Žebrácká opera

Porevolucni film natoceny na oslavu tenkrat naseho milovaneho disidenta bez jakehokoliv dramaturgickeho zasahu. Vyborni herci a renomovany reziser uz zrejme slabe divadelni dilo nedokazali pozvihnout na koukatelnou uroven. Nikdy jsem nemel rad filmove chvalozpevy na prave oblibene bez alespon male soudnosti. (26.07.2002)

Neměl jsem tušení, do čeho jdu a jména v titulcích jako Menzel, Havel a Abrhám (o Ironsovi ani nemluvě) ve mě vyvolala nemalá očekávání. Tak nějak to i začalo, úvodních dvacet pět minut, kdy Abrhám vypráví svým komplicům spoustu všemožných mouder o ženách a při tom loupí. Tohle je zdaleka nejlepší část filmu, ale od okamžiku, kdy se postava Abrháma dostane do vězení, film jde hrozně dolů a děsně nudí. Větší prostor dostávají jiní herci zvučných jmen jako Labuda, Šafránková a Hrušinský. Poslednímu jmenovanému stačí se jen objevit v záběru a má divácký respekt. Na filmu je hodně vidět, že se jedná o adaptaci divadelní hry, ale vesměs mu to neškodí. Ve filmu se nám představí celkem dost postav, které jsou povětšinou i zajímavé, ale všechny jsou nám jen tak naťuknuty, nebo jen proplouvají dějem a je hrozná škoda, že jich není využito více. To je případ jak charakteru již zmíněného Hrušinského, ale i postava Jiřího Zahájského a další. Film jsem dokoukal asi před půl hodinou a přiznám se, že už teď si z něj nic moc nepamatuju. A tohle je asi největší problém filmu, on prostě prošumí a už v jeho polovině je vám jedno jak dopadne a jediné co si od filmu přejete, je brzký konec, což při stopáži 93 minut není tak dlouhé, ale kdyby byla stopáž o patnáct, dvacet minut méně, filmu by to jen prospělo. (17.12.2012)

Žebrácká opera pro mě byla velkým překvapením. Vůbec jsem nečekal, že se budu tak dobře bavit. Hlavní postavy jsou velmi vtipné a rychle jsem si k nim získal sympatie. Vzájemná propojenost policie a podsvětí působí nejdříve komicky, ale ze závěrečného promluvy Rudolfa Hrušínského jsem měl až husí kůži. Do bezstarostné komedie je tak vloženo jakési varování, které filmu dodá hlubší rozměr. Zapojení prvků politiky do filmu se mi ale moc nelíbilo. Nevím pak, jestli se smát, nebo přemýšlet o různých nečistých praktikách ve vládě. Také propracované dialogy vyžadují poměrně velkou dávku pozornosti. Jsou totiž poměrně komplikované a ne vždy úplně jasné. Celkově si myslím, že toto dílo je kvalitní, a rád se na něj znovu podívám. (10.03.2008)

Unavená adaptace. Menzel se vrátil se svými filmařskými postupy poněkud do minulosti, a tentokrát to nevyšlo. Televizní inscenování snímku také neprospívá. Herci se snaží, dialogy i monology mají svůj půvab, ale prostě to není ono, chybí tomu nějaká silnější atmosféra, pocit. Jako by film vznikl narychlo, nuceně a z donucení, a bylo to na něm znát. (10.05.2013)

Dodnes i po letech se mi nechce pochopit, proč to dopadlo tak průměrně. Vždyť tam hrají tak vynikající herci a režíruje to Menzel a hudbu dělal Klusák. A pak, po těch dvaceti letech, co jsem ŽO viděla znovu, jsem to pochopila. Tohle není film ale televizní film a bohužel to filmu ublížilo víc než si možná Menzel dovedl připustit. To, co funguje na divadle a ve filmu v reálných lokacích, paradoxně nefunguje v atelierech. Škoda. Ale i tak dávám tomu všemu ostatnímu a všem těm havlovým trojím až čtverým koncům tři až čtyři hvězdičky. (04.09.2013)