Skřivánci na niti

Povinně bych pouštěl tento film na školách. _________´´...Film Skřivánci na niti byl ihned po jeho neveřejné premiéře pro svoji otevřenou kritiku tehdejšího vládnoucího totalitního režimu na více jak 20 let zakázán. Jeho faktická veřejná premiéra proběhla teprve až po společenských změnách, které nastaly v roce 1989...´´_______ = toť malý výňatek z wikipedie. Ačkoliv nemám rád moc Hrabala, tak tady bych měl i chuť přečíst si tu předlohu. Jde o zajímavý komediální a zároveň hořký snímek z prostředí Kladenských železáren odehrávající se v 50.letech se skvělým hereckým obsazením. Tady pan Menzel dokázal své kvality a do pěti hvězdiček mi schází opravdu málo. (14.09.2009)

Pokřivená doba, kritika komunistické zvůle, ideologické žvásty. Jeden z těch lepších Menzelových lyrických výletů po stopách slov, myšlenek a povídek Bohumila Hrabala. Krása života pohledem „politických provinilců“ z kladenských oceláren má výborné herce, skvělou Šofrovu kameru, Šustovu hudbu a několik mrazivých scén (uvěznění ohřívající se u ohně společně s „kopečkářkami“). Paradoxní situace Menzel skvěle přenesl na plátno (tedy až po „propuštění“ filmu z dobře utěsněného trezoru), groteskno jakbysmet. PS: Vedle Věry Křesadlové a Jitky Zelenohorské bych ten šrot taky klidně přehazoval – když už by nebylo zbytí. (03.12.2012)

I když pravděpodobně riskuju že budu dost neoblíbenej, tak nebudu jak ostatní, a řeknu že horší Český film jsem neviděl. Celý film jen hloupé řeči, a i když herci ušly tak je to fakt šílenost. Příběh je skoro neustále na jednom místě, a dialogy jsou šílené. BTW Dost ale opravdu dost mě dostávají komentáře některých uživatelů, kteří "vědí" jak všechno bylo:-DD (19.03.2011)

Naprosto symbolicky končí Menzelův film dlouhým záběrem na sestup do tmy pod zem – protože takový byl na dlouhá léta jeho osud. Jedna z posledních vlaštovek svobodné kinematografie let šedesátých působí dnes syrovým a nečesaným dojmem – různá kvalita obrazu, prudké střihy, kazy v obraze, to všechno připomíná nucené zapomění, které stihlo Skřivánky. Syrová je však i tvůrčí metoda, kterou scénáristické duo Menzel-Hrabal zvolilo. Drsná báseň ve filmové próze, kde lyrickou část obstarávají neutěšené nájezdy kamery na panorama ocelového království krásné Poldi, tu epickou pak útržkovité a silně stylizované dialogy. Skřivánci na niti jsou svéraznou narativní záležitostí, která jen málo řekne o svých aktérech, hlavní řečí je skvostné herectví všech zúčastněných a pak ještě jakoby záměrně nekomentovaná absurdita, kterou Hrabal a Menzel vytříbeně vkládají do provokativní mozaiky. Ta nežaluje a nepatetizuje, ale ve stylu nové vlny dokumentarizuje a odhalením skutečné podoby věcí, jejich podstaty, vyvrhuje na světlo světa děsivou absurditu 50. let ve vší nahotě. Nalezneme tu paralelu s Hrabalovou poezií (Krásná Poldi) i prózou (Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet), ale i s žalující vypravěčskou neutralitou prozaika Josefa Jedličky (Kde život náš je v půli se svou poutí). Symbolický svět šrotiště, které zrcadlí svojí dob, je okatou metaforou přetavování člověka do amorfních bloků šrotu, výtečně trefené postavy zase odpovídajícím vzorkem společnosti po třídní bitvě... Kolem a kolem jedna z nejlepších výpovědí o prokleté době, která si žádá diváka pozorně vnímajícího. Asi proto se nikdy nestane obecně akceptovanou klasikou. (14.12.2005)

No, už třeba dialogy jsou pětihvězdičkový. Málokdy se stane, abych se smál a současně trpce kýval hlavou na důkaz souhlasu pravdivosti vyřčených vět. Udělat z "poldovky" poetické místo, považuji také za pětihvězdičkový kumšt . Žádná role mě nepřišla výrazně hlavní, ale přesto se mě zdálo, že nejvíce vyčníval Rudolf Hrušinský, nemůžu si pomoc, ale ten by se měl jmenovat Rudolf Herec, protože on své role hraje, tak jakokdyby je žil. Skřivánci na niti jsou takovej veselej film se smutným obsahem v pětihvězdičkový kvalitě. (22.08.2007)