Bez vědomí

Bizarní podívaná. Jeden by málem podlehl dojmu, že takhle to nějak bylo, jenže celá ta atraktivní špionážní hra má háček – je příliš překombinovaná a tím i stěží uvěřitelná. Samozřejmě, že vyšetřovací metody StB, KGB i MI6 byly v mnoha ohledech shodné, nicméně ledacos je už přitažené za vlasy, což ostatně přiznávají i odborníci. Ivan Zachariáš si dal ovšem záležet na vizuálně propracovaných detailech i na výběru hereckých představitelů, z nichž zejména Táňa Pauhofová, Martin Myšička, Jan Vlasák a David Nykl vyvolávají nemalou odezvu; možná proto je Bez vědomí záležitost, která diváka nenudí, ale napíná a nutí jej přemýšlet. Co na tom, že je to jen fikce. (19.02.2020)

Masivní reklamní kampaň neláká na podřadné zboží. Bez vědomí je ambiciózní a nákladný projekt, který za sebou s přehledem a nebojím se říct, s hrozivým odstupem, nechává drtivou většinu domácí televizní tvorby. Produkce HBO se podle očekávání vytáhla a pozdní 80. léta díky ní ožívají až neskutečně přesvědčivě. Výběr lokací, výtvarná stránka i hudba spoluvytváří atmosféru deprese, zašlosti a úpadku systému i společnosti. Casting vyšel na jedničku, herecké partě se dá těžko cokoliv vytknout a z množství dobrých hereckých výkonů si dovolím vyzvednout Táňu Pauhofovou v hlavní roli, Lenku Vlasákovou jako její životem utahanou sestru a Honzu Vlasáka v roli manipulativního estébáckého veterána. Určité slabiny vidím ve scénáři, thrillerová výprava Marie do prostoru sovětské vojenské základny, kdy se - jaká náhoda - stane svědkem likvidace slabého článku sovětského spiknutí, patří do kvalitativně jiné části televizní tvorby. Seriál zjevně přeceňuje možnosti sovětské tajné služby na podzim 89 a metody popisované scénářem byly typické pro 50. léta. Koncem sovětské éry by únosy, vraždy a mučení působily jako pohyb slona ve skladu plném porcelánu. Ale což, nejde o nic víc než žánrovou fikci, navíc určenou mezinárodnímu publiku. Celkový dojem: 80 %. (25.11.2019)

Audiovizuálně nesmírně silné, osobité a v české tvorbě rozhodně vymykající se průměru. Už se mi dlouho u audiovizuálního díla nestalo, abych si užíval všechny ty rušivé zvuky, které vydává okolí. Bez vědomí diváka dokonale obklopuje trojrozměrným zvukem, a to je něco co mám rád. Ivan Zachariáš dokázal vytvořit seriál, který rozhodně vtahuje diváka na přelom 80. a 90. let a pamětníci si určitě užijí spoustu různých detailů. Přesto je však nutné si uvědomit, že Bez vědomí není rekonstrukcí, ale fiktivním seriálem, který v rámci děje občas prostě přichází s prvky, které by se v dané době třeba nestaly. Až na tu trapnou epizodu s Ralskem to naštěstí není problém. Nicméně ona akční návštěva vojenského prostoru je něco nad čím zůstává rozum stát. (01.12.2019)

Seriál jsem si od prvních chvil užíval a ačkoliv jsem se obával přepáleného finále, byl jsem nakonec nadmíru spokojen. Pokud bych měl srovnat s podobně zaměřeným Rédlem, alespoň u mě tentokrát daleko více převažovalo napětí nad nějakou tíživostí. Bez vědomí je sice seriál o lidech, kteří jsou více či méně v hajzlu, ale především je to hrozně zajímavá špionážní podívaná, u které se divák rychle naučí nevěřit nikomu a ničemu. Snad poprvé jsem měl možnost vidět trojrozměrně vykreslené, zranitelné a uvěřitelné estébáky. Ono se o tom moc nemluví, ale i tohle byli lidi, kteří řešili své osobní problémy a chodili z práce domů za nemocnými manželkami. Takže i přes odpor k jejich práci jsem za tohle rád, protože děsivých figur v černých tatraplanech je plná Zdivočelá země, nemluvě z druhé strany o panákovi Žitném z 30 případů majora Zemana, který snad ani žádný osobní život nemá. Závěr je dost mrazivý, zejména rozhovor Vlacha s Marií nad fotkou ze spisu a úplně poslední scéna, ale o to lepší pocit z tohohle seriálu mám, a to i přesto, že hry tajných služeb jsou především hrozné svinstvo. (1 307.) (20.05.2020)

Zajímavý pohled na konec reálného socialismu. 1) Spoiler. Vidím dvě zajímavé skutečnosti, kvůli kterým stojí za to seriál vidět. Špionážní film z konce 80. let (první), kde mají větší uplatnění postavy estébáků (druhá)._____ 2) Bohužel, oč jde bylo víceméně jasné už někdy po druhém díle._____ 3) Za zmínku stojí i dobrá dobová (i když poněkud stylizovaná) atmosféra i téma samotné: děj odehrávající se kolem listopadu 89._____ 4) Na druhé straně zpracování příběhu těžko označím za lepší, než průměrné. Rozhodně mě nepotěšila jednoduchá snadno uhodnutelná zápletka. (13.01.2020)