Coco

Další Pixarovský film který je dokonalý. Nová pixarovka odehrávající se v Mexiku a její posmrtné verzi má dokonalý scénář což znamená, že každé pravidlo posmrtného světa dává smysl. Je to hodně emotivní film o rodině a naších blízkých a o tom, že i když nám někdo blízký odejde v naších pamětích pořád zůstává. Jak je u Pixaru zvykem každá hlavní postava má dokonale vykreslený charakter. Miguel je naprosto sympatický klučina, jeho pes Dante je výborná komická odložka a i každý člen rodiny je perfektní vybarven. Především je ale vidět, že je Coco od Pixaru kvůli tomu, že má naprosto dokonalou animaci která dokonce někdy vypadá... jako, že nenacházíme v animovaném filmu. Například vrásky Miguelovy prababičky Coco vypadají tak reálně a nebo záběr na dvě skleničky které vypadají jako pravé skleničky. A jede se i na emoce. Uvažoval jsem nad tím a už delší dobu (Opomeňme Posledního z Jediů a jeho dvě emotivní scény) mě nikdy nic tak nedojalo a posledních 5 minut jsem si myslel, že jsou ty chlapi z Pixaru snad opravdu z jiný planety. Pixar prostě opět nešlápl vedle a stačí doufat, že jim to ještě dlouhou dobu vydrží. Tuhle pohádku uchovat do trezoru a pouštět jí dětem i za 1000 let! (31.12.2017)

Pixarovky po velkém spojení s Myšákem můžeme kritizovat za cokoliv. Máme tady vychtěné pokračování Aut, Nema, Příšerek nebo hrozivě špatného Dinosaura. Ale na druhou stranu se taky povedly Třetí Hračky, V hlavě a momentálně příjemně překvapili s Coco. Upřímně se mě do nejnovějšího animáku moc nechtělo a kdysi uprostřed noci jsem jej v s čistým srdcem vzdal, protože jsem se nedokázal jaksi popasovat s látkou. Jenže... o pár dní později jsem se houževnatě pustil do druhé projekce a ukázalo se že nad ránem zřejmě vnímám filmy krapet jinak a najednou se přede mnou objevil zajímavý kousek, který přes jistě ukrytý kalkul disponuje solidní hloubkou a za srdce vzít rozhodně umí. Takže výsledek je zcela určitě pozitivní. Kouzlo se tentokráte podařilo vyvolat s kdysi běžnou lehkostí a ony třeba dobře dopadnou i noví Úžasňákovi nebo Čtvrté hračky a zase bude fajn. 80% (26.02.2018)

Spoilery! Úplně nechápu, nad čím celé zástupy lidí onanovaly. Neměl jsem pocit, že sleduji něco výjimečného. Jediné, co odlišuje tuhle pohádku od tuctu tuctů dalších, je originalita. Tou se zde nešetřilo. Příběh je do jistého momentu velmi nepředvídatelný, což je také fajn. Uši potom potěší velmi pěkný soundtrack. Lehce mi scházel větší příval humoru. Je fajn, že už i mexikánská menšina má v USA vlastní animovaný film. Není úplně zvykem, že by do hlavní role Pixar někdy stavěl postavy jiné barvy než bílé. Jsou to staří rasisti. Zřejmě tímto filmem otevřeli novou éru. Sympatický mi hlavní hrdina bohužel nebyl a sympatický mi nebyl ani jeho divný kámoš, ze kterého se brzy vyklubal jeho ještě divnější táta. Myšlenka snímku byla rozhodně fajn a finále bylo správně dojemné, ačkoli se slzičky nedostavily. Také cesta k němu byla strašně zdlouhavá a v mnoha pasážích otravná a nudná. Úplně si nedovedu představit, že by si tento animák užily děti. Coco je zkrátka popo loco. Svoji fanouškovskou základnu si evidentně našel. Lepší dva kousky. (11.02.2018)

Tenhle latino animák mi hodně připomínal Knihu života z roku 2014. Oba to jsou latino hudební animáky, jsou si celkem podobné. No tady už to na mě až tolik nezafungovalo. Tedy určitě se jedná o kvalitní počin, líbilo se mi to, příběh je zajímavý, ovšem je to film na jedno zhlédnutí. Měl jsem u toho ten pocit, že to bylo fajn, ale příště bych si to už nepustil. (05.05.2019)

Morbidní Coco(tina), co bych dětem ani nepustil. Dívat se na vyčuhující stehenní kosti zpod oděvů mrtvých postav a další hnusy musí jejich mozečkům přivodit lehčí trauma. Já se nemůžu vzpamatovat, co moje bulvy zhlédly. Nejraději bych si do nich vrazil šroubováky a kvalitně je vydloubl. Na mě se vyvalil jakýsi odporně animovaný, mnohem infantilnější a hlavně dokonale vykradený shluk Křídel slávy, kdy jakýsi mexický spratek dovedně obráží kytarou anál Petra Rezka v říši Koster, přičemž se dožaduje, aby si lidé pouštěli neustále jeho Duhovou vílu, hlavně aby se na něj nezapomnělo. To se děje celou drahnou dobu, než pár minut před koncem vezme místo úžasný zvrat(ek), kdy byl spratek mystivyfakován, neb cesta vede přes hit Dovolená zapomenutého zpěváka Lišky, a mohutně začne rozesílat jeho lístky na koncert. Napětí i vtip spočívá v tom, že širá veřejnost netuší, jestli Liška ještě vůbec žije. Když u mě vzaly náhlý konec comicsové adaptace, nemám nejmenší problém ze svého okruhu zájmu vyřadit animované filmy, zvláště ty nesmysly od Pixaru. Film má tolik zjevných příběhových vad, úplně dementní je celý. Už jen ten elementární debilismus, že kostry myslí, zpívají a cosi cítí, na čemž jsou položeny základy filmu. Ano, cítí, leda tak hnilobný zápas kostí. Ne, odmítám přistoupit na tuhle logiku. Nejstrašnější sekvencí byla ta, kdy stoletá bábinka si měla ve své senilitě upomenout na svého papá. Co myslíte, podařilo se ji vytrhnout z její agónie? Akademie letos hulila kvalitní matroš, neb tomuhle může udělit cenu jen absolutní trotl. Pár poutavých hudebních čísel rozčíslo tu bídu. 1/10 (18.03.2018)