Je třeba zabít Sekala

Jeden z filmů, které jsem si hodně dlouho šetřil a nezklamal mě. Těší mě zejména jednou věcí - je to film odehrávající se za Války, ale vlastně tam vůbec nefigurují Němci. Vůbec ta válka je jen něco tušeného, kvůli čemu postavy nějak jednají. Jinak je to v podstatě žánrovka, takže srovnávání s jinými českými válečnými filmy, které tu dobře tu hůře zneužívají 2. světovou válku pro co nejvyšší emocionální dopad, je trochu nepatřičné. Začátek snímku byl pro mě poněkud obtížnější z důvodu velkého množství postav (z nichž jen dvě nejsou úplně na pěst), ale potom už je to dobré. Pak je tu ten dabing; jelikož ho už v podstatě nikdy nesleduji, tak mě u polských herců hodně rušil, přestože jinak hráli velmi dobře. Problém je nejen fakt, že to nesedí do pusy, ale, že vybrali i hodně známé hlasy (třeba Miloslav Mejzlík). Jinak jde ale řemeslně o vynikající snímek po všech stránkách a je tu i výborný konec. (05.09.2021)

„Chodit do kostela člověka dobrým neurobí.“ Diabolský splodenec pekla Sekal je v podaní (na James Woodsa sa ponášajúceho) poľského herca Bogusława Lindu brutálne vydarenou zápornou postavou. Aspoň na začiatku. A vlastne aj na konci. Možno ho dokonca budete nenávidieť. Čo je pocta. Svojím spôsobom (pre herca určite). Pointa je v tom, že v skutočnosti, ako v realite, tak ani v zaspatej dedine (uprostred pšeničných polí zaliatych spaľujúcim, vyčerpávajúcim slnkom) nie je nič jednoznačné. Všetci ukrývajú špinavé tajomstvá. V každom sa ukrýva krutosť. Každý nesie vinu na tom, že je tu Sekal resp. že je taký, aký je. Do takto drsnej podoby ho vytesalo každodenné správanie každého obyvateľa dediny, keďže preňho od útleho detstva nemali pekného slova, ľútosť, ani pochopenie. Príjemne priamočiary scenár Jiřího Křižana (Stíny horkého léta, Pokoj v duši) je vyšperkovaný výbornými dialógmi (a herci si to zjavne uvedomovali, takže si ich prenášanie patrične užívajú), prepracovanými charaktermi a tým pádom i silnými hereckými výkonmi. Všetci sú fantastickí, najmä pohľad na všetkých tých ohromne charizmatických „dedkov“ je úplne hypnotický, vedel by som sa na nich dívať hodiny. Okrem nich (a pochopiteľne oboch Poliakov) mi nedá nevyzdvihnúť skvelého Bartošku ako kňaza (!). Okrem toho treba spomenúť uhrančivú letnú atmosféru a tomu odpovedajúcu kameru a výpravu. Asi by som nemal problém označiť to za jeden z najlepších českých filmov 90. rokov. Ešte by som na záver rád povedal niečo vtipné o Stevenovi Seagalovi a jeho obľúbených akčných scénach, v ktorých svojich sokov doslova sekal nožmi. Ale Je třeba zabít Sekala je tak dobrý a tragický film, že ma prešla akákoľvek chuť žartovať. (28.03.2021)

Největší hvězdou celého projektu Je třeba zabít Sekala je bezpochyby Jiří Křižan. Jeho scénáře jsou v rámci českého filmu jakýmsi zjevením, protože se nebál psát příběhy téměř s westernovým nádechem a umně je zasazovat do českých resp. valašských, či chcete-li moravských reálií. Je zde přítomno drsné chlapáctví a bipolární rozdělení na dobro a zlo. Žádná tragikomika, či laskavý humor. A to se mi líbí. Naštěstí je film i velice dobře natočen, režisérovi Michálkovi téma očividně sedlo. Kamera Martina Štrby od prvního záběru westernovému nádechu zdatně napomáhá. Velkým problémem je obsazení polských herců, což je asi daň za koprodukci. Lubaszenko, ale zejména Linda jsou ve svých rolích skvělí. Problém je že jsou obklopení českými herci a následný dabing, pak jejich herectví částečně mrzačí. A to je velká škoda. Jinak k ocenění Českými lvy: Jedná se o ceny, které jsou naprosto mimo. Klíči k jejich udílení nerozumím, ale mám velk podezření, že je motivován něčím jiným, než skutečnými výkony za daný film, ať již to můžou být známosti, politika atd. Třeba Linda B. Linda jednoznačně Lubaszenka přehrává. Lev pro Agnieszku Sitek? Za co jako? Tato cena má zkrátka nulovou výpovědní hodnotu. Ale i tak je Sekal jeden z nejlepších filmů 90. let. (20.01.2011)

Bravurním způsobem natočené drama o vině a trestu. Drama bez kladných hrdinů. Každý si nese svůj díl viny, každý musí zaplatit. Atmosféra dědiny, kde se žádná "jinakost" neodpouští, kde napětí, dusno a špína je až fyzicky cítit. To vše podtržené vynikajícími hereckými výkony Olafa Lubaszenka a Boguslawa Lindy. Právem označováno za jeden z nejlepších filmů 90. let. (08.05.2007)

SEKAL patří mezi nejvelebenější filmy minulého desetiletí. Není divu: tam, kde není téměř výběr, není nesnadné vyniknout. Námět, scénář, výprava i režie se snažily o maximální dokazatelnou věcnost; v tomto ohledu jim není co vytknout. Není pochyb o tom, že podobní lidé s podobnými vlastnostmi určitě existovali (osud generála Luži je v tomto ohledu jen jedním z mnoha dalších ilustrativních příkladů). Tím bohužel výčet kladů začíná a také končí. V tom ostatním zjišťujeme i druhé, "odvrácené" skutečnosti SEKALA: drhnoucí psychologii postav, čas od času se zadírající děj, nevěrohodný černobílý antikomunismus, na který v protektorátní atmosféře prostě nebyl čas ani prostor. Zoufalá snaha o rehabilitaci konzervativního pohledu na svět tak vyznívá rozporuplně a v některých ohledech i protiřečivě. O špičkovém díle rozhodně nemůže být řeč; o řemeslně dobře zvládnuté lásce, která podléhá apriorním ideologismům, už spíš. Film v mnohém svého diváka provádí, v jiných ohledech naopak zavádí. Rozporuplné je ten výraz, který se mi vybaví, začnu-li v paměti vyvolávat vzpomínku na jeho zhlédnutí. A rozporuplný bude zřejmě i jeho budoucí osud ve vnímání českého televizního i filmového diváka. (23.03.2008)