Rozmarné léto

Když se kdysi diskutovalo o povaze a podstatě rozdílů mezi tzv. civilizovaným a divošským člověkem, případně barbarem, upozornil jeden nejmenovaný francouzský osvícenec, že jedním z nejprokazatelnějších rozdílů je skutečnost, že zatímco civilizovaný člověk pojídá svůj pokrm vidličkou a nožem, volí divoch ke stejné činnosti přímou pomoc svých horních končetin. Potřeba sytit se zůstává v obou případech stejně naléhavou. Zhruba tak lze popsat i rozdíl mezi básnickým jazykem Vančurovým, k němuž člověk musí naprosto "neklipově" dozrát, aby ho mohl nejen pochopit, ale i ocenit a náležitě vychutnat a následně pak domyslet a docítit neúprosnou laskavost nesmlouvavého Vančurova pohledu na banálnost maloměstské idyly. Idyly, která se právě snovou básnickostí své formy stává nadčasovou poetizací té jinak tolik všední skutečnosti. Příběh, jehož filmovou osnovou je luční řeka Lužnice, je nadán vynikajícím scénářem, který je minimálně adekvátním přetlumočením Vančurovy předlohy, skvostnými výkony Hrušínského i Brodského, ale rovněž nesporně sympatickými kreacemi Myslíkové, která vydrží bez svého manžela "neuvěřitelné" tři dny a nanejvýš křehkým dívčím projevem Jany Drchalové, jejímuž sladce mámivému kouzlu lidskému i hereckému v budoucnu podlehne jeden z gigantů soudobého českého i československého herectví Viktor Preiss. Stranou není možno ponechat ani nedoceňovaného Františka Řeháka a skvělý výstup Vančurova současníka Bohuše Záhorského. Pohled na tré mlsných kocourů i kritický odstup pragmaticky vstřícné kouzelníkovy schovanky víc než dokonale ilustrují dva následně citované výroky. Pragmatická Anička na Důrovy svody věcně odpovídá: "Arnoštek je kouzelník sice jen prostřední, ale je to dobrý pěstoun." Ke klerikálním spádům abbého podotýká plebejsky nesmlouvavý Důra: "Lékař by vás, abbé, roznesl po hospodách, protože jste neztratil svého ucha, háje církevní pravdy." Básnivá básnickost prvorepublikové nebo pozdně monarchické rakousko-uherské skutečnosti nikde nepopírá realitu, k níž se vztahuje. Dějovost podobně jako koncentrovanost vančurovského vyjadřování pro někoho banálních předmětů LÉTA je vlastně akční: příběh tří filmových povídek nezabere víc než hodinu času; nikde nenajdeme hluché místo, které by děj retardovalo nebo dokonce zcela ničilo. Film, jehož nechtěným neštěstím je nepřenositelnost vzácného vína specifické českosti do jinojazyčného prostředí, byl ve své době dalším potvrzením uměleckého génia mladého režiséra, nositele Oscara, který teprve krátce před premiérou dosáhl na své třicátiny. A známkou toho, že česká kinematografie je bohatší o další osobnost světového věhlasu. Pro ty, kteří se propracovali svou životní zkušeností k nesnadnému docenění těchto sladkých, zralých plodů, to je stejně nepochybné jako tehdy, před dlouhými čtyřiceti lety. (02.12.2007)

Veľmi príjemne pozerateľný, roztopašne rozmarný film. Krásne prepísaná poetickosť a hranie sa s dialógmi. K negatívnejšej stránke a značnému poklesu hodnotenia však prispieva neznalosť a následné peripetie v oblasti porozumenia českých básnických výrazov a prostriedkov, a privítal by som aj menšiu absenciu humoru. 75%. (18.12.2008)

Tři samozvaní aristokraté na malém a možná ještě menším městečku rozjímají o světě, popichují jeden druhého a nechávají se slastně okouzlit kouzelnickou asistentkou. Každý si poté nese už jen svůj šrám. Ta nejbohatší čeština, jakou lze slyšet, neopakovatelná atmosféra i herectví a celkově snímek, hladící po duši každého československého diváka. (11.09.2011)

Na tento film jsem si vzpoměl díky mému velmi oblíbenému seriálu Ulice, když v jednom díle si pouštěli na DVD tento film a říkali, že je výbornej. Takové malé letní posezení na plovárně mistra Dúry. „Tenhle způsob léta, zdá se mi poněkud nešťastným.“ Tento komentář píši v létě 2008 a venku panuje zrovna stejné počasí jako ve filmu. Většinou je zataženo a prší, potom zase na chvíli vykoukne sluníčko. Teplota 18 stupňů. Je to jediný film, kde jsem byl hned od začátku přesvědčený, jaké dám hodnocení. Jasných pět hvězd, bez debat. Možná bych i jednu přihodil navrch, kdyby to šlo. Už úvodní scéna, jak Ruda Hrušínský stojí ve vodě, za chvíli začne pršet a on pronese tu nesmrtelnou hlášku: Tenhhle způsob.... je nezapomenutelná. Velice se mi líbili herci Hrušínský, Brodský, Záhorský a Preissová. Dokonalá je také masáž Hrušínského Preissové. Je to natáčeno vtipně, kdy si chvíli myslíte, že oba herci provádějí scény nepřístupné osobám mladším 18 let :-). Dále se mi líbilo takové básnické vyprávění, všechno na mě působilo velmi příjemně. Jsem rád, že mě tento film nezklamal a splnil moje očekávání. Právem zde má na CSFD tak vysoké hodnocení. Menzel na hrad. (26.07.2008)

"Tento způsob léta," děl Antonín Důra odvraceje se od teploměru, "zdá se mi poněkud nešťastným." Toto je klenot české literatury a v podání Mistra Rudolfa Hrušínského i naprostý šperk české filmografie. Stejně jako Vančurova předloha je nadýchaná atmosférou, je vykrášlena nádherným jazykem, kterýmž bychom my, Češi, měli mluvit všichni, neb toto jest český jazyk spisovný ve své nejbrilantnější podobě. Bohužel, pro dnešní - a tedy i mou generaci - jazyk zapomenutý a málokdo pochopí jeho kouzlo. Leč, pokud chodíte na gymnázium a máte v povinné literatuře Rozmarné léto a nemůžete se prolouskat prvními stránkami, sáhněte po filmovém zpracování, které je opravdovou špičkou v dějinách české filmografie. Pro mne společně s Vlaky a Obchodem na korze to nejlepší, co šedesátá léta přinesla. (Pozapomněl jsem na Spalovače mrtvol...) Brilantní práce pana Menzela, brilantní výkon pana Hrušínského, jehož považuji za největšího českého herce, co kdy žil. Kdo neviděl, neexistuje. Kdo se nesnažil pochopit, nechť nehodnotí. (06.08.2008)