své již ne panenské nevinnosti páše věci, příslušející rozpustilým dívkám, pro které je klukovská parta to nejlepší. Nejen strýc Pepin svou živelností, ale i otec Francin hyperkonformností se z tohoto rámce nevymykají. Hravost knihy se mění v bezudnost scénáře a filmového příběhu, který pojednává. Maloměstský pivovar i maloměstský život, kulisa, na jejímž popředí se to víření odehrává, rovněž nezklame. Bizarní solidnost šedivé honorace tvoří působivý kontrast, jakousi vyrovnávající desku řetězu dnes už nesmrtelných scén a obrazů. Nejen komínová scéna nebo chrápající lékařská prohlídka, ale i rozkošné přehození významů v klíčovém slově na závěr filmu, z nějž je počat budoucí spisovatel, stejně nespoutatelný jako jeho rodina, zůstávají v stálé paměti většiny těch, kdo tento nevšední film zhlédli. Čekání na perlu se mění v jistotu rafinované prostoty mistrovského šperku. Hrabalova, Menzelova i Hanzlíkova. (27.08.2007)