Květ mého tajemství

Jak spisovatelka červené knihovny objevila krásu reality. Almodovar je tentokrát docela střízlivý ve fabulaci příběhu, v první části příběhu se soustřeďuje na obyčejné peklo spisovatelčina života a v druhé půlce...no ta je problémem. To, co musí naše hrdinka objevit a přijmout, je totiž jasné už od čtyřicáté minuty filmu. Myslím, že ukázka představení či výlet na venkov jsou tu tak trochu navíc. Potěší odkaz k Wilderovu "Bytu", ale jinak příběh je s odřenýma ušima za tři hvězdičky. Čtvrtou dávám za nutnost vyprávět takovéto příběhy. Žen, které se domnívají, že právě jejich život bude ta výjimka, která se bude řídit červenou knihovnou, a že ten jejich Paco je ten vysněný rytíř na bílem koni, je totiž strašně strašně mnoho. (28.03.2009)

Almodóvar je svůj a i když je každý jeho film tak trochu jiný, přesto je rukopis jasně čitelný. A ten odkaz na později natočený Volver, ten mě fakt pobavil, to si mohou dovolit jen mistři. Květ mého tajemství je trochu temnější a Lea na můj vkus trochu zaostává excentričností za jinými Pedrovými hlavními hrdinkami, je to komornější, ale rozhodně ne nudnější nebo míň zajímavější. Pasáž, kdy matka recituje báseň a za oknem se míhá španělská rozpálená krajina, ta mě dostala. Miluji Pedrovy záběry a barvy a zobrazování ženského světa a tady jsem si to opět užila. (19.02.2011)

U Pedra Almodovara platí "čím starší tým lepší". Všetko o mojej matke, Zlá výchova a najmä Hovor s ňou sú filmy, vďaka ktorým dávam pred Almodovarom svoj skalp dolu. Jeho staršie filmy sú samozrejme tiež viac než dobré, ale nedosahujú kvalít tých posledných. To platí aj o Úspechu môjho tajomstva. Typický autorov štýl a postavy (ktorých tváre sú dobre známe z ďalších jeho filmov), charakteristická farebnosť obrazu (ako vždy oranžová dominuje)...Film hodnotný po umeleckej stránke, ktorému ani z formálneho hladiska nie je čo vytknúť ... (01.02.2006)

Pedro Almódovar je bezesporu nekorunovaným králem evropského filmu. Každý z jeho snímků překvapuje dokonalou psychologickou studií postav a Květ mého tajemství není žádnou výjimkou. Almodóvarovy filmy se vyznačují zvláštním kouzlem, které obvykle diváka zasáhne až při závěrečných titulcích, kdy si uvědomí, že právě shlédl NĚCO. A navíc u nich nelze pochválit jednu složku na úkor jiných. V jeho dílech je dokonale skloubená režie, scénář, kamera, střih, herecké výkony, a to tak, že nelze opravdu jednoznačně říci, co vás z těch jmenovaných složek zaujalo nejvíce. Pro každého asi nebude Pedro Almodóvar stravitelným, nicméně kdo má ještě schopnost rozpoznat kvalitu mezi tou přemírou komerce a braku, ten si jeho filmy náramně užije. A tohle všechno neplatí jen na Květ mého tajemství, ale vpodstatě na všechny Almodóvarovy snímky. (18.03.2003)

Almodóvar ženské duši opravdu rozumí, i když je znát, že ji v každém okamžiku zrovna neobdivuje. Je radost dívat se, jak si pohrává s její neovladatelnou emociální živelností, dokáže jí diváka provádět, bavit se jí, ironizovat, ale koneckonců ji s ním i sdílet, a to i když je divák chlap. Kouzla s kamerou, které jsou do té míry originální, že je nelze přehlédnout, a do té míry pokorné, že netrčí a neruší, všechno ještě půvabně dotvářejí. (14.06.2009)