Gentlemani

Ritchieho gangsterky můžeme vnímat jako žánrové projekční plátno, kam si autor promítá sám sebe, respektive svůj aktuální bod své životní dráhy, kariéry a pozice ve filmovém průmyslu. Na úplném začátku v prvotině "Sbal prachy a vypadni" tak máme partu sebevědomě oprsklých mlaďochů, kteří mají talent a ambice, ale hlavně více štěstí než rozumu, když se po hlavě pouštějí do světa všemocných starých struktur. S druhým filmem už mnohem menší roli hraje náhoda, zato se režisér spolu s hrdiny dostává do mnohem větší hry se zámořskými hráči jiné váhové kategorie, ze které si navíc nemůže dovolit vyváznout jen s odřenýma ušima. Dnes už opomíjený existenciálně pesimistický "Revolver" ukazuje bývalého machra ve svém oboru, který ale byl nějakou dobu mimo, paktoval se s příliš mocnými lidmi a nyní sám o sobě pochybuje, takže zkouší rozjet velkou hru, která ho dostane zpátky na vrchol, ale současně přehodnocuje svůj vlastní život. "RocknRolla" vyjadřoval pocit nově nabité jistoty a současně loučení s ostrovními kořeny, přičemž se příznačně věnoval i pozici Anglie / Ritchieho mezi Evropu a Amerikou. "Gentlemani" proto nejsou toliko návratem, jako snahou dokázat ostatním i sám sobě, že "král na to pořád má". Urazil dlouhou cestu a z nevycválaného vychytralého drzouna je distingovaný lumber švihák v letech a majitel stylové hospody i vlastního hipsta pivovaru, kterému neváhá udělat reklamu. Sice stále chová sympatie ke streetwise chuligánům s těmi jejich online projekty, ale je jim už na hony vzdálený. Trochu pomýšlí na důchod, když se teď paktuje se smetánkou a pohodlně si nahrabal na lukrativních projektech, jenže tahle zdánlivě poslední bilanční prácička mu nakonec vžene novou virilitu do žil. Dravost, odvahu a drzost vystřídala sofistikovanost (byť spíše v tom snobském povrchním smyslu, než jako opravdová důmyslnost či propracovanost) a okázalá vytříbenost. Gangsterky vždy stály na motivu střídání generací, potažmo na konfliktu mladé a staré školy, proto příznačně Ritchieho věku a sebeobrazu se tato historka z podsvětí ubírá atypickým směrem, jaký by jemu samotnému v začátcích nepřišel vůbec na mysl. Otázka je, co by na tohle glorifikované vypolstrované páprdovství řekli dnešní mlaďoši, kteří si v rámci žánrových světů gangsterů brousí zuby na své příležitosti - v posledních letech vládne především frankofonní produkce jako vynikající "Bídníci" či hyper-stylový "Gangsta". To ale nikterak nesnižuje zábavnost a svižnost "Gentlemanů", kteří by i v jiném, silnějším roce patřili mezi nejvděčnější tituly z široké distribuce (tedy alespoň z pohledu diváka boomerského věku). (30.12.2020)

Výtečná promyšlená britská gangsterka, kterou Ritchie pojal o něco sofistikovaněji než má obvykle ve zvyku. Vyprávění slizkého homosexuálního novináře s tváří Hugha Granta přibarvené tak akorát, aby působilo filmověji zdůrazňuje obchodní cit protagonistů a důležitost kvalitních pomocníků. Herecké výkony jsou jedna báseň (McConaughey takovou roli potřeboval jako sůl) a Colin Farrell jim jednoznačně kraluje z role čestného trenéra, kterému nedělá radost podílet se na "gangster shit", ale své dluhy platí. Spousta citovatelných hlášek a dobré dvě hoďky poctivé britské zábavy. Mám náhodou v mrazáku trochu japonskýho hovězího. (25.03.2020)

"S námi si nemůžeš hrát na dravce, protože jsi kořist." Gangstery nemám rád, ale když se podají v luxusní úpravě s vymazlenou přílohou, tak se s nimi dají strávit příjemný dvě hodinky. Během nich jsem se leccos dozvěděl o hledání vlastních lordů, krytí si zad i o gangsterský etice. A taky jsem se skvěle bavil s vyděračem Fletcherem, řešičem problémů Rayem a hlavně s Koučem a jeho hochy. Totálně mě dostalo, když Kouč vysvětloval svýmu černýmu svěřenci, proč oslovení "černej šmejd" není rasistický. To bylo skvělý a v dnešní době i dost odvážný. Klobouček dolů. (22.09.2021)

Mám tě v poslední době nakoukaného Guyi a stejně jsi mě docela překvapil. Ten divoký Guy je fuč a najednou je z něj Gentleman, už minule jsem to zmínil u RocknRolly, ale ten člověk ve svých britských gangsterkách pěkně systematicky stoupá neustále směrem vzhůru. Kdysi malí podvodníčci (Sbal prachy a...), v Gentlemanech lidé co už se nemusejí bavit ani s politiky. Gentlemani se rozjíždějí dosti ztuha a těch styčných bodů (rozuměno herců) s předchozími režisérovými filmy moc není, vlastně nikdo. Nevyskočí na nás ani Statham, Butler, Hardy a už vůbec ne Flemyng s Fletcherem. Zkrátka, všichni jsou noví a rovnou řeknu že skvělí. Zamiloval jsem si Farrella v roli Coache, slizkého Hugh Granta. Úmyslně si nechávám na závěr hvězdu večera, všemu a všem vládnoucího Matthewa. Ten chlap je prostě ďábel! Takže Gentlemani zcela určitě jsou jedním z filmů roku a dalším z řady potvrzení, že kdykoliv se Guy vydá do Anglie, já u toho zkrátka nesmím chybět. 85% (30.09.2020)

Král je zpátky! Tedy doufejme. Guy Ritchie se vrátil do gangsterských sfér, ve kterých mu to režijně a scenáristicky slušelo nejvíc. Jeho filmy posledních let mě totiž nechaly při nejlepším chladným, třeba jeho rádoby cool Sherlocka Holmese docela nemůžu vystát. Ale Gentlemani se vskutku a bez nadsázky vezou na vlně jeho klasických veleděl Sbal prachy a vypadni a Podfu(c)k. Obsazení je celkově velmi vydařené, ale Colin Farrell nutně vybočuje i nad ostatní skvěle vybrané herce. Efektivně vykonstruovaná zápletka je tak akorát vyvážená, aby nepůsobila uměle, propojila barvité charaktery a minutu za minutou svým odkrýváním karet velmi dobře bavila. Trochu jsem postrádal více řízný a překvapivý závěr, přesto mě docela bavilo to meta rámování dotýkající se filmového průmyslu a celkově pohodově-pozitivní atmosféra. Návrat k pramenům Ritchie už léta vyloženě potřeboval a doufám, že to tímhle snímkem nekončí. (30.01.2020)