The Beggar's Opera
Režie:
Jiří MenzelKamera:
Jaromír ŠofrHudba:
Jan KlusákHrají:
Josef Abrhám, Marián Labuda st., Rudolf Hrušínský, Libuše Šafránková, Barbora Leichnerová, Veronika Freimanová, Jiří Zahajský, Oldřich Vízner (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Pletichy a podvody páchané pod fasádou měšťáckého poklidu a harmonie. Snímek Žebrácká opera je adaptací stejnojmenné divadelní hry Václava Havla, kterou uvedl režisér Jiří Menzel v roce 1990 na jevišti Činoherního klubu. Známé téma o totalitních mechanismech bylo zpracované už v roce 1728 Johnem Gayem a o dvě stě let později Bertoltem Brechtem. Příběh je zasazen do dvacátých let, ale mohl by se samozřejmě odehrávat kdykoli. Hra má precizní dramatické vyklenutí a dlouhé, hutné monology. Práce Jiřího Menzela spočívala ve zvizuálnění předlohy a v nutném krácení textu. Scénosled je částečně pozměněný. Atmosféru na pomezí divadla a reality předznamenává kreslená opona pod úvodními titulky. Spojením Havlova brilantního textu s Menzelovým filmařským uměním vzniklo dílo, které diváka pobaví hravostí a okouzlí atmosférou. (Česká televize)
(více)Recenze (95)
Unavená adaptace. Menzel se vrátil se svými filmařskými postupy poněkud do minulosti, a tentokrát to nevyšlo. Televizní inscenování snímku také neprospívá. Herci se snaží, dialogy i monology mají svůj půvab, ale prostě to není ono, chybí tomu nějaká silnější atmosféra, pocit. Jako by film vznikl narychlo, nuceně a z donucení, a bylo to na něm znát. ()
U Jiřího Menzela mám pocit, že se jeho filmařský vývoj zastavil někde v polovině 80. let. Od té doby jakoby ztratil veškerou filmařskou invenci a schopnost natočit na české poměry výborný film. Stejně tomu tak je i u Žebrácké opery. Přitom předlohu má více než dobrou. Havlova hra na motivy Johna Gaye nese výrazné alegorické motivy a je silnou výpovědí tohoto autora. Žebrácká opera není filmem špatným, ale rozhodně ne dobrým. Je to takový klasický český průměr. Občas se objeví nějaká vtipná scéna, herci zahrají svůj standard a zbytek se vyplní „nějakými“ dialogy. Ty jsou tady ale značně okleštěny, takže co mohlo v původní divadelní verzi působit silně, tak ve filmu vymizí někam do ztracena. Žebrácká opera je bezkonkurenčně nejhorší film Jiřího Menzela, který jsem viděl. Chybí tu pro něj tolik typické momenty - jeho poetismus, literárnost, laskavý humor a možná i faktor jménem Hrabal. ()
Oblíkám se a chystám se na pivo, když v tu ránu v televizi naskočí film, o kterém nic nevím, a kde se v titulkách objeví jména jako Vetchejch, Labuda, Hrušínští nebo Abrhám a režíruje to samotný Menzel. No a tak rychle letím pro alespoň petku a těším se, že se na film podívám doma a ještě si k tomu dám čerstvě čepovaný pivo. Výsledek je ale k nasrání, znudění a ještě k tomu je vypitá petka, což je ve všech třech případech negativní bod toho večera. Film je teda špatnej a už ho nechci nikdy vidět, protože teď vím, že jsem do tý hospody měl jít. ()
Po mém soudu neprávem pozapomenutý a zde na ČSFD také notně podhodnocený film. Viděl jsem jej poprvé v roce 1991 v budějovickém kině Kotva, kde jsem po projekci zažil (v životě poprvé) potlesk v kině (a to nešlo o premiéru či projekci za účasti tvůrců). Tak moc většina diváků (včetně mě) vnímala aktuálnost satirických šlehů, které celým filmem prostupují... Zřejmě je ale potřeba hned několika předpokladů, aby divák film docenil. Tou první je v zásadě nesdělitelná a slovy nevysvětlitelná zkušenost s totalitní společností, tou druhou smysl pro lehce absurdní humor, tou třetí schopnost vnímat text, neboť Halvova divadelní hra, jíž je film věrnou adaptací, je v podstatě konverzačka, navíc konverzačka, které po svém "praotci" Johnu Gayovi zdědila onu jiskřivost, jíž můžeme obdivovat například v hrách Georga Bernarda Schawa či Oscara Wildea. Havlova adaptace Gayovy hry, respektive operního libreta, je ovšem zásadně jiná v markantním posunu k absurdnosti. Lehkost a vtip se tu pojí s atmosférou doslova kafkovskou a obsahuje i místa téměř patafyzická. Podobně jako v jiných Havlových hrách, i tady si autor rafinovaně hraje s opakováním téhož textu v různých souvislostech a různými osobami, přičemž ovšem zachovává květnatý a mile archaický jazyk předlohy. Toto zpochybnění slova i lidského jednání pochopitelně souvisí s Havlovou osobní zkušeností s působením komunistické STB a obecně, s bezprostřední znalostí toho, jak komunistická společnost plná netransparentních vztahů, přítelíčků, prospěchářů, mravně naprosto zkřivených, dokonale ohebných a zcela bezskrupulózních osob, pohodlně usazených na postech zásadních i zcela nedůležitých manipulovala téměř s každým, koho si usmyslela zneužít... Menzelova režie filmu je excelentní a těžko si lze představit lepší zpracování. Režisér si zde téměř neuvěřitelně hraje s kompozicí, trochu jako by ji tvořil podle pláten barokních či klasicistních mistrů, místy zase obratně napodobuje filmy noir či klasické detektivky (za všechny třeba Lockitovo krmení rybiček v akváriu). Tyto reminiscence ovšem mají nejen obsahem, ale i po čistě formální stránce značně parodický nádech. Vskutku výborné jsou herecké výkony a také Šofrova kamera je skvělá. Na DVD je obraz značně zešedlý a zrnivý, přičemž nedokážu říci, jde-li o mizernou kopii nebo to takhle bylo už natočeno jako "umělecký záměr". Možná jde ovšem o kombinaci obého. Také kulisy a výprava je značně ateliérová a dává tušit, že film vznikal dosti na rychlo. To ostatně potvrzuje i sám Menzel v bonusovém rozhovoru na DVD, kde si uspěchanost při tvorbě scénáře a přílišnou poplatnost (jinak nepochybně výborného) divadelního nastudování Činoherního klubu (ve filmu ostatně hraje s výjimkou Labudy a Hrušínského téměř kompletní herecká sestava této divadelní inscenace). Vzhledem ke zvolené formě i tomu, že se jedná o adaptaci divadelní hry to ovšem zase tolik nevadí. Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: Radek99, Koumi, Eruntano PS: vyčítat filmu "zdlouhavé monology", když ta hra je na nich postavená a její sdělení je právě v tom, jak "tvárný" materiál lidské slovo je a jak jej lze téměř libovolně překrucovat, je přece docela nesmysl, nemyslíte? PPS: Srovnávat tohle s filmem "Fešák Hubert" je trefa hodně mimo mísu... () (méně) (více)
Žebrácká opera je mnohaúrovňově vtipná, příjemně stylizovaná a bravurně zahraná parodická metafora. Havlův jazyk snad v každém dialogu úžasně stírá hranici mezi pravdou a lží, dobrem a zlem. Podsvětí je geniálně komplikované až k nepochopitelnosti (závěrečná promluva Hrušínského k Abrhámovi je mistrovské dílo) a čím víc si který gangster myslí, že přechcává ostatní, tím víc se zpravidla mýlí. Kouzelná je též proradná děvka Jenny "Dyť už du!" Šafránková. Nejlepší na tom ale je, jak dokáže film zamrazit při následném přemýšlení o něm. Třebas prostřednictvím Filche, člověka, který ctí slušnost starých časů a v nové mašinerii na něj prostě nezbyde místo. Nebýt některých zbytečně upovídaných pasáží, kde se Havel nechal možná příliš unést duchaplností svých dialogů, byl by to pro mě téměř hit. ()
Galerie (19)
Photo © Lucernafilm Video
Zajímavosti (6)
- V důsledku změn na Barrandově pod vedením Václava Marhoula hrozilo, že bude natáčení filmu zrušeno, Jiří Menzel se proto snažil za každou cenu co nejrychleji začít točit. Proto podle svých slov nestihl věnovat dostatek času přípravě scénáře. První část snímku tak je výrazně filmovější, ve zbytku byly natočeny pouze dialogy z divadelní inscenace Činoherního klubu. (foils)
- Václav Havel (autor knižní předlohy) nebyl s celkovým výsledkem příliš spokojen. (korbitch22)
- Ve filmu hraje vězně světoznámý herec Jeremy Irons, za malou roličku dostal pár tisíc korun a Jiřímu Menzelovi tenkrát řekl, že jestli se to dozví jeho agent, bude mít veliké problémy. (korbitch22)
Související novinky
Zemřel Josef Abrhám
České nebe se rozrostlo o další velkou hvězdu, ve věku dvaaosmdesáti let totiž zemřela jedna z nejvýraznějších postav naší kinematografie, Josef Abrhám. Oblíbený herec se poslední dobou bohužel… (více)
Reklama