Skřivánci na niti

Nehostinné šrotiště Kladenských oceláren 50. let by se mohlo zdát poněkud nešťastně vybranou kulisou pro lásku a úsměvné momenty. Ovšem všude se najdou svérázní lidé, kteří dokáží brát svůj úděl s nadhledem sobě vlastním, tací lidé, které Bohumil Hrabal tolik miloval. A v tu ránu mezi haldami železa začíná vznikat nejjemnější lidský cit a lidské šarvátky získávají nečekané obrátky. Avšak nakonec zmizí vše co bylo alespoň trochu fajn. Světýlko v tunelu (popřípadě v šachtě), které se nenávratnou rychlostí vzdaluje. Vzdaluje se nejen našim hrdinům, ale na mnohem delší dobu se vzdaluje i ve skutečnosti. Hluboký, tísnivý a přesto poetický a něžný film – to jsou Skřivánci na niti. 100%. (05.01.2007)

Strašně teskný film, u některých scén mi krvácelo srdce z vědomí, co všechno za sledovaným dějem vlastně stojí. Teskno je i ze známého osudu tohoto filmového skvostu, který byl "... jako jedenáct dalších filmů (např. "Den sedmý, osmá noc" E. Schorma; "Ucho" K. Kachyni, ad.; tyto "trezorové filmy" nebyly přístupné - s výjimkou prominentů - ani jejich autorům, ani odborné filmové veřejnosti) z výrobního období 1968-1969 sice dokončen, ale po dvacet let nebyly uvedeny do distribuce a na veřejnosti nesměly být uváděny ani faktografické informace o jejich existenci" (J. Žalman: Umlčený film; 2008). Hrabalův vynikající scénář zde předznamenává stejný motiv (přetavování starého železa a idejí na nové), který se později objevuje i v jeho novele "Příliš hlučná samota" (lisování starého papíru a knih). Ostatně i postava zde ztělesněná V. Brodským má více než blízko k Hanťovi - oba spojuje intelektuální založení i odpor k lisování cenných knih, které komunistický totalitarismus zavrhl jako nežádoucí. Obě díla spojuje i motiv krásné cikánky atd., ale to již opět odbočuji. Menzel měl šťastnou ruku při obsazení, všichni herci zde jsou skvělí, především pak trio Hrušínský, Brodský a Suchařípa. A zmínit musím i Jitku Zelenohorskou, která je ve své roli nádherná a dokonalá. Jedinečný je v tomto filmu i humor, byť jsem se skoro nedokázal smát, protože jsem byl k zalknutí rozlítostněn celou tou atmosférou šílených 50. let, kterou též skvěle popisuje třeba Kundera ve svém Žertu nebo Škvorecký v Tankovém praporu. Přes všechny klady tohoto snímku ho však nehodnotím plným počtem, protože mi tak úplně nesedl; osobně si od Menzela nejvíce cením jeho "Ostře sledovaných vlaků" a soudím, že je to jeho nejlepší film. Na ČSFD jsou ale nejvýše hodnoceny jeho komedie podle Svěrákových scénářů "Vesničko má středisková" a "Na samotě u lesa", což o mnohém vypovídá. (16.11.2012)

Rudolf Hrušínský coby hebefilní budovatel šťastných zítřků. Jinak mnoho motivů, typických pro Hrabalovu poetiku, pro spoustu nezasvěcených nepochopitelných. Pavel Hvězdář jako silně věřící adventista (setkání s adventity na Hrabala udělalo veliký dojem - ve filmu pak ještě zmiňme postavu hranou Valerií Kaplanovou v Něžném barbarovi), jemuž jeho pokornou a přesto hlubokou víru nikdo nevezme, cikánská kráska, která žije úplně v jiném světě, paranáboženské motivy (Jaroslav Satoránský si svou ženu představuje jako Pannu Marii a ona se tak i svým způsobem chová), k tomu dělnická přízemnost, v níž je však plno poezie. V žádném případě Hrabalovu tvorbu (a tuto Menzelovu adaptaci) vůbec neberu jako nějakou intelektuální kritiku stalinismu typu Ucha, Smuteční slavnosti či Žertu. (04.02.2011)

Hrabalovo dielo mám rád, Menzel patrí medzi jeho úspešných adaptátorov, Skřivánkov som videl mnohokrát a napriek tomu mi na nich prekážalo viac, než to, čo ma zaujalo. Aj keď vezmem do úvahy obmedzenia doby, vo výsledku cítim figúrkovitosť, topornosť, faloš a množstvo klišé. Posun filmu do formy podobenstva mu hodne ubral z jeho tragikomickosti. Je v ňom príliš veľa postavičiek, z ktorých časť nemohla byť práve pre tento dôvod vykreslená detailnejšie, za hranice sa nepokúšali utiecť iba semaforské krásky, filozofujúci intelektuáli na šrotovisku vytvárajú pre dnešnú mládež nezrozumiteľný kontrapunkt atď. atď. K pozitívam určite patrí Hrušínského postava, eštébácki odchytávači boli desivou podobou Chocholouškových, páčila sa mi záverečná snaha Satoranského o zaradenie sa, Svěrákova postava mala tiež niečo do seba a krátky vstup mladej Věry Galatíkovej naznačuje, aký to mohol byť film, ak by mal jednotné ladenie. Už som niekde napísal, že Hrabal sfilmovaný v Postřižinách, Vlakoch a Sněženkách ma oslovuje oveľa viac, než Hrabal sfilmovaný v Skřivánkoch, Perličkách, Barbarovi a obsluhovačovi anglického krále. Netreba so mnou súhlasiť, je to však moja licencia. (14.03.2011)

„V naší zemi, je i nemožné možné!" A strana s vládou to hned zařídí. Já sice zásadně protestuji, aby byl saxofon zrušen jako kapitalistický nástroj, ale na druhou stranu nemám nic proti hromadnému využití filozofů v pracovním procesu při budování lepších zítřků. Navíc mne hodně baví sledovat ty imperialismem nasáklé tváře i bodrého dělnického důvěrníka a když si na chvilku urve čas i soudruh z ÚRA, tak má spokojenost nezná mezí. (21.12.2012)