Honey Boy

Když dopředu víte, že si Shia LaBeouf napsal de facto autoterapii a vyzpovídává se (v léčebně po zhroucení) ze vztahu s otcem, získává film nový rozměr; jinak by upřímně nebylo moc důvodů, proč jej točit. Takhle se jedná o upřímné niterné "vzpomínání" na nepříkladnou výchovu 12letého kluka, začínající herecké hvězdičky, zneuznaným, vznětlivým, majetnickým budižkničemu, který stěží zvládá sebe, natož syna. (07.02.2022)

Shia LaBeouf sa správa odjakživa divne, idiotsky až zvrátene a dnes už vieme prečo. Film je terapiou pre neho samého, snáď mu to pomôže, ale široké publikum to možno až tak nezasiahne, pretože niektorým veciam chápe len on sám. Niektoré linky v tomto pochmúrnom príbehu vyznievaú až pedofilne - scéna, kde sa síce veľa nestane, ale predsa len chlapček vyzerajúci na 12 v posteli s vyspelou černoškou po 30-tke. To mi nejak vyznelo cez čiaru. Autorovi však prajem, aby mu filmík pomohol, aby sa očistil, prestal brať drogy a začal normálne žiť. Lebo herecky a umelecky má naozaj na veľa. (11.03.2020)

"I'm going to make a movie about you." "Then you got to lay the grudge down, or I'm gonna fuckin' kill you. Just make me look good, Honey Boy." ____ Shia LeBeouf mě baví čím dál víc (viz. loňská feel-good pecka 'Peanut Butter Falcon' a sportovní drama 'Borg/McEnroe') - po kariérním fiasku a zaškatulkování s explozivní žumpou jménem Transformers, se stejně jako např. Nicolasi Cageovi, Robertu Pattinsonovi, anebo Danielu Radcliffovi, diametrálně vytříbil vkus z hlediska selekce kuriózních rolí, a mnohdy až bizarních, anebo nezávislých artových projetků. Přičemž snímek 'Honey Boy' je Shiův vyloženě osobní a vlastní počin - neboli autobiografická výpověď o niterném marasmu způsobeném jeho impulzivně agresivním otcem (jehož si Shia excelentně střihnul s cynismem sobě vlastním), a celkově o intuitivní aporii, která doprovázela jeho komplikované dětství - slepičí exkrementy nevyjímaje.... Režisérka Alma Har'el pojala dané retrospektivní téma formou implicitního minimalismu, která je doplněná emblematickými fantazijními sekvencemi s purpurově neonovým vizuálem, jejichž symbolika má až esotericky melancholické vyznění (ačkoliv jsou velice sporadický). Spíš než tragikomedie je 'Honey Boy' nefalšovaný intimní drama, který si Shia s Almou uzpůsobili k obrazu svému, a snímek tak solventně působí dojmem nezávislý artovky - což se musí prostě cenit, byť je značně nekonzistentní. Vše je skvěle zakončené skladbou od Boba Dylana.... Verdikt: 7,4 pedantských otčímů z 10 [#TADYVARY] (12.07.2020)

Režisérka Har'elová talent asi má, ale potřebovala by lepší materiál, než je LaBeoufův pokus o autoterapii, který do závěrečných titulků zůstává jen fází procesu. Katarze se nedostaví. Ono poetizující hledisko (potlačení narace, barvy, které opíjí oči) by mělo být prostředkem, nikoli cílem. Navíc se z něj poslední dobou stává klišé nejen festivalových filmů. (12.07.2020)

Shia LaBeouf je můj oblíbený herec už odmalička, viděl jsem ho ve filmech už od jeho dětství, a tak mě zajímal i tento film, který sám napsal a který má pojednávat o jeho dětství. Shia své dětství neměl jednoduché, a asi i proto se teď v dospělosti chová tak, jak se chová. Bohužel tento snímek nám toho zas až tolik nepoví. Jsem z toho zklamaný, jelikož jsem se na film těšil, ale vidíme zde pouze malou část děství, řekl bych, že jeden rok, navíc se zde vůbec nedozvíme, proč Shia nebyl s matkou, ale byl s otcem. Já jsem z toho zmatený a moc jsem to nepochopil. Ale oceňuji, že pro Shiu je to určitá forma terapie, v rámci své léčby, kdy mu zjistili posttraumatickou stresovou poruchu. (03.04.2021)