Zločin v dívčí škole

Poněkud nevyvážený soubor povídek - první dvě ve vážnějším duchu, poslední lehce do komična. Ona je Menzelova povídka vlastně velmi podařená a uvítal jsem šest černých dívek. Jenže když člověk viděl ty báječné interiéry a pohled na budovu zvenku, tak jsem si jen povzdechl - dodat bouři, mlhu, vypustit šaškování, z černých dívek udělat temný kult, trocha pavučin a tajemné sklepení + mrazivou hudbu - byl by z toho pěkný gotický horor....ale také úplně jiný film. Na jednu stranu jsem si snímek příjemně užil, na druhou ale hodnotím jako slušný průměr. (28.03.2020)

Musím říct, že jsem se dost pobavil. Soudruh poručík Borůvka, zvaný Bublina se Lubomíru Lipskému opravdu povedl. První povídka Smrt na jehle je kriminální, tedy není myšlena vtipně a ač chvílemi možná logicky pokulhává, přesto je zasazena do netypického prostředí a je i napínavá. Druhá Jak se žena koupe mne zaujala asi nejméně, přesto má něco do sebe. U třetí povídky, která dala jméno celému filmu jsem se pobavil nejvíc. Už jen pro tu démonickou atmosféru spolku Kill Kitten Klan. Mimochodem kdyby někdo nepoznal tak ta dvojčata, která se tam na pár vteřin mihnou, jsou Petr a Matěj Formanovi, synové Miloše Formana a Věry Křesadlové, která hrála Vladimíru Celbovou. (13.12.2007)

Knihu jsem četl před pár lety pořád dokola a dokola, protože jsem se nemohl nabažit Škvoreckého spisovatelského umění - jak přirozeně umí vyprávět, jak skvěle pracuje zejména s náznakovými, napřímo nevyřčenými vtipy. Nedávno jsem viděl tento film a bohužel, atmosféra z knihy se na plátno přenést vůbec nepodařila. Lipského mám jako herce rád, ale do téhle role se vůbec nehodil. V předloze byl poručík Borůvka těžce melancholický, usmýkaný svými komplexy a nepříliš přátelským rodinným prostředím, představovaným zejména dominantní náročnou manželkou, takže se není co divit, že měl každou chvíli na tváři hluboký výraz smutku. Lipský, při vší vůli, hrál spíše svého tradičního rychle mluvícího mělkého popletu a jeho řídké chvíle neveselosti byly zcela nedůvěryhodné. Krásnou příslušnici jsem si představoval krásnější a Zuzanku né jako chodící mrtvolu. No a poslední povídka, podle které se celý film jmenuje, tak ta má s knihou společný pouze název, a taky je to na její úrovni vidět. (23.03.2013)

Borůvka je v první povídce oslovován „soudruhu poručíku“, ve druhé „soudruhu komisaři“, v poslední už „pane komisaři“. Nějaká šifra? Nevím. Na to, že jde o prachobyčejné kriminálky a na to, že šerloka tu dělá Lipský, hezký film. V první povídce je sice vrah jasný už při prvním poručíkově rozhovoru s ním (té režisérské nezdrženlivosti!), ale o to vůbec nejde. Drama na skále bylo jako na skále, v dívčí škole to bylo jako v dívčí škole a v dámských sprchách... no tak do toho nikomu nic není. Ostatně teprve scéna šmírování sprchující se Chadimové definitivně odstranila moje pochybnosti o knedlíkovi Lipském jako nejvhodnějším por. Borůvkovi (té bezelstnosti!). Naopak zcela přebytečného Přeučila bych vyměnil a Řehoř jako vilný ředitel divadla, to snad ne. Kostka čím mladší, tím lepší, Chadimová báječná borůvkagirl. Fotografické postavy v jednom „záběru“ v popředí na skále rehabilitovány pozdějším Borůvkovým převlékáním u jedoucího auta – beru. Ale co ta dechovka při lezení na skálu bezprostředně po titulcích (při nichž zněla Liškova skvěle znepokojivá cosi-jako-hudba)? Co to „vtipné“ Borůvkovo šlapání si na jazyk? Kde je jeho smutek (viz název předlohy)? A hlavně: co ta poslední povídka? To bylo opravdu jako zlý sen. Jakoby Menzel nedokázal krotit chuť natočit něco „zajímavějšího“, čímž celou sérii zbořil. Jako samostatný film by praštěná parodie na viktoriánský internát exponující a současně kompromitující „démoničnost“ soudobých slečen mohla mít něco do sebe, ne tak v Borůvkovi. A když už jsem si v závěru myslel, že to je vlastně vhodné vyústění a konečně se dovídám o „Smutku poručíka Borůvky“ (nejen kvůli konečnému odhalení, ale i pro tu „romantičnost“ rádobypachatelek a nakonec vlastně i skutečných vrahů z prvních dvou povídek), Menzel to celé zazdil přiblblým finálním „hahahaha diváku“. (29.01.2012)

První dvě povídky jsou vcelku podařené, Smrt na Jehle dokonce velmi, ovšem spojovací materiál mezi nimi a především povídka třetí je naprosto pekelná. Hlavně kvůli tomu, že do té doby odlehčenou atmosféru obrátí bůhvíproč zcela naruby a diváka zaplete do ztřeštěného vyšetřování, jež mělo být vtipné, ale není. Pokud chtěl Jiří Menzel natočit československého příbuzného Růžového pantera (čemuž by nasvědčovaly i neustálé přeřeky komisaře Borůvky), shořel jako papír. (27.11.2016)