Květ mého tajemství

U Pedra Almodovara platí "čím starší tým lepší". Všetko o mojej matke, Zlá výchova a najmä Hovor s ňou sú filmy, vďaka ktorým dávam pred Almodovarom svoj skalp dolu. Jeho staršie filmy sú samozrejme tiež viac než dobré, ale nedosahujú kvalít tých posledných. To platí aj o Úspechu môjho tajomstva. Typický autorov štýl a postavy (ktorých tváre sú dobre známe z ďalších jeho filmov), charakteristická farebnosť obrazu (ako vždy oranžová dominuje)...Film hodnotný po umeleckej stránke, ktorému ani z formálneho hladiska nie je čo vytknúť ... (01.02.2006)

Almodóvar ženské duši opravdu rozumí, i když je znát, že ji v každém okamžiku zrovna neobdivuje. Je radost dívat se, jak si pohrává s její neovladatelnou emociální živelností, dokáže jí diváka provádět, bavit se jí, ironizovat, ale koneckonců ji s ním i sdílet, a to i když je divák chlap. Kouzla s kamerou, které jsou do té míry originální, že je nelze přehlédnout, a do té míry pokorné, že netrčí a neruší, všechno ještě půvabně dotvářejí. (14.06.2009)

Ano, pokud bychom chteli mluvit o pozitivech Kvetu meho tajemstvi, dostaneme se tam, kde u kazdeho dila Almodovara. Vyborna kamera, pribeh,hudba, vtip, nadsazka, barvy a skvely vyber hercu a jejich vykony. Tento film pojednava o sice kratkem obdobi zivota jedne spisovatelky, avsak velmi intenzivnim. Urcite stoji za videni a snad az na odpurce Almodovara, kazdeho necim zaujme. Vyborna byla postava matky hlavni predstavitelky, co slovo to perla. Jinak jsem si vsimnul, ze ve vsech Pedrovych filmech jsou vzdy zabery na spoustu nadhernych vchodovych dveri domu, jedny hezci nez druhe. Tak nevim, zda jsou ve Spanelsku vsechny dvere tak krasne nebo si je reziser vybira...?!:-) (02.02.2009)

Prvý Almoldóvarov film s vážnejšou tematikou a treba povedať, že po Kike (1993) je to poriadny skok k vážnejšiemu tónu. Almoldóvar je tu už menej strelený, vyzretejší a jeho neskorší majstrovský, nenapodobiteľný štýl tu už začína predvádzať v plnej kráse. Rozhodne ale nemožno povedať, že by tu humor chýbal, len je menej čierny a s veľkým vkusom namiešaný s dávkami psychológie, romantiky a dramatickej zápletky. Významnú rolu v tej psychologickej časti hraje skvelé herectvo Marisy Paredes (hlavná postava Leo), o tú humornú zložku sa zase perfektne starajú jej sestra (Rossy de Palma) a matka (Chus Lampreave). Dokonale tu už funguje aj typicky obraz Almodóvarových filmov, keď každý jeden záber je nesmierne pôsobivý nádhernými kamerovými kompozíciami, plnými pestrých, perfektne zladených farieb. Veľmi sympatická mi je téma filmu - hlavná hrdinka Leo opovrhuje brakom, ktorý mnohí ľudia považujú za umenie a hoci jej takýto brak slušne vynáša, chcela by konečne tento falošný svet opustiť a začať konečne tvoriť ozajstné a hlavne pravdivé umenie. Tento prerod Leo v profesionálnom živote prebieha paralelne s krízou v jej osobnom živote, v ktorom tiež doteraz žila v pretvárke (domnelá veľká láska medzi ňou a manželom). Almodóvarovi sa tu podarilo vytvoriť z veľmi jednoduchej zápletky krásny a hlboký film. Prekvapili ma niektoré odkazy na budúce (!) filmy režiséra (Volver (2006), Bolesť a sláva (2019)). (15.08.2021)

pro mě zatím asi nejslabší Almodóvar. Styl má stále stejně vytříbený, jako i kameru či výpravu... ale teďka mi nesedl příběh a nedokázal jsem se ztotožnit s hlavní hrdinkou. I herci mi připadli tentokrát trošku slabší a emoce jsem cítil jen při tanečním představení. Něco mezi dvěmi až třemi hvězdičkami - pro tentokrát režisérovi přestanu nadržovat a přikloním se jen k nižší známce - ani to přece není ostuda [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (27.04.2012)