Crime in the Night Club
Režie:
Jiří MenzelKamera:
František UldrichHudba:
Jiří ŠlitrHrají:
Eva Pilarová, Vlastimil Brodský, Rudolf Hrušínský, Jitka Zelenohorská, Jiří Suchý, Jiří Šlitr, Jan Přeučil, Ferdinand Krůta, Jiří Grossmann, Jan Libíček (více)Obsahy(1)
Detektivní komedii s písničkami Zločin v šantánu natočil jako svůj třetí celovečerní projekt režisér Jiří Menzel podle původního námětu spisovatele Josefa Škvoreckého v roce 1968. Příběh filmu, který je z valné části inspirován americkými groteskami němé éry, se odehrává v kabaretu Tartaros. Zde vystupuje zpěvačka Clara Regina (vlastním jménem Klára Králová), která má mnoho obdivovatelů. Patří mezi ně i sám ministr spravedlnosti. Clara má však i žárlivého manžela. V kabaretu nejprve dojde ke krádeži perlového náhrdelníku, který dal Claře ministr, a pak i k vraždě samolibého eskamotéra, jenž se zpěvačce dvořil. Případ není vůbec tak jasný, jak se zprvu zdálo... Detektivní zápletka je ve filmu spíše jen záminkou k rozehrání škály humorných situací, gagů a bláznivých honiček. Velmi důležitou složkou filmu jsou skvělé písničky, jejichž hudbu složil Jiří Šlitr a slova napsal Jiří Suchý. Jiří Suchý a Jiří Šlitr také hrají dva hlavní podezřelé – dobráckého zřízence Pepíčka a po pětadvaceti letech studia konečně promovaného advokáta Viléma. Vedle těchto dvou protagonistů v roli zpěvačky zazářila Eva Pilarová. V dalších rolích si s chutí zahráli Jitka Zelenohorská, Vlastimil Brodský, Jiří Grossmann, Jan Libíček a Rudolf Hrušínský. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (87)
Zločin v šantánu skutečně nepatří mezi nejvýznamnější položky filmografií většiny zúčastněných a domněnkám, že by se jim při lepší konstelaci určitě povedlo něco o trochu lepšího, jsem se nevyhnul. Nicméně i přesto jsem si jej přes výhrady oblíbil po opakovaných zhlédnutích natolik, že se těším, až ho uvidím znovu. Více zde. ()
Zvažte, jestli máte rádi Škvoreckého dílka, važte, zda se chcete půldruhé hodiny bavit při hudební komedii s detektivní zápletkou a uvažte, zde při hodnocení zohledníte, podobně jako já, jazykový vtip, herecký um, nadsázku… „Poslední přání?“ - „My si chceme zazpívat.“ Zajímavý komentář: sportovec. ()
Dost dobre nechapu, proc je zde tolik znudenych divaku a komentaru... Poslednich 20 minut sice uz pomalu ztraci tempo, i tak se ale jedna o velice originalni pocin. Zlocin v santanu jen dokazuje, v jake forme byl ceskoslovensky film v sedesatych letech ( podle me nejlepsi dekada nasi kinematografie ). Ma to styl, vtip a uzasnou atmosferu. Velice me potesil Zdenek Sverak, Pilarove to taky sluselo, vice me vsak zaujala v te dobe nadherna Jitka Zelenohorska. ()
Průměrný film, který však je prakticky vycpán samými písničkami, takže na samotný děj nezbývá moc času. Ale významný je hned z několika aspektů. Poprvé se v něm před kamerou objevil Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák (ten výtečně zahrál státního zastupce). Poprvé a naposled se na filmovém plátně ukázal Jiří Grossman. Je neuvěřitelné, že za tři roky zemřel a Jiří Šlitr dokonce již za rok. ()
Zločin v šantánu je klasický šedesátkový pelmel. Pod vlivem určité nálady se na jednom filmu sešla parta autorská Škvorecký / Menzel, autorsko - interpretační Suchý / Šlitr, účinkující Grossmann / Smoljak / Svěrák a zpívající Pilarová (plus celá řada dalších nesourodých tváří té doby). Slovy Menzla mělo jít o další krimi napsanou Škvoreckým, tentokrát v retro variantě na způsob Martina Friče. Na papíře zůstal nápad na půl cesty mezi filmy s poručíkem Borůvkou, které se trilogií nikdy nestaly. To se tedy nepovedlo. Ačkoli Suchý byl na každý pád vděčný za další film pro lidi ze SeMaForu. Stažení z kin zapříčinila primárně Škvoreckého emigrace, přičemž někteří by rádi věřili tomu, že tato nepovedená krimi snad mohla být považována za provokativní. Ale ne všechno ze zlatých šedesátých musí být chápáno jako geniální. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (12)
- Eva Pilarová po letech na film zavzpomínala: ,,Měla jsem v něm hlavní roli, což je legrační, protože nejsem herečka. Spisovatel Josef Ledecký tu roli napsal pro mě a já vždy před každou scénou jsem poprosila režiséra Jirku Menzela, aby mi přeříkal, jak to mám říkat, kde hlasem nahoru, kde dolů, zapisovala jsem si to do not. Ze začátku Jirka říkal, to přece nemůže fungovat, pak říkal, že to funguje a předříkával dobrovolně. Manžela hrál pan Přeučil, a ten mi v tom filmu dával facku, všechno tak prožíval, že mi ji ubalil takovou, že mi málem upadla hlava. Od té doby vždy když se někdy potkáme, přinese růži jako omluvu, toto se táhne až do dnešní doby." (Willy Kufalt)
- Film po uvedení v kinech neměl velký ohlas. [Zdroj: Robert Rohál, Vítek Chadima - České zpívající filmy] (M.B)
- Film se natáčel v barrandovském ateliéru číslo 6, který se při natáčení stal podpisovým místem petice "Dva tisíce slov". (raininface)
Reklama