Slavnosti sněženek

"Tak to je ta moje nová družka... vyměnil jsem ji za obraz... Krajinka v zimním hávu." Já tedy na ty poetické filmy moc nejsem a krásu zaprděného venkova taky nedokážu moc ocenit, ale Slavnosti sněženek mám rád. Vždycky si při nich totiž vzpomenu na to, jak bylo na světě krásně, když příslušníci řešili opilce na kolech odebráním ventilků, když se "odborník" Leli pouštěl do jakékoli práce, když pan Karel všechno sežral a jak by mne uspokojilo obzvlášť trýznivě zakroutit krkem rodině pana France. A toho kance si dám na šípkové omáčce se zelím, protože jsem diplomat. (27.01.2017)

Ne, tohle hodnocení neříká, že Slavnosti sněženek jsou špatný film. Je to film nadprůměrný, ale… Hrabalovská poetika, kterou by si každý měl přebrat podle sebe je tu tlačena do strnulých forem nedávajících pocit sebemenší svobody, slovní repliky jsou místy nuceny k nesmyslné efektnosti, ironie dostává depresivní nádech a celý děj se topí v trpkosti, která na mě tentokrát nedělala vůbec dobrý dojem. To jen pár důvodů k tomu, proč tohohle „filmového Hrabala“ nemám příliš v lásce. (21.02.2009)

Jeden z mých nejmilovanějších Menzelových filmů. Je skutečně obdivuhodný, s jakou pečlivostí dokázal Jiří Menzel zadaptovat tuhle humornou drobnokresbu o sporu mezi dvěma mysliveckými spolky nad zastřeleným pašíkem, jak umně dokázal vykreslit malebnost oné vesničky v níž se příběh odehrává a také jejich obyvatel, kteří jsou v podstatě karikaturními postavičkami – no a v neposlední řadě jak mistrovsky oživil tak neobyčejně půvabnou Hrabalovskou poetiku. Dnes jsou Slavnosti sněženek zcela zaslouženě kultovní klasikou, jejíž hlášky naprosto zlidověly ["To bude zas v álejích nablito" anebo "V zájmu české myslivosti si vypůjčuji vaše kolo"]. Sledovat Menzelovy filmy je prostě čirá radost..... [VERDIKT: 10 šípkových omáček z 10] 🐗 (01.01.2017)

Neuvěřitelně laskavě podaná všední realita jednoho spokojeného, klidného místa naší země, kde lidé řeší své problémy a zabývají se svými záležitostmi, a proto nejsou o nic nevýznamější nebo nezajímavější než kdokoliv jiný. Vpravdě lidská historie, nepřekonatelně a přitom neprvoplánově humorná a rozkošná. Ve filmu se spojily plody geniálního spisovatele obyčejnosti Bohumila Hrabala s prací názorově tolik podobného Jiřího Menzla, které nechaly vzniknout jednomu z nejpoetičtějších, nejlidštějších a nejsrozumitelnějších děl. Hlavního účinku dosahuje originální seskupení svérázných figurek, které obývají tuto, přímou, stále trochu zamlženou silnicí, tak dobře charakterizovanou, oblast. Ať jsou to "veliké" postavy jako všemi ženami ve své domácnosti pronásledovaný, ale přitom tak životachtivý Rudolf Hrušínský či nenapravitelný idealista Jaromír Hanzlík, anebo pouze epizodní figurky, jako rozklepaný a poněkud senilní jedlík František Vláčil. Co říci na takové kontrasty, kdy se při štvanici ubohého kaňoura dusíme smíchy, a posléze nám zakončení jeho pobytu ve třídě (S mimochodem tak líbezně nevinnou Libuší Šafránkou.) málem vžene slzy do očí? (22.12.2004)

Možno som posledný "čechoslovák" nad tridsať, ktorý túto klasiku videl až teraz, 30 rokov po jej vzniku, takže nemám na ňu žiadne príjemné nostalgické spomienky, ako napríklad na Vesničko má, středisková. Film na mňa pôsobil už značne retro a tento pocit nebol príliš príjemný. Nečítal som nič od Hrabala a od Menzela som videl iba povinné minimum, takže kvality tohto diela asi nedokážem plne doceniť. Česi (a slováci) na "vesnici" sa radi nažerú, vypijú si, zaspievajú si a pobijú sa. Holt takí sme boli, sme a budeme, ale mňa toto ironické figúrkárčenie a ukážka typického čechíčkářství z dôb minulých už dnes príliš nebaví. (19.01.2013)