Zapomenuté světlo

Nějak nechápu, co to má společného s Demlovou "předlohou". Ta kniha je v podstatě esej o tom, jak geniálního básníka Jakuba Demla nikdo nemá rád a nechápe ho, a proto musí on, ač génius, dělat faráře v nějakém zapadákově a udělovat poslední pomazání tuberákům. Ve filmu jsem odhalil jeden citit z knihy, a jeden k nepoznání přetvořený motiv. To je všechno. Je to příběh o tom, jak Polívkův farář Holý (mírně obšlehnutý z Guareschiho) bojuje proti komunistům o záchranu kostela. Setkává se s nepochopením úřadů, kolaborantských kněží z neblaze proslulého Pacem in Terris i běžných lidí, nakonec je ale zachráněn. Herecký koncert Bolka Polívky kazí málo zajímavý a poněkud inkoherentní scénář a příšerná hudba. Přesto jde o zajímavý a dobrý film o osmdesátých letech, jedno z těch lepších děl české porevoluční kinematografie. A zase budu kladný hrdina a zase budu mučedník a zase mě všichni budou nenávidět... (17.04.2009)

„Že se na to Jardo nevysereš. Dyť je to trapný.“ – „Já se ti divím, že se ho zastáváš... katolík nejseš.“ Ak by som raz režíroval, asi by to bolo niečo vážne a vybral by som si do hlavnej úlohy slávneho komika. Bolek Polívka je ďalší z rady komediálnych hercov (ďalej mi napadá napr. Jim Carrey), ktorému by kedysi nikto hlavnú „serióznu“ rolu nedal. Nakoniec to riskol Vladimír Michálek a Zabudnuté svetlo mu vďaka sympatickému Polívkovi vyšlo. Vyšla aj poetická kamera lazov, vydarené podporné postavy, napriek vážnosti témy jemný ironický nadhľad, hlášky a dialógy. Bez Polívku by to ale nebolo v žiadnom prípade ono. (28.05.2011)

Nádherný příběh se silným lidským nábojem. Farář Holý v podání Bolka Polívky je tu zobrazen jako člověk z masa a kostí, bojující s větrnými mlýny v podobě komunistické a církevní byrokracie a Marjánčinou nemoci, člověk občas zoufalý a pochybující, ale vždycky pevný. Jeho láska Marjánka (vynikající Veronika Žilková) je typická vesnická žena, matka dorůstajících dcer, která ví, co život obnáší, která ale neztratila nic ze svého dívčího půvabu. Málokdy jsem viděla tak jednoznačné adepty na Českého lva za titulní role jako právě v tomto filmu. (24.08.2007)

Pro mě celkem rozporuplná záležitost. Na jednu stranu výborné ztvárnění předrevoluční doby a jejího vztahu k víře, nelze neopomenout i fantastické herecké výkony, málokdy se v českém filmu takové vidí (zvláště u "hvězdy" Tele Tele). Bráno ovšem ze strany druhé, křesťanská tematika mi moc blízká není a nějaký výjimečný emocionální prožitek se také nekonal. Takže i proto jen to průměrné hodnocení, ač je to hlavně k panu Polívkovi dost nefér. (12.04.2009)

Ač by tomu mohl společný název napovídat, Vladimír Michálek nenatočil filmovou adaptaci stejnojmenného autobiografického Demlova ,,románu", jen se jím nechal volně inspirovat. Demlův předválečný Tasov a pozdně normalizační realita socialistického Československa skutečně také nemá mnoho společného. Je tu však mnoho věcí, které oba nesourodé světy v Michálkův prospěch latentně spojují - svéráz vesnického prostředí, tolik odlišný od městského způsobu života, naplňující právě ten pocit ,,zapomnění", víra vystavená zkouškám pochybností, ale i zlovůli světské moci, totalitní dopad (Deml tak vnímal tlak katolické církve, se kterou vedl spory a která zakazovala jeho dílo a jeho samého ,,uklízela" na zapadlé farnosti...) i vlastní podstatu kněžství. Z Demlova knižního alter ega - ohnivého rebela a buřiče, se ovšem stal ve filmu jeho pravý opak - Polívkův farář Holý je tak dokonale plastická a uvěřitelná postava a Polívkovo herectví tak dokonale ukázněné a zbavené jeho zažité manýry, že lze před Michálkovým režijním (a Polívkovo hereckým) talentem jen smeknout... Tak bouřlivě emocionální kniha a tak mírný a komorně laděný film. A přesto Michálkův umělecký koncept funguje a má své opodstatnění - 80. léta v ČSSR jsou v něm zakonzervována a subjektivně reflektována (stejně jako rok 1934 v Demlově strhující knize). Zapomenuté světlo je úžasný film, který by snad mohl i někoho z diváků motivovat k četbě osobité a originální stejnojmenné knihy... Podobné filmy: Cestou křížovou (13.03.2009)