O zakletém králi a odvážném Martinovi

O zakletém králi aneb Oslava průměrnosti. Já s novodobými pohádkami moc nekámoším. Proč? Jsou vesměs hrozně škrobené a nucené, zlo není skutečným zlem, ale jen karikaturou, objevují se tu žvatlající nebo piskvořivé postavy, chemie a vztah mezi princeznami a jejich budoucími je budován mizerně - princezna se zabouchne na první pohled a bez dalšího, aniž by si získal její srdce, se za něj s chutí provdá. Takže po zabouchnutí se do kluka přijde zbouchnutí? Nene, pohádky končívají v pravý čas. Tahle pohádka bohužel všechna tato negativa splňuje do puntíku. Je tu žvatlající skřet, tupá baba Jaga (její smysl tu byl jaký?), poměrně směšný záporák (záporáka nedělají černé mastné vlasy!), achjo achjo. Vaculíkovi ta běloba fakt nesedla, to by musel mít o dost více stařeckých vrásek, nebo žiletkou zkrátit bělý vlásek (jak by zaveršoval ten skřet). To by mě jen zajímalo, kde udělali soudruzi maskéři chybu, hmm? Simona Kollárová je krásná herečka a její putování by mě bavilo víc než slepého kováře. Zapomenutíhodný počin. Žel. (31.12.2018)

Opět princezna úplně o ničem, primitivní scénář. A jak už bývá bohužel dobrým zvykem, všechno je chudé, pusté a prázdné - pár lidí, pár dekorací, nikde nic, s bohatostí a pestrostí starých pohádek to nelze vůbec srovnat - těch pár zasněžených chalup a hezká příroda to zkrátka nenahradí. "Vyvrcholení" boje s čarodějem je tak ukrutně slabé, rychlé a nezajímavé, až to bolí. A kam se poděla kreativita se jmény zloduchů? Vlkan jako králův rádce? Eh. Zajisté by šlo vymyslet působivější a zle znějící jméno. Z minulosti mne napadá např. král Kazisvět či čaroděj Mrakomor... (27.12.2018)

Hezká většinově slovenská koprodukční pohádka. Kde je hrdinou sympatický šikovný slepý kovář, král mocný čaroděj je pojmenovaný po slovanském bohu (Svarog), princezna je sličná a chytrá (dle výběru partnera a některých činů). Zlo pěkně definované zlým čarodějem a jeho sestřenkou Ježibabou. Celkově hezký pohádkový příběh. Jsem laskavý divák pohádek dávám za čtyři hvězdy. (03.01.2019)

Letos už uběhlo celých 9 let od vánoční premiéry Lásky rohaté, kterou jako poslední považuju za vydařenou pohádku v produkci České televize. Od té doby se k nám nahromadilo šílené množství dalších snaživých pokusů o úspěch mezi diváky, přeci jen byly roky, kdy ČT vyslala rovnou tři premiérová pohádková dobrodružství. Já jsem se kvůli ohlasům hrdinně všech zdržel a to letité přesvědčení jsem porušil až letos s filmem, který je stejně převážně ve vlastnictví našich sousedů. A díky tomu se zbořily rovnou dva mýty. Nejen ten o pohádkových propadácích, kterými ČT láká během svátků k televizi, ale zajisté ten o slovenské tvorbě, nad kterou jsem vždycky ohrnoval nos. Sice jsem tuhle povedenou milou odyseu viděl v českém dabingu, ta slovenská příroda, precizní horalská hudba a nádherná představitelka hlavní ženské role udělaly své. A já jsem po tak šíleně dlouhé době opět spokojený s premiérovou sváteční pohádkou. (31.12.2018)

Jednoduchá a přímočará, ale také originální a nápaditá, taková je cesta jednoho nevidomého kováře za štěstím, jež osvěží mysl, pohladí po duši a chytne za srdce, a to prostě proto, že jde o vyváženou směs, v níž se krásně snoubí, poutavý děj, zajímavé postavy, vánoční atmosféra, přirozené herectví a technická zručnost, a co na tom, že třeba závěrečný souboj dobra se zlem mohl být o něco propracovanější, důležité je, že je potěšením se na to dívat. 75 % (28.12.2018)