Þrestir
Sparrows
Vrabčiaci
Režie:
Rúnar RúnarssonScénář:
Rúnar RúnarssonKamera:
Sophia OlssonHudba:
Kjartan SveinssonHrají:
Atli Óskar Fjalarsson, Ingvar Sigurðsson, Rakel Björk Björnsdóttir, Rade Šerbedžija, Nanna Kristín Magnúsdóttir, Kristbjörg Kjeld, Pálmi Gestsson (více)Obsahy(1)
Celovečerní snímek Þrestir vypráví příběh šestnáctiletého chlapce Ariho, který se kvůli matčině odjezdu do zahraničí musí přestěhovat k otci do vesničky v odlehlé části Islandu. Ari se s touto změnou vyrovnává jen těžko. Po letech se ovšem setkává s Lárou, svou dětskou láskou. Současný film o osamělosti a dospívání na islandském venkově. (mignonka)
(více)Videa (2)
Recenze (16)
Skvělý film s typickou severskou absurditou a krásnou krajinou. Kazí ho, bohužel, špatný zvuk a kamera. Slyšet je každé polknutí nebo usrknutí, kamera zabírá snad každý chlup na těle, což působí celkově dezorientačně. Vím, že je to jakási móda, ale režisér by měl mít dostatek soudnosti, aby určil, pro který film jsou takové efekty vhodné. ()
Největší slabinou filmu Sparrows je fakt, že režisér v podstatě prodloužil a zrežíroval jeho krátkometrážní film Ptáčata. Celou dobu jsem si sice užíval poctivou islandskou atmosféru nebo pozoroval islandskou mládež, jak na útesu chlastá pančovanej chlast v plastovejch lahvích, jak od Mogulu, ale těžko se mně na to koukalo, když jsem tušil, co na konci přijde. I přesto ale nakonec dávám čtyři hvězdy. Islandský film je nezaměnitelný a tenhle je jeho vzorovým příkladem. ()
Dospievanie mestského chlapca v islandských Západných fjordoch, kde homo sapiens prežívajú - v súlade s drsným prostredím a izolovanosťou - na pudovej priamočiarosti. Pomerne mdlá a nedramatická réžia v riešení vzťahu otec/syn. Väčšinu stopáže film žije iba z atmosféry miesta a zobrazenia života v ňom. Dejovo dostane zmysel až ku koncu, vykrištalizovaním vzťahu chlapec / dievča. ()
Príjemná škandinávska festivalovka, ktorá vyzerá presne tak, ako asi predpokladáte. Mladý Ari prichádza po rozvode rodičov do brutálneho zapadákova na severe Islandu, kde ani vrabce nečvirikajú. Čaká ho tu otec alkoholik, stará kamarátka z detstva, miestny frajerík, nadržaná nie príliš dobre vyzerajúca suseda a množstvo zážitkov. Tie sú rovnaké, ako v príbuzných filmoch o mládeži, ale ide samozrejme o to, ako je to natočené. A natočené je to veľmi uveriteľne, s citom a pochopením so všetkými dôležitými postavami filmu. Na konci atmosféra trocha zhustne, nič menej snímka stále kombinuje melanchóliu, humor a depresiu bez vzájomného nesúladu. ()
Druhý celovečerní snímek režiséra a scénáristy Rúnara Rúnarssona je v podstatě jen rozšířením jeho krátkého filmu Ptáčata (Smáfuglar). Ke stávající dějové lince přidal další příběhy a postavy osvětlující souvislosti, které z Ptáčat nejsou patrné. Hlavní roli svěřil opět Atli Óskaru Fjalarssonovi, jemuž zdatně sekunduje stálice islandské kinematografie Ingvar Eggert Sigurðsson. Zajímavostí je i obsazení chorvatského herce Radeho Šebedžiji do jedné z vedlejších rolí, čímž Rúnarsson potvrzuje, že Island už dávno není striktně homogenní společnost. Ženským postavám není bohužel dopřáno přiliš mnoho prostoru. Samotný film nesděluje nic moc nového, co bychom v islandských dramatech dosud neviděli: řeší se tu témata osamělosti, alkoholismu, (nejen) sexuálního dozrávání mladistvých, života v malém společenství. Rúnarsson ovšem dokazuje, že umí natočit dlouhometrážní snímek - po celých 99 minut se mu daří budovat stále hutnější atmosféru, a to za pomoci působivých záběrů islandské přírody a vynikající hudby Kjartana Sveinssona. Slova jako by občas nebyla potřeba. ()
Reklama