Rozmarné léto

Když se kdysi diskutovalo o povaze a podstatě rozdílů mezi tzv. civilizovaným a divošským člověkem, případně barbarem, upozornil jeden nejmenovaný francouzský osvícenec, že jedním z nejprokazatelnějších rozdílů je skutečnost, že zatímco civilizovaný člověk pojídá svůj pokrm vidličkou a nožem, volí divoch ke stejné činnosti přímou pomoc svých horních končetin. Potřeba sytit se zůstává v obou případech stejně naléhavou. Zhruba tak lze popsat i rozdíl mezi básnickým jazykem Vančurovým, k němuž člověk musí naprosto "neklipově" dozrát, aby ho mohl nejen pochopit, ale i ocenit a náležitě vychutnat a následně pak domyslet a docítit neúprosnou laskavost nesmlouvavého Vančurova pohledu na banálnost maloměstské idyly. Idyly, která se právě snovou básnickostí své formy stává nadčasovou poetizací té jinak tolik všední skutečnosti. Příběh, jehož filmovou osnovou je luční řeka Lužnice, je nadán vynikajícím scénářem, který je minimálně adekvátním přetlumočením Vančurovy předlohy, skvostnými výkony Hrušínského i Brodského, ale rovněž nesporně sympatickými kreacemi Myslíkové, která vydrží bez svého manžela "neuvěřitelné" tři dny a nanejvýš křehkým dívčím projevem Jany Drchalové, jejímuž sladce mámivému kouzlu lidskému i hereckému v budoucnu podlehne jeden z gigantů soudobého českého i československého herectví Viktor Preiss. Stranou není možno ponechat ani nedoceňovaného Františka Řeháka a skvělý výstup Vančurova současníka Bohuše Záhorského. Pohled na tré mlsných kocourů i kritický odstup pragmaticky vstřícné kouzelníkovy schovanky víc než dokonale ilustrují dva následně citované výroky. Pragmatická Anička na Důrovy svody věcně odpovídá: "Arnoštek je kouzelník sice jen prostřední, ale je to dobrý pěstoun." Ke klerikálním spádům abbého podotýká plebejsky nesmlouvavý Důra: "Lékař by vás, abbé, roznesl po hospodách, protože jste neztratil svého ucha, háje církevní pravdy." Básnivá básnickost prvorepublikové nebo pozdně monarchické rakousko-uherské skutečnosti nikde nepopírá realitu, k níž se vztahuje. Dějovost podobně jako koncentrovanost vančurovského vyjadřování pro někoho banálních předmětů LÉTA je vlastně akční: příběh tří filmových povídek nezabere víc než hodinu času; nikde nenajdeme hluché místo, které by děj retardovalo nebo dokonce zcela ničilo. Film, jehož nechtěným neštěstím je nepřenositelnost vzácného vína specifické českosti do jinojazyčného prostředí, byl ve své době dalším potvrzením uměleckého génia mladého režiséra, nositele Oscara, který teprve krátce před premiérou dosáhl na své třicátiny. A známkou toho, že česká kinematografie je bohatší o další osobnost světového věhlasu. Pro ty, kteří se propracovali svou životní zkušeností k nesnadnému docenění těchto sladkých, zralých plodů, to je stejně nepochybné jako tehdy, před dlouhými čtyřiceti lety. (02.12.2007)

Slovy majstra Vládíka: "Není liž ženské tělo to nejkrásnější, co nám příroda poskytla?" ________ Nezaměnitelné a těžko uchopitelné lyrice Vladislava Vančury dokázali dát život ve filmové podobě pouze dvě režisérská esa: František Vláčil baladou Markéta Lazarová, a kabaretní kouzelník Arnoštek, neboli Jiří Menzel, komedií Rozmarné léto. Přičemž tento Menzelův kultovní počin a zároveň plnohodnotná adaptace stejnojmenné a neméně kvalitní literární předlohy, je definicí pojmu 'poezie v obraze'. Výjimečnost a pomyslné kouzlo snímku - krom samotné zápletky, jež spočívá v idylce zevlování majitele lázní Antonína Důry (Rudolf Hrušínský), pseudo-filozofa abbé Rocha (Vlastimil Brodský) a majora ve výslužbě Huga (František Řehák), která je narušena příchodem okouzlující Anny (Jana Preissová) - pramení právě v zachycení obyčejnosti okamžiku oné letní bezstarostnosti, nicnedělání, subtilní květnatosti archaického jazyka a pitoreskním humoru. Právě pomyslná metamorfóza mezi Vančurovskou poetikou a Menzelovým režisérským umem utváří zvláštně atraktivní humoristickou mozaiku, v níž rovněž dominuje specifický a uvolněný rytmus, který mnohdy plyne stejně pomalu jako tok říčky Orše, u níž ústřední trojice každé odpoledne koštuje utopence. (22.09.2020)

Knihu jsem nečetl a poetika (knižní ani filmová) mi do Rozmarného léta nic neříkala...nicméně právě basnická mluva (především v podání Hrušínský-Brodský) je pro film natolik charakteristická a nezapomenutelná,že si mě získala od prvního okamžiku.Dialogy jsou naprosto dokonalé a z každé druhé věty by se dala "vytěžit" téměř kultovní hláška("majore stal jste se žroutem nebo mluvkou..chcete ukázati zuby nebo jazyk","dnes v noci,jsem přistihla v jeho posteli holku...cožpak nebyla mokrá?","hezkých holek je šlakovitě málo...avšak jsou") (27.08.2010)

Celkem příjemná, líně plynoucí letní komedie. Menzel převedl Vančurův specifický jazyk na plátno a výsledek není vůbec špatný, jen je potřeba si na tu zvláštní mluvu zvyknout. Otázkou ovšem zůstává, má-li vůbec smysl něco takového točit. Tak doslovně zfilmovaná literatura, totiž působí poněkud zbytečně. Nicméně za snahu 7/10 (14.05.2009)

Jiří Menzel, režisér, jemuž se dokonale podařilo zachytit atmosféru knihy Vladislava Vančury. Jiří Menzel, herec, jemuž se úchvatně podařilo ztvárnit postavu kouzelníka Arnoštka, řekl bych až svým typickým allenovským projevem. Největší předností je však dozajista trio Hrušínský-Brodský-Řehák, které jakoby vypadlo z knihy. "Hezkých holek je málo..avšak jsou." :) (07.05.2007)