Dillinger

Ten film je celý takový průměrný, Dillinger chvíli vypadá jako celkem sympatický chlapík, pak zase jako pěkně bezcitný hajzl, který bere loupení a střílení jako zcela normální způsob obživy a hlavně jeho prohlášení, že vždycky chtěl krást a jeho sebestředné prohlašování : "Já jsem John Dillinger, dobře si mě prohlédněte, ať si mě zapamatujete" mu na sympatiích moc nepřidávají. Proč mu běžná veřejnost tolik fandila jsem ovšem moc nepochopila. Ale určité proslulosti, o kterou se tolik snažil, dosáhl už tím, že se jeho tvář dodnes používá na cvičné střelby u FBI. (18.01.2007)

„Ja vykrádam banky. Čím sa živíš ty?” • Životopisný portrét drsného bankového lupiča a Verejného nepriateľa č. 1 - Johna Dillingera [Warren Oates], ktorý sa z estetickej stránky inšpiroval titulom v podobe - Bonnie a Clyde, alebo, čo sa teda konkrétne týkalo i naprosto „brutálnych prestreliek,” tak práve vtedy sme zase ani neboli vôbec ďaleko vzdialenými od Divokej bandy Sama Peckinpaha, ktorý v podstate túto metódu zobrazovania násilia ešte oveľa viacej zdokonalil, nakoľko priamo čochvíľa hneď [u]vidíte, ako sa takýmto spôsobom zasiahnutý antagonista totálne zvíjal od strašnej bolesti, keďže podoba takéhoto umierania určite sakramentsky bolela; to je asi v skratke debutový titul od Johna Miliusa, v ktorom neboli ušetrení ani úplne bežní civilisti, ktorí akurát prechádzali okolo „bodoch epicentier,” kde sa vskutku zväčša zamiesilo i na pomerne dosť divoký stret zločincov proti strážcom zákona na čele s rozporuplným agentom FBI - Melvinom Purvisom [Ben Johnson], ako jeho hlavným náprotivkom, ktorý išiel po ústrednom antagonistovi, ako po údenom, pričom samotné postupy, ako toho vlastne docieliť, sa častokrát rozchádzali s akoukoľvek zakorenenou morálkou, keď som si dokonca miestami i tieto dva na smrť znepriatelené tábory [po]mýlil, pretože autorovi sa podarilo hodnoverne zobraziť atmosféru nielen z priameho pohľadu pejoratívnych jedincov, ale zároveň sa taktiež pozrieť i pod plesnivé klobúky predstaviteľom Federálneho úradu pre vyšetrovanie, ktorých zaužívané metódy koľkokrát hraničili s porušením práv dotknutých osôb; skrátka, estetika „Divokého západu,” nenechala na seba príliš dlho čakať! → jednoducho ju majú vštepenú vo svojej genetickej výbave, s čím proste nič nenarobia. • Možno nebyť predsa trocha viac zromantizovaného scenára zo strany J_M, tak by som zrejme šiel až kamsi do maximálne možného hodnotenia, lebo úroveň to malo mimoriadne vysokú a pôsobivú, no ani bez „hluchých miest,” sa to napokon akosi tiež nezaobišlo ← a jestvuje totiž i jedno obdobné spracovanie na konci prvej dekády XXI. storočia... (14.07.2024)

Neviděl jsem nové zpracování z roku 2009 a popravdě ani nemám zájem. Gangsterky nikdy nepatřily k mým vyhledávaným žánrům, ale tentokrát jsem si s nadšením vychutnal tuhle precizní old-schoolovou záležitost o jedném z nejslavnějších zločinců Spojených států amerických, jehož podobizna dodnes zdobí terče na cvičných policejních stříleních. Warren Oates je Dillingerem nepoddajným, drsným, zároveň hláškujícím a charismatickým, je Dillingerem duší i tělem. Zločinec a vrah zde zůstal atraktivní postavou, aniž by ho mě tvůrci při tom nutili jakkoliv adorovat či obdivovat, což jen oceňuji a prakticky k filmu jako celku nemám vážnější výhrady. Nádherná meziválečná atmosféra 30. let, jaká se tvůrcům podařila vytvořit, přímo zdobí Miliusův film, který jinak umně střídá komornější i odlehčené chvilky ze života legendárního Dillingera, dokumentárně laděnou sérii lupičských přepadení (skoro až ve stylu reportáží) a svižně nasnímanou akci (mj. série několikaminutových přestřelek!). [90%] (11.05.2021)

Vzhledem k době vzniku filmu je příznačné, že vypravěč, agent FBI Purvis, je mnohem méně sympatickou postavou než kdokoli z Dillingerovy bandy (užíval jsem si zejména mladého R.Dreyfusse coby šoféra Baby Face Nelsona). A Milius už v počátku kariéry jasně ukázal, že jeho síla nebude v psychologii hrdinů, nýbrž v působivých akčních (přestřelkových) scénách. (27.11.2011)

Film o Dillingerovi a jeho bandě gangsterů versus snaha polocie o jeho dopadení. Při akci se obvykle představil - I am Dillinger, což mu často napomohlo výrazně zmírnit odpor přepadené banky. Přestože to byl mimořádný ničema, měl určitý nimbus až lidového hrdiny v tehdejší době. Vcelku slušná gangsterka avšak nijak nepřevyšuje nějak mimořádně obdobné typy filmů. (16.08.2003)