Žebrácká opera

Přímý důkaz toho, že Václav Havel byl daleko lepší spisovatel, než politik. Jeho pojetí světa, ve kterém ani poctivý zloděj nechce dělat své řemeslo a ve kterém se uznávají jen záporné hodnoty, je skutečně trefné. Naneštěstí se některé praktiky ze snímku v následujících letech vývoje našeho státu staly skutečností. I tím je ovšem snímek originální. Nejlépe slouží ti, kteří nevědí, že slouží Věta, která vystihuje celé vyznění filmu, ale i současného tržního systému. Krásné a proradné ženy, vynikající sloh, který do dokonalosti upravuje Abrhámova filozofie vztahu muže a ženy, celkově perfektní herecké výkony (Labuda, Hrušínský i Abrhám excelují) i doprovodná hudba. (20.12.2014)

Milujem ceskoslovenske filmy, ale tento Menzel mi nikdy nesmakoval. Herci ako Safrankova /Tri orisky pro Popelku/ alebo Nina Diviskova /Prodavac Humoru/, Marian Labuda st. /Vesnicko ma Strediskova, Prodavac Humoru/ slapu sice dobre, ale film nemam az tak rad. Bude to asi Menzelovym a Havlovym scenarom. 30 % (12.08.2014)

Na první pohled jakoby se zdá, že v polistopadové rozjitřené náladě bychom těžko hledali aktuálnější námět, jakým byla stejnojmenná Havlova hra. Bohužel film přišel ve špatný okamžik. Jak se z přiloženého bonusového slova režiséra Jiřího Menzela dozvídáme, barrandovské filmové ateliéry v čele s ředitelem Václavem Marhoulem tehdy razantně smetly ze stolu všechny rozpracované a chystané projekty, čímž de facto odsoudily i Žebráckou operu. Jak Menzel trpce vzpomíná, odbytý zůstal nejen scénář, ale zejména celková stavba, v závěru okleštěná v statické ateliérové monology. Mě bohužel nezbývá, než jeho slova potvrdit. Zatímco úvodní seznámení s hlavními protagonisty nespotrádá vtipnou pointaci a karikaturní nadhled, v následujících minutách se děj proměňuje v nefalšované nudné pronášení dlouhých filozofujících monologů, které ve filmu utrpěly snad nejvíce šrámů. To, co mohlo (a jistě mělo) na jevišti působit zajímavě, okázale, s přesně dávkovanou směsí ironie a sarkasmu, se na plátně stává neživotným sledem těžko stravitelných pouček a frází. Částečnou záchranou se zdají být herecké výkony, zastupované s až rozkošnicky poživačným elánem (Labuda, Freimanová, Vízner, Vetchý, Divíšková, oba Hrušínští); vedle Abrháma a Šafránkové bych vyzvedl dojemně tragikomickou figurku Jiřího Zahajského, který si z přítomných protagonistů vedl asi nejlépe. Prohlásil-li sám Menzel, že Žebráckou operu považuje za svůj nejšpatnější film, není to výrok do prázdna. Vinou systematické likvidace pozůstatků minulosti se zlikvidoval zárodek budoucnosti a řeknu-li to silně nadneseně, sametová revoluce smetla samotného Havla. V nastalém víru společenských proměn najednou nebyl čas na toho, kdo ještě před chvíli patřil mezi miláčky národa. Neuvěřitelné, jakými paradoxy tato země překypuje. (18.08.2010)

Snímek mého oblíbeného režiséra Jiřího Menzela mě bohužel zklamal. V komentářích a recenzích tady na čsfd se často objevují slova jako humorný či vtipný - takto bych já snímek rozhodně nekomentovala. Neříkám, že byl film špatný. Skvělé herecké obsazení udělalo své a Havlovo satirické dílo je plné nečekaných události a vypointovaný závěr mě opravdu překvapil. Ale film jako takový hodnotím spíše jako podprůměrný. Sáhodlouhé dialogy (či monology) mě nudily a atmosféra i děj filmu mi přišly nepřirozené, až křečovité. Toto filmové zpracování divadelní hry má sice i kladné stránky, bohužel těch záporných je více. (18.06.2011)

Veliké a milé překvapení. Má počáteční nedůvěra k dílu byla ihned smetena úvodním procesem krádeže, který mě okouzlil. A stejně tak to bylo vlastně s celým filmem. Žebrácká opera zaujme svým nadhledem, noblesností, lehkostí, decentním humorem, hudbou (pěkná a neobyčejně pasující titulní znělka) a v neposlední řadě hereckými výkony (Abrhám, Labuda, Hrušínský, Šafránková a další; štěk Ironse jsem však příliš nepobral). Příběh se postupně zamotává, přibývá intrik, zvratů a absurdních situací. Žebrácká opera není komedií, která by nabídla salvy smíchu, vyvolává spíše neustálý divákův úsměv a vládne hlavně dialogy a monology, které jsou opravdu výborně napsané. Na druhou stranu, já osobně tohle dílko beru jako odlehčenou komedii a nemíním v ní hledat nic víc, to už přenechám jiným. Podobně jako o dva roky mladší Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina nesmyslně podhodnocený a nedoceněný film (k absolutoriu mi chybí jen lehce vyšší koncentrace vtipu a přebývá směrem ke konci trochu rozvláčnější tempo). "I na ty ženské si naleznete čas." - "Musím si ho nalézt, protože na ženské trpím. Řekl bych dokonce, že jsem cosi jako děvkař." (23.06.2012)